Začátkem měsíce vyšla očekávaná hororová hra The Callisto Protocol, v níž se hlavní role ujal Josh Duhamel (série Transformers) a v jedné z vedlejších postav září Karen Fukuhara (Kimiko z The Boys), přičemž herci hře propůjčili nejen svůj hlas, ale i tvář.
Milujeme je proto, že je nenávidíme. Nehrají vždy záporáky, ale když už naskočí na kolej zloduchů, obvykle nám tím udělají ohromnou radost. A hrdinové jsou jim také vděční, protože ne náhodou se říká, že příběh je jen tak dobrý, jak dobrý je jeho padouch.
Všichni ho znají hlavně jako Malíčka z populární Hry o trůny. Zkušení filmoví harcovníci ale objevili ďábelský talent charismatického Aidana Gillena dávno předtím, než začal kout pikle v seriálovém hitu od HBO. A protože slaví dnes narozeniny (je mu 53 let) a do toho HBO ve velkém začala znovu propagovat Hru o trůny, rádi vám temnější stranu tohoto charismatického hajzlíka pořádně představíme. Ostatně, ne náhodou se říká, že film je tak dobrý, jak dobrého má záporáka. A Gillen jednoznačně patří k těm nejpamátnějším.
Studio na to jde s novou Dětskou hrou hrozně chytře. Ve filmu chystá některé zásadní změny oproti originálu a tak musí nejen nějak nalákat milovníky původní série, ale současně získat i diváky nové. No a když už ta premiéra vyšla na stejný den, kdy jde do kin Toy Story 4, proč by si Chucky nemohl trochu hrát?
Nová Dětská hra se pomalu blíží a každý, kdo miluje původní sérii, dobře ví, jak důležitou roli hraje Chuckyho hlas. Ve všech předchozích filmech ho v originálním znění namluvil Brad Dourif, jehož si jako herce většina diváků vybaví hlavě v roli "toho slizouna ze Dvou věží, co našeptával temné rady do ucha polomrtvému králi" (podobnost se současnou situací na Pražském hradě je čistě náhodná).
Nová doba, nový origin legendární hororové postavy. Panenka Chucky se vrací a to v upgradované verzi, kdy původní voodoo rituál, během něhož se do hračky přenesl duch vraha Charlese Lee Raye, vystřídá moderní technologický pokrok.
Fanoušci hororů jsou v případě tohohle remaku hodně opatrní. Je určitě fajn, když se nové verze vydávají vlastní cestou, ale tady se na to jde možná až moc zeširoka.
Vyrostl jsem na hororech sedmdesátých a osmdesátých let a jakkoli je třeba uznat, že dnes už mnohé vypadají dost zastarale, jedno jim stále nejde upřít - většinou měly opravdu skvělé záporáky a ti navíc vždy disponovali propracovanou historií.
