Ted Kotcheff

Výroba pokračování se stává standardem i v případě sebeméně úspěšných titulů, avšak se silným a odlišným konceptem mohou mít sequely nepopiratelné kouzlo. U sérií aplikujících polonávazné vyprávění, kdy každá další část rozvíjí kompletně jiný příběh a klade před hrdiny nové cíle, se nezřídka jede podle rovnice „čím větší, tím lepší“. Tvůrci však čas od času vsadí na moment překvapení a na etablovanou látku naváží stylem, který zcela převrací žánrovou polohu a někdy i explicitně komentuje charakter předchozích dílů. To se týká i následujících deseti filmů, jež pokračovaly v konkrétně škatulkovaném příběhu velmi neotřele – ať už v ryze pozitivním, nebo spíš záporném smyslu.

Před čtyřiceti lety se v kinech objevil jeden z nejslavnějších akčních hrdinů. Sylvester Stallone jako John Rambo představil postavu zlomeného válečného veterána, k němuž se společnost otočila zády. A toto jemnější pojetí stroje na zabíjení je stále velmi podnětné.

Sylvester Stallone dnes slaví narozeniny a protože máme tuhle legendu opravdu rádi, rozhodli jsme se jí dopřát ještě jeden speciál, tentokrát obrazový.

U většiny slavných a významných děl kinematografie se nějak automaticky očekává, že pochází z dílny neméně slavných filmařů. Ale není to vždy pravda. V kinematografii nalezneme také řadu režisérů, kteří mají na svědomí nějaký velký hit, za nějž si připsali přetrvávající oblibu a uznání, ale jejich jména v rámci režisérské branže přesto příliš skloňována nejsou - onen hit je totiž ojedinělým kariérním úkazem.

Sylvester Stallone v tom má, zdá se, trochu hokej. Jednou pětka být má, podruhé je Rambo definitivně mrtvý. Teď je období „dneska by to šlo“.