Na Větrné hůrce

V poslední době se opět obnovil zájem o téma, které se periodicky vrací… v podstatě pořád. Jak bude vypadat nový James Bond? Kolik bude další ztělesnění agenta 007 měřit a vážit, jakou bude mít barvu pleti a samozřejmě (a především) zdali náhodou nebude ženou. Třiatřicetiletý Angličan Aaron Taylor-Johnson by snad neurazil ani nejkonzervativnější fanoušky špionské série, navzdory spekulacím se však toto obsazení prozatím odložilo. Můžeme si proto připomenout, že ideálního Bonda jsme už kdysi poznali – i když pouze jednorázově.

Navzdory klesající popularitě slavnostní ceremonie a dalším kontroverzím spojených s předáváním nejslavnějších filmových cen, zisk Oscara stále zůstává pro většinu (minimálně angloamerických) tvůrců pomyslným Svatým grálem. A bojovat o toto ocenění opakovaně se podaří jen opravdu těm nejlepším.

Smrt Sinéad O'Connor, zatím z veřejnosti stále neznámých důvodů, otřásla jejími příznivci a příznivkyněmi. Jedním ze způsobů, jak se s jejím odchodem vypořádat, je bilance její tvorby a pátrání po méně známých klenotech jejího portfolia. Irská zpěvačka se však během své kariéry příliš nezapletla se světem filmu. Přesto má na svém kontě mimo jiné i jednu nevelkou, zato však výraznou roli.

Casablanca, Sunset Boulevard či Amadeus. Výpis slavných a vlivných hollywoodských titulů, které natočili režiséři a režisérky z neanglicky hovořících zemí, by byl vyčerpávající. Za více než 120 let existence kinematografie si do Hollywoodu přijela plnit své sny spousta evropských nebo asijských umělců, a jelikož si dnes připomínáme čtvrté výročí úmrtí Miloše Formana, nastává vhodná doba se za těmito režisérskými osobnostmi krátce ohlédnout. Málokdo si ostatně uvědomuje, jak výraznou stopu zahraniční tvůrci v USA zanechávají a kdo všechno se mezi ně řadí.