Hollywood je proslulý remaky evropských snímků, které se však neshledávají s pozitivním ohlasem. Vlastní kategorii tvoří předělávky filmů skandinávských, jež jsou přesným opakem uhlazeného hollywoodského stylu. Stojí tedy některé americké remaky vůbec za to?
Dvouměsíční bitva o norský přístav Narvik, která se odehrála na jaře 1940, je stěžejní kulisou stejnojmenného norského snímku Netflixu. Britové, Francouzi, Němci a Norové se střetli na důležité přístavní křižovatce, odkud nacisti sváželi železnou rudu potřebnou pro rozvoj válečného průmyslu. Dosud neutrální severský národ musel vytáhnout do boje a místní civilisté se ocitli v nezáviděníhodné pozici. Nedůsledný mix válečného, špionážního, melodramatického a faktografického příběhu ale ucelený obraz tehdejšího napětí a fatálnosti daných událostí nepřinese.
V letošním roce hned tři slavní režiséři natočili remake jiného filmu. Guy Ritchie přišel s drsným krimi thrillerem Rozhněvaný muž, jenž je předělávkou zapadlého francouzského snímku Krvavý prachy. Denis Villeneuve konečně uvedl svou verzi kultovního sci-fi románu Duna a v prosinci měla premiéru druhá filmová verze legendárního muzikálu West Side Story, jejímž autorem je Steven Spielberg. Filmové předělávky jsou obvykle vnímány spíše negativně, když se ale nové verze již dříve zpracovaného příběhu chopí osobitý tvůrce, výsledek může být velice zajímavý. Tak jako v následujících případech.