May

Jsou tvůrci, které stojí za to sledovat a Lucky McKee je bezesporu jedním z nich. Muž s pověstí nejpodvratnějšího amerického hororového režiséra současnosti se otrlým divákům představil již dvakrát a že jeho kariéra k naší lítosti momentálně poněkud stagnuje, nikterak nebrání setkání třetímu. Zvláště když jeho celovečerní autorský debut May představuje zcela zásadní film o lásce. Přesněji řečeno o nedostatku lásky a její potřebě tak zoufalé, že člověka dožene za hranici šílenství. Titulní hrdinkou alegorického příběhu je až bolestně zakřiknutá dívka, která pracuje ve veterinární nemocnici a jejíž jedinou přítelkyní je zlověstně vyhlížející panenka, již kdysi dostala od své dominantní, citově chladné matky. Kromě práce, kde se naučila šikovně zacházet se skalpelem a dalším chirurgickým náčiním, se May realizuje doma u šicího stroje. To ale nemůže stačit. A když se na obzoru objeví pohledný Adam, vrhne se May za příslibem vysněného vztahu s veškerou vášní svého nenaplněného srdce. Zklamání nepřipadá v úvahu a film, který se až dosud tvářil jako výstřední romantická indie komedie, se začíná překlápět v něco mnohem temnějšího. Zásluhou McKeeho režijního a vypravěčského mistrovství a také fantastického výkonu Angely Bettis v roli nešťastné May to však není žádná tuctová vyvražďovačka, ale spíše působivá úvaha nad jinakostí a krajně zneklidňující pohled do nitra nevšedního filmového monstra. Nechte se uhranout a po emocionálně vypjatém posledním záběru budete ze sálu odcházet se zlomeným srdcem. (Festival otrlého diváka 2017)