V konečném sečtení se jedná o výjimečnou podívanou, která musí dostat i toho největšího cynika a zcela právem zabodovala u diváků na letošním Filmovém festivalu v Karlových Varech. Hasta La Vista! je zkrátka vynikající tragikomedie, která i přes místy předvídatelný děj vůbec nepůsobí kýčovitě nebo samoúčelně.
Hastal la vista se snaží nenásilným způsobem divákovi naznačit, že to co je samozřejmé pro nás, nemusí být snadné pro druhé, že nikdo není dokonalý, přesto jsme každý svým způsobem jedinečný. Takhle alespoň film působil na mě, a i když mi lehce z filmu kazí dojem fakt, že jsem se neubránil srovnávání s německým filmem Klepání na nebeskou bránu, ohodnocení diváckou cenou bylo podle mě na místě.
Snímek fascinuje i další věcí, a to smířlivostí, s jakou se postavy se svým postižením vyrovnávají. Nikdo z nich si na své postižení nestěžuje, naopak si navzdory němu výlet užívají. Takové chvíle pak nutí i k zamyšlení, neboť v leckterých ohledech má tato parta handicapovaných větší elán než zdraví lidé.
Hasta La Vista je určitě jednou z nejlépe napsaných komedií letošního roku. Pachuť z leckterých panických zámořských nesmyslů se vám rozplyne během prvních minut tohoto skvělého snímku. Film získal Cenu diváků na letošním festivalu ve Varech.
Další menší problém je v tom, že tento film, který by byl výbornou krátkou jednohubkou, má skoro dvě hodiny, což poněkud rozmělňuje jeho tempo. Dějové zvraty jsou totiž značně předvídatelné a kdyby bylo tempo trochu svižnější, vychutnal bych si je více.
Hasta La Vista! se především daří balancovat díky nutné uměřenosti ve všech směrech. Je humorný, ale ne tolik, aby to z nějakého důvodu zašlo za hranici dobrého vkusu a má i srdce, byť se zase nedaří diváka přímo rozplakat. Čeho má film nadbytek je entuziasmus, se kterým se všichni vrhli do jeho realizace.
Hasta la vista! kultivovaně pobaví, ale na to, aby zůstala v paměti, se příliš drží vyšlapaných cestiček. Je to dobrý film, který ale na rozdíl od svých hrdinů nemá koule na to, aby skutečně zariskoval.
I keď sa Enthoven vynasnažil neuviaznuť v sieti žobrania o súcit, už len základná zápletka, bohužiaľ, nemôže nebyť o inom. Philip, Lars i Jozef veselo a zvysoka kašľú na svoje nedostatky, a to je jediným možným východiskovým bodom, ako komediálnej línii učiniť zadosť. Tak okatý postih, tak prostučký cieľ a tak súcitná Claude.
