International (2009)
7.5
102
Všechnu moc imaginaci. Smrt pragmatismu. 1+1=3 FOAD
Česká republikaHodnocení 17
Komentáře 17
International (2009)
7.5
Ačkoli si The International pamatuje většina lidí skrze jeho atypické tempo, architektonický turismus a rozstřílení ohavné cukrářské abominace Guggenheimu (kdyby ten barák šel dolů celej, je to jasně na maximální hodnocení), osobně mi přišel nejzajímavější ten prazvláštní deziluzivní scénář, který je skvostně nenaplňující a pokud budeme Bournově trilogii říkat post-Bondovská, tak tenhle film je post-Bournovský. Ukazuje nám sice ten stejný svět mezinárodních korporací, bankovních sítí, mafiánských rodin a tajných organizacích, ve kterém běhá vzteklý pes Clive Owen se svojí srandovní zabejčeností, nicméně tentokrát si dává scénář záležet na tom, aby bylo jasné, jak je jeho snažení v podstatě úplně zbytečné, protože si to veškeré tyto spolky vlastně vyřeší mezi sebou bez něj. Zásadní jsou pro to vedlejší postavy z rodinného klanu Calviniů, které se ve filmu mihnou jednou, vícekrát se o nich mluví a dle toho, co o nich víme, by se mělo jednat o tu nejnebezpečnější složku celého obchodu se zbraněmi, kolem kterého se točí zápletka. Místo toho jsou ale nejen ve výsledku nápomocné protagonistovi, ale i tiše a nepřímo vyřeší celou situaci a to zdánlivě k protagonistovo spokojenosti, nicméně ve výsledku tím jenom podtrhnou nakolik je již nemožné zvnějšku nabourat svět zákulisních finančních operací, které skrze svému rozšíření za hranice národních států ztratily formu a staly se kluzčími než kdy předtím.
Soul Boy (2010)
6
Tykwer je na databázích sice uveden jako spolurežisér, ale oficiálně sloužil na tomto snímku z pozice produkčního a mentora v rámci německo-keňské studiové kooperace. Těžko říci, co si pod tím představit, nicméně spíš bych se stavěl na barikádu toho, že do snímku kecal celkem dost, protože má pocitově více evropský než africký nádech. Koneckonců pravidlo pro splnění podmínek této kooperace bylo, že se musí odehrávat v Kiburském slumu, což je tak trochu, řekněme si to na rovinu, takový umělecký kolonialismus. Je to, jakoby stejnou soutěž vytvořili ve Státech pro Čechy, ale podmínkou by bylo, aby se to odehrávalo ve stánku s trdelníkem (což je srovnatelná humanitární katastrofa jako obří chudinská čtvrť na předměstí Nairobi). Celý film je pak vlastně hrozně příjemné chlapecké dobrodružství, kde Kibura funguje jak taková Stínadla, která má místo Rozdělovací třídy kolejiště a chlapecké party se tam každodenně škorbí o kusy plechu skrze různé soutěže. Každopádně hláška "Tvoje máma je tak černá, že když si pochová dítě, tak to okamžitě usne, protože si myslí, že padla noc." je setěr jak kretén a já si kvůli tomu musim ihned najít černýho kámoše, abych jí mohl beztrestně aplikovat.
Noví mutanti (2020)
1.5
Jméno, které hledáte je I Am Number Four. To byla totiž podobná středoškolská zhůvěřilost, která vznikla jenom za účelem osahat potenciál vzniku nové young adults franšízy a byla v tom průhledná až za roh. U snímků jako The New Mutants máte téměř tendence personifikovat filmové médium díky tomu, jak dokáže být přirozeně resistentní u těchto pokusů jej čistě, bez jakýchkoli dalších ambicí a schopností, prostě zpeněžit. Snad jen vyložení sadisté, kteří se budou tetelit na tím, jak herci válčí se svými přízvuky a koneckonců i rolemi, by mohli najít nějaké naplnění. Nicméně ten nepříjemný pocit při sledování je daleko pronikavější. Být svědkem nepohodlí všech zúčastněných ve filmu o pouhých šesti hercích je spíše srovnatelné s tím, když se jako jediný dostavíte na oslavu narozenin neoblíbeného spolužáka.
Possessor (2020)
8
Pokud Brandon navazuje na fotrovu šichtu, tak to bere hodně odbočkou přes mladýho Cosmatose. To se může samo sebou lehce zvrhnout v manýristickou iritující nudu a pokud se špatně vyspíte, tak vám to celý možná přijde jako průhledná póza, protože za celým námětem se neskrývá nic neviděného. Za mě je to ovšem důsledně a pečlivě vysoustružená žánrovka, které se nás místy snaží chvályhodně vytáhnout z pohodlí. Navíc po celou délku ten film působí jakoby měl stejný tep, pomalý, metodický a nezvyšující se ani v těch nejvypjatějších momentech. Andrea Risenborough se již definitivně stala herečkou, která vytvoří dechberoucí záběr jenom tím, že v něm je a Jennifer Jason Leigh je nejlépe stárnoucí herecké eso současnosti.
Než skončí léto (2019)
9
Nějak měknu nebo co, ale poslední scénu na pláži jsem přes oči už sotva viděl na obrazovku. Přitom jsem chtěl od začátku vyčítat filmu využití té omšelé berličky, jak přiblížit divákovi iracionální mladistvé vzplanutí, totiž cancer-plot. V tomto případě se ale nejedná o tíživou deku, která dodává filmu na důležitosti, ale opravdu na něm stojí celá zápletka a vše se od něj odvíjí. Ať už zdánlivě nesmyslná vyčerpávající láska k divokému mladému narkomanovi jako možnost nahnat co nejvíce neprožitého života do svých posledních chvil, "worst parenting ever" rodiče, jejichž motivace a sporná rozhodnutí se dají pochopit v rámci toho, jak chtějí vyjít vstříc umírající dceři či Mosesova motivace scházení se s Millou, ve které se kombinuje citová vazba s přístupem k léčivům na předpis. Rita Kalnejais je navíc zkušená divadelní režisérka, která se je vědoma pastí, do kterých příběh o umírající nezletilé může zapadnout, takže si dává neuvěřitelný pozor na to, aby jí postavy nespadly do obvyklých trpitelských nebo fatalistických schémat, takže se často chovají všichni prakticky opačně vůči očekávání. Myslím, že asi nebylo původním záměrem, aby v závěru největší smíření bylo věnováno prakticky nejzápornější postavě, která zneužíváním svého postavení drží své okolí omámené tlumícími léky, aby měla sama pokoj. Považuji to ale za důkaz toho, kdy dobře napsané postavy si začnou žít v tom scénáři tak trochu sami a jejich příběh a vyústění pak nemá samotný scénárista úplně pod kontrolou. Coming of age, coming to death.
