84%
Maxipes Fík
- Animovaný
- Komedie
Jiří Šalamoun se narodil 17. dubna roku 1935 v Praze na Vinohradech. Jeho židovští příbuzní zemřeli v koncentračním táboře, Šalamoun sám zažil na konci druhé světové války bombardování (vzpomíná na to například na stránkách Paměti národa). V 50. letech absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze (grafickou speciálku) a Vysokou školu grafiky a knižního umění v německém Lipsku. „Bavilo mě učit se, jsem dost zvědavý i zvídavý. Ne že bych si chtěl stěžovat na naši akademii, ale měl jsem dojem, že někde bych se mohl dozvědět i něco víc,“ nastínil Šalamoun v rozhovoru pro Českou televizi svou zahraniční anabázi. Ostatně v Německu našel svou budoucí ženu, výtvarnici Evu Natus, s níž měl dceru Barboru.
K filmu se prvně dostal v roce 1963, když spolupracoval s americkým animátorem Genem Deitchem (později se usadil v Praze, kde roku 2020 zemřel). Roku 1975 vznikl první díl ze série populárních pohádek o maxipsu Fíkovi a jeho kamarádce, holčičce Áje. Autorem příběhů byl spisovatel a scenárista Rudolf Čechura, který přišel s mimořádně poutavým a originálním mixem kamarádství psa a člověka, v němž hrají důležitou roli výpravy do říše snů. V příbězích maxipsa Fíka je vše možné, otevírají dětskou hravost a imaginaci, které podlehne i dospělý divák. Pro ztvárnění Fíka se Jiří Šalamoun inspiroval psem Šoulou.
Maxipes Fík Šalamouna proslavil u nejširšího publika, jak však autor připomenul v rozhovoru s Petrem Vizinou, rozhodně nešlo o žádnou prokletou postavičku, která by mu nedala spát. „Byl jsem rád, když mi Václav Bedřich a Zdenka Deitchová tu práci zadali. Řada lidí mě akceptovala díky úspěchu maxipsa Fíka. U dalších zakázek jsem se potom nemusel dohadovat nebo ustupovat.“
Rozhodně by tedy neměly zapadnout další Šalamounovy originální práce a vizuály. Ilustroval například Saroyanova Tracyho Tygra, Posledního mohykána Jamese Fenimora Coopera nebo Tolkienova Hobita. V knize rozhovorů Petra Viziny Stará garda (Argo, 2016) na tuto práci vzpomínal následovně: „Když jsem Hobita četl, znal jsem už některé z těch starých severských, norských a švédských legend. Ale teprve když jsem Hobita přečetl a nastudoval všechnu tu hobitologii kolem, postava vznikla. Důležité přitom pro ilustraci je to, co se nedá dohledat v textu.“
Po sametové revoluci vedl Šalamoun několik ročníků letní třídy kreslení a ilustrace na Internationale Sommerakademie v rakouském Salzburku, v roce 1992 vyučoval na Miami University Oxford ve státě Ohio. Mezi roky 1990–2003 vyučoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Loni proběhla v pražském Muzeu Kampa Šalamounova retrospektivní výstava s názvem Jiří Šalamoun: kdo neviděl, neuvěří, to mně věřte! Jak příznačný název pro přístup a tvorbu legendárního autora...
