martin-mickey-stusak
28 455 bodů •
4.5
Asi to měl být dětský film, ale nakonec to přerostlo ve společenskou agitku o měnících se starých pořádků v nové, v revoluční atmosféře, v prostředí moravské vesnice. Samozřejmě s výrazným přesahem do poetiky, kde nezaměnitelně exceluje Rudolf Hrušínský, který měl takovéto role už dávno v malíčku. Děti jednoho dne najdou ve studni sochu Masaryka a na vesnici se kvůli tomu začnou dít věci. Ohledně snímku se uvádí, že se během natáčení nechali tvůrci unést revolučními událostmi, čímž patřičné věci do příběhu zakomponovali. A tak vznikl film, některý původně nebyl naplánovaný. Poetický nadhled a pošmourná atmosféra vesnické společnosti socialistického marasmu, je sice nepřehlédnutelná se všemi svými stranickými naivitami, ale i tak to všechno poměrně padá do ztracena. Po zhlédnutí snímku zůstává dobře známá otázka, co tím Masarykem vlastně tvůrci chtěli říci. Reakce obyvatel moravské vesnice na pražské revoluční události by se sice mohli považovat za reálné, ale prostřednictvím takovéhoto dějství to nemá čím zaujmout. Hlášek, jednotně mířící na pokrytectví, mající šanci zlidovět je tu více než dost, ale když se do dějství násilně míchá bez rozmyslu politika dějově ve výsledku postrádající logiku, které bylo všude zrovna více než dost, nelze se divit diváckého nezájmu. Po technické stránce je však snímek natočen poměrně dobře. Herci ze sebe vydávají všechno a jsou ozdobou filmu. Z tohoto období se však nejedná o jediný film, který smutně zapadl. Lidé měli jiné starosti než chodit do kina.
