Že život může být pro umělce vděčným zdrojem inspirace, že stačí z reality zachytit impuls a pak jej svým géniem dotvářet ve strhující příběh, toho je příkladem tvorba Irakli Kvirikadzeho, vynikajícího scenáristy a režiséra, obratně se pohybujícího na poli mystifikace i poetického vyprávění. Ukázkou jeho mistrovství může být snímek Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře, který do filmové podoby převedla jeho manželka, režisérka Nana Džordžadzeová.

Tragikomedie o francouzském kuchaři Pascalu Ichacovi, který na začátku 20. století cestuje po světě, sbírá recepty a teprve v Gruzii se usadí natrvalo, protože se tam zamiluje do půvabné kněžny, vychází z faktu, že v Tbilisi skutečně byla vyhlášená francouzská restaurace, kde se připravovaly vynikající pokrmy. Jejímu majiteli pocházejícímu se země galského kohouta se však stala osudnou Říjnová revoluce. Do města dorazila Rudá armáda, obsadila jeho podnik a Francouze vystěhovali na půdu, kde musel čichat nelibé pachy z levných jídel krasnoarmějců. Zubožený kuchař časem zemřel. Zlí jazykové tvrdí, že hlady...

Irakli Kvirikadze obohatil dramaticky nosný námět o romantizující prvek a při modelování hlavní postavy myslel na francouzského herce Pierra Richarda, s nímž se Džoržadzeová seznámila na festivalu v Cannes, kdev roce 1987 získala ocenění za svůj debut Robinsonáda aneb Můj anglický dědeček. Zaujal ji svým kultivovaným vystupováním, kontrastujícím s roztržitým chováním postaviček, jimiž se zapsal do paměti diváků. Richard nabídku spolupráce neodmítl a neprohloupil, na MFF v Karlových Varech 1996 byl vyhlášen nejlepším hercem festivalu, což bylo vůbec první ocenění jeho umělecké kariéry.

Ovšem nejenom proto je film Tisíc a jeden recept zamilovaného kuchaře poutavou podívanou. Stoly se zde prohýbají pod dobrým jídlem, do číší se nalévá kvalitní víno, gruzínské zvyklosti se mísí s francouzskými a přitom tušíme blížící se tragédii, mrazivý závan dějinného vývoje. Celý příběh je přitom koncipován jako vyprávění ve vyprávění (mladík naslouchá historii své rodiny), svůj prostor zde naleznou i plátna naivního malíře Nika Pirosmaniho, které vyvolávají nostalgii po starých dobrých časech.

Na úspěšnou spolupráci s Pierrem Richardem navázala Džordžadzeová o čtyři roky později ve filmu Léto ztracených polibků, v nichž si herec zahrál starého námořníka, hledajícího se svou bárkou moře.

(Tomáš Hála, LFŠ 2007)

Ocenění 1

Oscar

Nejlepší cizojazyčný film