Ve věku nedožitých 72 let zemřel v neděli 13. března oscarový herec William Hurt. Jeho syn Will uvedl pro magazín Variety, že otec zemřel pokojně, v rodinném kruhu. Před čtyřmi lety William Hurt oznámil, že mu byla diagnostikována rakovina prostaty šířící se do kostí. V té době se vyjádřil, že mu život zachránila alternativní chemoterapie.
Opětovné návraty ke klasice světové literatury jsou s filmovým médiem spjaty od počátku. Takzvaná klasika by měla být neustále revidována, znovu vnímána. Jedině tak si může udržet svůj status. Každá doba se na adaptacích podepíše svým intuitivním čtením každého díla. Dnes vládne trend gumování patosu ze stránek klasických pilířů romantického žánru. To na diváky platí. Před časem se o tom přesvědčil Joe Wright, režisér Pýchy a předsudku, a nyní v tomto duchu pokračuje i Cary Fukunaga ve své adaptaci nejznámějšího románu Charlotte Brontë.
Jsou příběhy, k nimž se budeme znovu vracet, přestože je důvěrně známe již z doby, kdy jsme je louskali jako povinnou školní četbu. Jsou to příběhy neukončené a otevřené, neboť v nich hledáme (a nalézáme) věčné hodnoty, jež nás oslovují, i nové interpretační možnosti, jimiž je i sebe obohacujeme. To platí pro každou novou inscenaci Krále Leara či provedení Beethovenovy Osudové, stejně tak jako pro každou novou ekranizaci klasiky Charlotty Brontëové o jedné křehké a přece tolik statečné dívce, která i se špatnými kartami, jež jí osud rozdal, odmítla prohrát svůj život – a nakonec ke štěstí přišla.