Vrána

Vrána (The Crow) byla v roce 1994 jednou z prvních vlaštovek temných latexových akčňáků, kteroužto éru naplno zahájil Matrix o pět let později. Adaptaci kultovního „prokletého“ komiksu Jamese O'Barra si vzal na svědomí původem řecký režisér narozený v Egyptě Alex Proyas. Problémové natáčení s nejistým výsledkem provázené katastrofami bylo trefným předurčením jeho divoké kariéry. Proyas, který od katastrofálního propadáku Bohové Egypta (Gods of Egypt) nenatočil nový film, má nyní ohledně nové adaptace Vrány, natáčené mimo jiné v Praze, ledasco na srdci.

Existuje asi málo kultovnějších komiksových filmů, než jakým je původní Vrána (The Crow) od Alexe Proyase. Výjimečnému žánrovému filmu k jeho mysteriózní auře bohužel dopomohl i tragický skon Brandona Leeho, jenž zemřel při nehodě v průběhu natáčení. I bez ohledu na tuto tragédii se ale jednalo o počin, na jehož kvality se těžko navazuje. Jak si ve srovnání s legendou bude stát nový remake? To nám může napovědět nový trailer, který rozhodně nešetří brutalitou a akčními sekvencemi.

Málokterý film obestírá podobně těžký závoj mysteria a tragiky jako komiksovou Vránu (The Crow), která roku 1994 předložila Brandonu Lee jednosměrný tiket mezi hollywoodskou smetánku. Osmadvacetiletý syn Bruce Lee při natáčení kultovního filmu bohužel zemřel, a přestože následně vznikla podřadná série složená z nepovedených sequelů, až po třiceti letech přichází plnokrevný ambiciózní restart. Nová Vrána od režiséra Ruperta Sanderse (Sněhurka a lovec) má mít premiéru v kinech už letos v červnu a herecké šlépěje zbarvené zbytečnou krví vyplňuje talentovaný Bill Skarsgård (To, John Wick: Kapitola 4). První zveřejněné fotografie a režisérova slova slibují hodně temnou romanci.

Slavný hollywoodský herec Alec Baldwin má za sebou kariéru, která se skládá převážně z úspěchů a čítá řadu ceněných filmových i seriálových produkcí. Natáčení nízkorozpočtového westernu Rust se ovšem na podzim 2021 proměnilo v hercův nejhorší životní zážitek. Poté, co směrem ke kameře vystřelil z rekvizity, která měla nepochopitelně nabito ostrými, zemřela dvaačtyřicetiletá kameramanka Halyna Hutchins. Po osmnáctiměsíčním vyšetřování produkce pokračovala a nyní se díky prvním fotografiím můžete podívat na působivou práci zesnulé kameramanky.

Herecké kariéry často trvají dlouhá desetiletí, během nichž se vkus publika i kinematografické trendy značně proměňují. I proto se jen těm nejzářivějším hvězdám podaří udržet na výsluní delší dobu, případně skončit ve chvíli, kdy to dává smysl.

Tento zvláštní fenomén se ve filmech či v seriálech čas od času objeví a připomene nám, jak nemístně se s ženskými postavami leckdy nakládá. Záběr z ptačího pohledu, zobrazující žalem zlomeného hrdinu křičícího žalem nad tělem tragicky zesnulé lásky, je samozřejmě efektní, ale… Opravdu se nezmůžeme na nic lepšího?

Dvaatřicetiletý švédský herec Bill Skarsgård má talentu na rozdávání. Ještě aby ne, když jeho otec Stellan patří k nejslavnějším hercům světa a před kamerami se skvěle daří i většině jeho šesti sourozenců. Zejména pak staršímu bratrovi Alexanderovi, jenž loni zazářil ve vikingské řežbě Seveřan. Bill momentálně v kinech čelí Keanu Reevesovi a ve čtvrtém Johnu Wickovi potvrzuje, že padouši mu jdou na výbornou. Jeho herecké transformace už jsou ostatně pověstné a brzy se může stát nejúspěšnějším Skarsgårdem Hollywoodu.

„Vy se snad nebavíte?“ křičel Russell Crowe před třiadvaceti lety na publikum v gladiátorské aréně. V sandálovém velkofilmu Ridleyho Scotta ztvárnil zrazeného římského vojevůdce Maxima, jenž bojuje za svobodu i za lepší zítřky zkorumpovaného impéria. Lidé se v kinech bavili náramně a Hollywood dvě dekády vymýšlel, jak na Gladiátora navázat. Zodpovědnost si ponechal sám Scott a natáčení dvojky začne už koncem měsíce, přičemž herecká sestava se rozrůstá o jednoho oscarového uchazeče za druhým.

Kvůli Matrixu, který roku 1999 inspiroval novou generaci akčních tvůrců, se přehlíží o rok mladší a tematicky podobný Smrtihlav režiséra Alexe Proyase. Existenciální sci-fi noir v kulisách temného, přeskupujícího se města přistupuje k myšlenkám o spolehlivosti každodenního života z odlišné perspektivy a využívá žánrové trendy minulosti. I po 25 letech od premiéry zůstává pozoruhodným a nepochopeným filmem.

Milujeme je proto, že je nenávidíme. Nehrají vždy záporáky, ale když už naskočí na kolej zloduchů, obvykle nám tím udělají ohromnou radost. A hrdinové jsou jim také vděční, protože ne náhodou se říká, že příběh je jen tak dobrý, jak dobrý je jeho padouch.