Každý den odvahu
64%
Snímek, který revidoval křivdy a bezpráví, jež se děly v 50. letech minulého století, se setkal s odporem vládnoucí garnitury. Prezident Antonín Novotný ho nechal ležet rok u ledu, a potom film paradoxně sbíral domácí a zahraniční ceny. Vzápětí byl znovu zakázaný. Příběh dělníka, který byl v 50. letech angažovaným straníkem a nyní pomalu přestává věřit v komunismus, byl zkrátka příliš odvážný.
Odvážnost snímku však byla i v dalších stránkách. Jednak na svou dobu zobrazoval otevřeně nahotu a sexuální život a vzpurnost a potřeštěnost hlavní ženské postavy a jednak byl odvážný i formálně – kompozicí obrazů, vyprávění i střihové skladby. Je to film, na nějž se obtížně dívá a který nás nechává tápat v nejistotě, podobně jako hlavního hrdinu. To je ovšem jeho kvalita a záměr.
Zachycoval generační zmatení lidí, kteří nevěřili v budoucnost. Vyprávění ale naznačuje, že problém hrdiny není jenom v tom, že nevěří v ideologii, neboť v tu se znovu a znovu snaží uvěřit při agitaci. Hlavní hrdina však ideologií chce zakrývat, že neví, co se sebou v soukromém životě. Z dnešního pohledu je jeho chování k partnerce zcela nepřijatelné, ale i sám film jí dává menší psychologickou hloubku.
