Stěhovaví ptáci letí v zajetých kolejích animačního studia Illumination a já to respektoval. Některé vtípky jsou povedené, jiné výrazně méně. Jako dětská jednohubka to funguje.
Velkolepost astronomických rozměrů. Blockbuster s artovými prvky, který nevede diváka za ručičku, vypráví skrze audiovizuální formu a filozofický rozměr díla nechává jako koření pro ty, jenž jej chtějí vidět. První díl je v kontextu druhého epilogem. Je to rozsáhlejší, akčnější, velkolepější a citelnější. Druhá Duna neztratila absolutně nic ze svého čara, ba naopak přidává na intenzitě. Denis Villeneuve se neutopil v audiovizuálním pozlátku, z herců vyždímal maximum a hollywoodské veřejnosti ukázal, že lze dělat autorské díla velkofilmového rozsahu. Drobností v téměř dokonalém eposu je jeho délka. 20 minut k dobru by nebylo na škodu, ale chápu, že i 166 minut je pro konzervativěji smýšlející publikum až moc. Dlouhou dobu jsem nezažil tak intenzivní kino zážitek.
Prastarý pavouk Las Aranas kousne ženu, ta porodí dceru, ta spadne do vody, tam dostane epileptický záchvat, a od té doby má schopnosti. Co se skrývá pod pavoučí rouškou technické stránky projektu? Stopáž 116 min., která působí jako 4 hodinový director's cut. Scénář od umělé inteligence (jestli to psal člověk, tak pravděpodobně nejprve absolvoval scénáristicky kurz lobotomie) a herecky fascinující výkony svou průměrností. To vše a mnohem víc je Paní Pavučina.
Audiovizuální stránka věci dokonalá, emočně lehce nadprůměrná a příběhově průměrná. Jde o zábavný a nápaditý snímek s rodinným tématem pro rodinný večer.