Pondělní večer opět přinese novou epizodu pořadu Pop Coolt powered by Kinobox, kterou vysílá Prima Cool o půl desáté večer. Naše rubrika se u příležitosti 40. výročí Zjizvené tváře ponoří ke kořenům gangsterek a představí trojlístek formujících titulů, na nichž posléze velikáni jako Scorsese či Leone stavěli.
Poslední dekáda sice byla z pohledu nominálních tržeb pro Hollywood úspěšná, ale zdání klame. Zatímco všude vidíme jen filmy od Marvelu, které dokázaly ovládnout trh díky vyprávění na pokračování a bezprecedentnímu cílení na fanoušky, o bezpočtu drahých propadáků se mimo odbornější analytické kruhy moc nemluví. Koronavirus poprvé v historii přerušil hollywoodskou výrobu, streamovací služby otevřely náruč ještě zběsilejší vlně pirátství a velká studia v čele s Disneym jsou zadlužená až po uši. Rostoucí divácký nezájem a produkce „na jistotu“ v mnohém připomíná situaci, v níž se Hollywood ocitl už v padesátých a šedesátých letech. A jak si ukážeme, žádná změna není v kinematografii náhlá a náhodná. Současná situace sice v mnohém připomíná hollywoodské poválečné tápání, ale ve skutečnosti jde o lineární vývoj, který nám jistě brzy připraví další filmovou revoluci.
Žádný jiný žánr vyjma hororu a pornografie nečelil ve své historii natolik ostrému přístupu ze strany filmové cenzury. Gangsterské snímky dodnes fascinují pro své násilné vykreslení vzestupu a pádu shakespearovského (anti)hrdiny a diváci na velkém plátně milují světy organizovaného zločinu, oproštěné od tradičně vštěpovaných morálních zásad. A protože klasika bývá zpravidla nedostižná, pojďme se ohlédnout za deseti klasickými gangsterkami amerického původu, na které se po velkolepé revizi žánru v 70. letech v širším diváckém měřítku poněkud zapomíná.
Osmdesátá léta nabídla divákům nepřeberné množství hororových klasik a neotřelých námětů, na něž by ještě o dekádu dříve nikdo ani nepomyslel. Autorem jednoho z těch nejoblíbenějších je kultovní režisér Wes Craven a točí se kolem děsivého přízraku, který vraždí dospívající dítka v jejich snech. A jelikož právě uběhlo 35 let od premiéry, připomeneme si několik zajímavých zákulisních faktů, o nichž jste možná neslyšeli.
Počasí se v Uherském Hradišti mění jak nálady puberťáka a po pátečním "předprcu", jak první den označil scenárista Marek Epstein, se v sobotu 23. července odehrálo slavnostní zahájení za účasti Emira Kusturici a jeho pedagoga, stoletého Otakara Vávry, jimž byly předány ceny AČFK. Koncertovali Priessnitz a bohužel nedorazil živý Billy Wilder; jeho filmy ale naštěstí ano. Porno už se taky promítá.
