„Volejte Jane.“ Dokument HBO o ilegálních interrupcích v USA vyhrál festival v New Yorku

V roce 1972 bylo v Chicagu zatčeno sedm žen z nelegální organizované sítě. Pomocí krycích jmen, pásek přes oči a úkrytů zřídily nezákonnou službu pro ty, co chtěli bezpečně podstoupit potrat. A všechny přijaly jméno Jane...

Snímek The Janes zvítězil na 44. ročníku News and Documentary Emmy Award v New Yorku a získaly dokonce dvě ceny – jednu za nejlepší americký dokument a také za nejlepší dokument se sociální tematikou. Do 22. ledna 1973 byly totiž interrupce ve většině amerických států trestným činem. Město Chicago, obrovská katolická diaspora v USA, ve své legislativě potrat definovalo jako vraždu nenarozeného dítěte. Jinak soudila či musela konat spousta těch, co nechtěně otěhotněli.

Janes se rekturovaly především z protiválečného hnutí a z hnutí za občanská práva, kterým beztak dominovali muži. Skupina několika žen, která celkem pět let pomáhala nejrůznějším lidem v USA podstoupit interrupci, působila tajně s vědomím, že se dopouští trestného činu. Dokument pracuje s výpověďmi těchto aktivistek, používá některé archivní záznamy, především však jejich současné vzpomínky na období od roku 1968 do ledna 1973. Byť se v dokumentu objevují převážně o tzv. mluvící hlavy, jeho síla spočívá právě v autentickém líčení toho, co se tehdy odehrávalo, ilustrované dobovými záběry lidí a města.

Letáky s pobídkou „volejte Jane“ se objevovaly po celém Chicagu a zmíněné aktivistky střídaly svoje role. Působily několik dní v týdnu, vždy ve svém volném čase, kdy zvedaly telefon, domlouvaly schůzky a přepravovaly ženy do pokojů v motelu či v zapůjčených bytech svých příbuzných nebo přátel, které se neustále měnily. Klientky často docházely s dětmi nebo i s partnery. Nejprve zůstávaly v tzv. „čekárně“, tedy opět v pokoji některého z vypůjčených domů. Odtud je pak řidička odvážela na zákrok s vědomím toho, že musí neustále dávat pozor, jestli ji někdo nesleduje. Všechny se neustále obávaly vyzrazení, ochota pomáhat podnícená nespravedlností systému je nicméně motivovala v této činnosti neustávat.

Interrupce zprvu prováděl afroamerický lékař, s nímž se jedna ze zakládajících aktivistek znala. Později se však právě kvůli provádění interrupcí ocitl ve vězení, The Janes proto začaly spolupracovat s Mikem. To, co ovšem zjistily až o několik měsíců později, bylo, že tento muž ve skutečnosti neměl lékařské vzdělání, pouze se naučil vykonávat interrupce od profesionálního zdravotníka.

Tehdy s ním ukončily spolupráci, navíc si Mike za svoje služby účtoval honoráře. Lidé, podstupující zákrok, proto vždycky platili tolik, kolik mohli, aby případně pomohli ostatním, kteří by si to nemohli dovolit. Paradoxní bylo, že Mike se podlle výpovědí několika klientek i samotných Janes choval s maximální laskavostí a citlivostí. Jedna z nich dokonce prohlásila, že to byla její nejlepší zkušenost ze zdravotnictví. Aktivistky nicméně stály před těžkým rozhodnutím, zda mají svou činnost ukončit, nebo se vše naučit od Mikea a interrupce dál provádět samy.

Nakonec zvolily druhou možnost, byť některé kvůli tomu skupinu opustily. Další důležitý mezník představovala legalizace interrupcí v New Yorku v roce 1970. Řada bílých středostavovských lidí pak odlétala za interrupcemi právě do Big Apple. Klientela The Janes tak rázem doznala zásadní demografické proměny. Její služby více vyhledávali lidé afroamerického či latinskoamerického původu, obecně z velmi chudých poměrů či s velkým počtem dětí. Skutečnost, že už akvitistky nepožadovaly za interrupci honorář, značně snížil náklady, proto mohly těmto nechtěně těhotným nadále pomáhat.

Situace se výrazně proměnila tehdy, když se jedna z žen, chystajících se na interrupci, svěřila své příbuzné. Ta přišla informovat chicagskou polici a požadovala, aby zakročila nejen proto, že je daný zákrok nelegální, ale především proti jejímu přesvědčení. Tehdy se Janes ocitly před hrozbou odsouzení až na 110 let za mříže pro každou z nich.

Dokument přibližuje výpovědi chicagských policistů, kteří se do věci vložili zdánlivě neochotně. Měli tou dobou dost práce s kriminalitou, a byť by mnozí z nich kvůli své víře s interrupcemi rovněž nesouhlasili, tiše je tolerovali. Ostatně jak jeden z nich prohlásil, jejich možnost infiltrovat se mezi klientelu či do akvitistické skupiny byla prakticky nulové, neboť nezaměstnávali policistky.

Na dané udání však policie jednu z žen sledovala a Janes zatkla v jednom z pokojů, kde ještě stihly vyhodit nástroje z okna a v zoufalství sníst některé z kartiček s informacemi o klientkách. Paradoxně však právě případ Roe versus Wade vedl – podpořený četnými demonstracemi za reprodukční – k vynesení rozsudku v lednu 1973, jenž zajistil federální právo na interrupci všem ženám v USA.

Ještě smutnější však byla skutečnost, že byť do té doby nemohly všechny dívky a ženy legálně přerušit svá těhotenství, v Chicagu existovalo nemocniční oddělení, které se věnovalo ženám se sepsí po nejrůznějších vlastních pokusech o plod přijít, jež je samotné ohrožovaly na životě.

Fakt, že daný dokument, plný cenných informací, výpovědí aktivistek i jejich klientek, partnerů či lékařů získal cenu právě v těchto dnech, má svou smutnou pointu. Dne 24. června 2022 totiž naopak vyvrcholilo postupné oklešťovaní ženských reprodukčních práv ve Spojených státech zrušením federálního práva na potrat, jež bylo ustanoveno oním verdiktem v roce 1973.

Stalo se tak po dosazení konzervativní soudkyně Amy Coney Barrett do Nejvyššího soudu USA na místo uvolněné liberální Ruth Bader Ginsburg, již si feministické kruhy takřka přivlastnily jako svou výraznou reprezentantku – krátce před Trumpovým odchodem z prezidentského úřadu finálně stvrdilo konzervativní orientaci instituce, o kterou po desetiletí usilovala četná americká protipotratová hnutí. Každá třetí žena v USA tak dnes žije ve státě s omezeným přístupem k interrupcím, jak upozornila organizace Amnesty International.

Dokument Andělíčkářky najdete ke zhlédnutí na HBO Max. Může se podívat na žebříček nejlepších dokumentárních filmů na HBO Max podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.