JosefTomas
9 035 bodů •
6
Cením Polanskiho nedefinovatelnost stylu, neboť se díky tomu jeho každý film stává úplně novým zážitkem, a tak dva roky po Čínské čtvrti servíruje mrazivou psychologii. Nebo se spíš o to snaží. Slabina filmu totiž je, že funguje primárně v jednotlivostech a absolutně ne v celku. Zápletka se začne průběžně tvořit někde za půlkou filmu a to už mě snímek docela ztratil. Holt i tajemno musí být podloženo nějakým záživným dějem, ale takhle je Polanskiho chození odnikud nikam ubíjející, stejně jako od půlky zřetelný konec. Zkoumat víc psychickou stránku hlavního hrdiny a proniknout do ní v poměrně rychlejším sledu, asi by šlo o vydařenou studii mysli, ale takhle jde jen o prostý a ne příliš atraktivní pohled na člověka, kterému jednoduše šiblo.