Smazaný uživatel
0 bodů •
4
Patetický Pratchett. Toho jsem se dožít nechtěl. Vložte mi do ruky kelímek s jedem, ať zapomenu. Smrt je vážné téma. Obzvláště, když začne člověk usilovat o tu svou. Od Pratchetta bych ovšem čekal naprosto odlišný přístup. Pokud si nedokáže udělat nezřízenou srandu z vlastní smrti, a vlastního Alzheimera, není to až takový humorista. Ovšem výběr protagonistů byl téměř dokonalý. Manželé, kde ženuška čeká na poslední zachrápání svého muže, aby mohla zavolat tomu mladšímu. Synáček, kterého doprovází ohavně nastajlovaná matička plná takového(!!?!??) soucitu. Oj, v takových vztazích já žít, také uvažuju o službě za 300 000,- (jak nemorální poplatek, když vezmeme v potaz jaké že dobro to ti zvláštní lidé dělají). Mistrovství v bezcitnosti, které protagonisté předvedli, bylo neuvěřitelné. Ano, do tří čtvrtin dokumentu jsem si říkal, že to bude tou obtěžující kamerou, která jim prostě nedovolila projevit se jako člověk. Poslední čtvrtinu jsem toto myšlení zavrhnul. Nebyli to lidé, ale postavy z Palahniukova románu. Bizarní zrůdy doprovázené patetickým, v pravý čas smrkajícím.
