Jan Březina si v celovečerním debutu Erhart připsal scénář, režii a jeho jmenovec Filip Březina hlavní roli. Herecky však snímku vévodí Elizaveta Maximová, Petra Jungmanová a Klára Soukupová, neboť hrdina je ženami obklopen, a slibná snaha vyprávět obrazem naráží na slabý obsah.
Jan Březina jako by se chtěl ve své prvotině vyjádřit k co největšímu množství otázek a prozkoumat při té příležitosti různé možnosti filmového jazyka. Činí tak na úkor jednoty vyprávění a komplexnosti postav. Erhart vinou toho není přesvědčivou detektivkou o dědictví ekonomické transformace, romantickou tragédií o neopětované lásce, mysteriózním dramatem o šílenství a ztraceném otci ani hravým autorským experimentem. Pozvedá ho pouze kvalitní vizuální stránka a pár dílčích nápadů.
„Minulost tě nepustí, dokud se s ní nesmíříš,“ láká tajemné motto na plakátu společně se sošnou tváří herce Filipa Březiny. Mysteriózní drama se vrací k období 90. let a tehdejší divoké privatizaci mnoha podniků, což je téma, které chtěl režisér a scenárista Jan Březina ve svém celovečerním debutu reflektovat. Povedlo se mu to jen částečně, přesto snímku nelze upřít snaživost a určitou podmanivost.
Kapitalismus tě sežere zaživa. Herec, kameraman a scenárista Jan Březina se drží tajemné tematiky i v prvním celovečerním filmu. Zatímco v absolventském projektu FAMU Maria Stock (2013) se věnoval zapomenutým příběhům a bolestem dnes již zmizelé vesnice, ve snímku Erhart (2023) odhaluje temné dopady privatizace v 90. letech na pracující třídu a jí pokračující generace.
Film Erhart znovu otevírá téma 90. let, nepříjemné pro politiky a podnikavce, kteří byli aktéry divoké privatizace. Snímek Erhart točí debutující režisér a scenárista Jan Březina.
