Snažila se navázat na úspěch slavné Pevnosti Boyard, ale selhala. Pamatujete na soutěž Po stopách Xapatanu?

Pořad Po stopách Xapatanu spočíval v tom, že soutěžící (sedm mužů a jedna žena) se snaží najít správnou mayskou sošku, kterou od nich chce odkoupit profesor Grégory. Žena hledá dvacet sošek s různými drahokamy a symboly ukrytých v jeskyni v horách, zatímco muži se vydávají na nebezpečnou cestu plnou překážek. Po cestě sbírají nápovědy, které jim mohou pomoci vybrat ten správný artefakt. Vyhrává ten, kdo se jako první odstane k ženě v jeskyni, společně s ní vybere sošku, o které si myslí, že splňuje nalezené nápovědy, a předá ji profesorovi Grégorymu před jeho nástupem do vlaku. Na splnění všech úkolů měli soutěžící pouhých sedmdesát pět minut.

Soutěž Po stopách Xapatanu nemá tak dlouhou historii jako její kolegyně Pevnost Boyard, neboť skončila po dvaceti dílech, ale i tak šlo o velmi zajímavou a zábavnou soutěž, ve které soutěžící museli zvládnout nejen fyzickou náročnost terénu a nachystaných nástrah, například v podobě útočných Amazonek, jezdců na koních, strážců hory atd., ale i logické myšlení, které bylo potřeba na rozluštění pergamenu s nápovědami.

Autorem pořadu je Jacques Antione, autor Boyardu, hudbu k němu složil Paul Koulak, který je také podepsaný i pod hudebním doprovodem k Boyardu. Obě soutěže navíc nepojila jen moderátorka Sophie a tvůrčí tým, ale došlo i na účast zmíněného Sophiina kolegy Patrice Laffonta, který se spolu s dalšími moderátory stanice Antenne 2 zúčastnil Xapatanu jako soutěžící v rámci speciálního dílu.

Ostudu ale Xapatan v porovnání s dalšími pořady neudělal, vysílal se v mnoha evropských zemích včetně Německa nebo České republiky (francouzské zdroje uvádějí sledovanost 4,5 milionů diváků jen ve Francii), ale bohužel to nestačilo. Diváci nejčastěji protestovali proti tomu, že je soutěž nespravedlivá, neboť všichni hráči hráli dohromady s cílem, aby jen jeden z nich došel do jeskyně. Vadil jim i omezený počet překážek a úkolů, které museli soutěžící zdolávat.