Definovat žánr thrilleru není úplně jednoduché. Většinou se jedná o temné příběhy s tajuplnými zápletkami plnými násilí a nebezpečí pro hlavní postavy, přičemž jejich tvůrci kooperují s přidruženými žánry jako krimi, drama nebo sci-fi, v ojedinělých případech také komedie. Takové filmy tvoří nezanedbatelný vzorek, avšak oscarová Akademie dlouhodobě nepřeje temnotě a „podřadným“ žánrům. Třebaže mnozí režiséři považují horor za nejčistší žánr, zlaté sošky sklízí převážně dramata přinášející sociální komentáře a dobově poplatné myšlenky. Thriller (zastoupený v inkriminovaných dílech v různé míře) shrábl Oscara za takřka stoletou historii předávání cen pouze v deseti případech, které si nyní představíme.
Články 21
Kde se vzal fenomén severských krimi, v nichž nejde ani tak o geniální dedukční schopnosti vyšetřovatelů, jako spíše o povzdechnutí nad nevyřešitelným zlem v jádru lidské společnosti? V těchto dnech máte možnost si v kinech připomenout jeden z etalonů tohoto značně temného žánru.
Vymítač ďábla (The Exorcist), který měl v amerických kinech premiéru přesně před padesáti lety, není obyčejným filmovým hororem. Po Love Story (1970) a Kmotrovi (1972) byl dalším kasovním fenoménem dekády, kdy Hollywood přecházel od konzervativní studiové tvorby k modernějšímu apelu v podobě umělečtějších a tematicky často kontroverzních blockbusterů. Natáčení filmu o dvanáctileté Regan (Linda Blair), již posedne démon Pazuzu, bylo dle některých pamětníků prokleté, přičemž lidé v davech chodili na snímek slibující nepřístupné spojení temných aspektů náboženství se sexuálním podtónem. Legendární horor Williama Friedkina ovšem podává také zprávu o naději, lidské dobrotě a o božím zásahu v době Vánoc.
Když režisér William Friedkin hledal projekt, kterým by navázal na úspěch svých filmů Francouzská spojka (1971) a Vymítač ďábla (1973), narazil na fascinující knihu Cruising od Geralda Walkera o sérii vražd v newyorských gay barech a detektivovi, který má v utajení šíleného zabijáka dopadnout. O sedm let později podle ní natočil snímek Na lovu (Cruising, 1980).
Oblíbený žánr „co by kdyby“ má dalšího zástupce. Jeden z nejslavnějších thrillerů, zdánlivě dokonalé Mlčení jehňátek (1991), totiž mohlo poměrně snadno vypadat o poznání jinak. A Anthony Hopkins by přišel o Oscara za jeden z nejintenzivnějších, ač nejkratších výkonů stříbrného plátna.
Před 25 lety vstoupil do kin zdánlivě nenápadný akčňák Ronin, který se mohl pochlubit obsazením Roberta De Nira a Jeana Rena v hlavních rolích a na první pohled nepříliš zajímavou zápletkou o jedné krádeži. Výsledkem byla strhující jízda pařížskými uličkami, která i dnes bere dech.
William Friedkin byl osobnost v pravém slova smyslu. Sice měl pověst sukničkáře a sebestředného umělce, jenž na začátku divokých 70. let stanul na hollywoodském piedestalu a uměl si to vychutnávat, avšak jeho přínos a nekonečně upřímný názor na kinematografii utvářely a budou utvářet příští generace tvůrců. A to nejen díky Vymítači ďábla, jímž Friedkin, jenž zemřel ve věku 87 let, pomohl zažehnout éru moderních a extrémně výdělečných blockbusterů.
Představitelka princezny Leiy ze Star Wars zemřela roku 2016 v šedesáti letech, přičemž následující rok se s publikem rozloučila premiérou Posledního z Jediů. Pár týdnů před smrtí však stačila zkompletovat také rodinné fantaskní drama Wonderwell, které po sérii odkladů konečně zamíří do amerických a britských kin 23. června.
V posledních týdnech se na sociálních sítích hojně vzpomíná na opěvovaný, leč bohužel nepříliš známý snímek Goncharov (česky Gončarov). Režíroval jej zřejmě Martin Scorsese, v čele hvězdné herecké sestavy stanul Robert De Niro a díky další z jejich četných spoluprací vznikl roku 1973 mafiánský opus magnum. Anebo… Vůbec ne.
Herecký představitel policejního náčelníka Martina Brodyho ze dvou dílů Čelistí sbíral rané životní zkušenosti v ringu. Jeho největším protivníkem na stříbrném plátně byl lidožravý žralok, do stáří mu pro změnu zasáhla rakovina kostní dřeně, jíž podlehl roku 2008. Přesto se ještě letos objevil v amerických kinech ve své poslední roli.