Takoví normální zabijáci

Oba patří k nejoblíbenějším hercům své generace a v březnu zřejmě oba poprvé potěžkají Oscara za role dvou ideologických soupeřů v životopisném hitu Oppenheimer. Cillian Murphy v něm ztvárnil vývojáře atomové bomby J. Roberta Oppenheimera, jehož senátní kandidát Lewis Strauss v podání Roberta Downeyho Jr. předvedl před výbor zabývající se prokomunistickými aktivitami. Downey, jemuž po letech drogové závislosti nakopla kariéru úloha Tonyho Starka v Iron Manovi, nově prozradil, že roku 2005 mohl hrát záporáka Scarecrowa v komiksové adaptaci Christophera Nolana Batman začíná (Batman Begins). Ta ovšem připadla právě Murphymu, jenž se díky ní mezinárodně proslavil.

Než se stal uznávaným a zbožňovaným režisérem, mezi filmařskou elitu se Quentin Tarantino propracovával psaním scénářů. Prvním z nich byla Pravdivá romance (True Romance), kterou sepsal už koncem 80. let a Tony Scott ji natočil roku 1993. Druhým takovým počinem se stali Takoví normální zabijáci (Natural Born Killers), kde však spolupráce s režisérem, v tomto případě Oliverem Stonem, dopadla mnohem problematičtěji.

Do svébytného podžánru „tarantinovek“ jsme si zvykli zařazovat násilná, vtipná a žánrově nekonvenční díla hlavně od tohoto režiséra. Existuje však i pár snímků, u nichž je pod režií sice podepsaný někdo jiný, ale Tarantinův scenáristický vklad nelze přehlédnout. Pro směs kriminálky, komedie a love story s názvem Pravdivá romance to platí zcela přesně.

Lze druhého člověka milovat a přijímat se vším všudy, takříkajíc až do morku kostí? Oceněná festivalová vztahovka se spoléhá na silné herecké výkony a trochu okoukané, přesto suverénně zpracované téma první lásky.

Hollywoodský herec Tom Sizemore prodělal 18. února mozkovou výduť a upadl do kritického stavu, který lékaři v následujících dnech označili za beznadějný. Sizemore proslul jako charakterní představitel vedlejších rolí v několika oceňovaných filmech z 90. let, ale renomé mu poškozovala dlouholetá závislost na drogách a řada obvinění, podle nichž fyzicky napadal své partnerky i kolegyně.

Slavný režisér a scenárista Pulp Fiction či Hanebných panchartů sice neplní kina novými projekty, ale jeho postoje a výroky hýbou kinematografií takřka neustále. Devětapadesátiletý Tarantino trvá na tom, že zrežíruje už jen jediný snímek. A má pro to pádné vysvětlení.

V polovině března uběhlo přesně padesát let od premiéry nechvalně proslulých i obdivovaných Růžových plameňáků (Pink Flamingos). Exploatační postmoderní komedie se v některých zemích nesmí vysílat dodnes a míra zvrhlých výjevů přesahuje hranici, již si většina diváků stanovuje v souvislosti s pokleslým morálním vkusem. Přesto je snímek Johna Waterse zřejmě nejslavnějším a nejoblíbenějším „oplzlým“ snímkem historie, který inspiroval mnoho pozdějších filmařů i serióznějších titulů a zasloužil se o uvolnění některých tabu v kinematografii.

Mezi umělci západního světa najdeme minimum těch, kteří by podporovali ruského prezidenta Vladimira Putina. Zvláštní místo mezi nimi zaujímá 75letý scenárista a režisér Oliver Stone, který se sice nyní distancuje od ruského válečného tažení na Ukrajinu, ale přitom ještě před pár lety o Putinovi točil a vytvářel o něm zavádějící uklidňující portrét. Stonea je sice těžké pochopit, ale není ani snadné jej úplně odsoudit.

Diváci a divačky se nemohou shodnout na tom, zda se jim druhé pokračování oblíbeného marvelovského antihrdiny líbilo, nebo jsou spíše nepříjemně zaskočení.

Kulaté šedesáté narozeniny dnes slaví nepřehlédnutelný charakterní herec, jenž se vyhřívá na vrcholu popularity už celé tři dekády. Jeho profesní úspěch však doprovází komplikovaná rodinná i osobní minulost.