Kostlivec

Horor má ze všech filmových žánrů zřejmě největší fanouškovskou základnu a zejména pro začínající tvůrce je jeho univerzální apel na emoce spojené se strachem a úzkostí vhodným prostředkem k metaforám a sociálním komentářům. Americký režisér s indickými kořeny Bishal Dutta do své celovečerní prvotiny Démon ve mně (It Lives Inside) promítá vlastní zkušenosti s dospíváním v cizí kultuře, v níž člověk snadno opouští tradice svých předků. A také svou fascinaci americkými horory v čele s Noční můrou v Elm Street, jejíž vliv je na pomalu vyprávěném snímku orientovaném na postavy až příliš patrný.

Poslední díl jedné z nejslavnějších filmových sérií všech dob v kinech zůstal za očekáváním. Indiana Jones a nástroj osudu přišel skoro na 300 milionů dolarů, publikum za lístky po celém světě utratilo 381 milion a odhaduje se, že studio Disney na projektu tratilo sto milionů. Premiéry na Disney+ se pátý Indy zatím nedočkal, ale po prvotním přesunu na VOD, kde si ho lidé mohou zaplatit, se mračna přece jen trochu roztahují. Nástroj osudu si tam vede nadmíru dobře a vychází najevo, že hlavně starší generace návštěvu kina přeskočila a dobrodružnou nostalgii si vychutnává z pohodlí domova.

Některé filmové série s úspěchem pokračují, ačkoli místo inovací nabízí stále stejné ingredience. Insidious je s námi od roku 2010, kdy jsme prostřednictvím astrální projekce poprvé navštívili temnou snovou říši zvanou Dálava. Tamní děsivé přízraky si zasedly na dosud šťastnou čtyřčlennou rodinu, které nechtějí dopřát pokoj ani o čtyři filmy později. Insidious: Červené dveře předkládá drsnou rehabilitaci rozložené a poznamenané rodiny a právě sentimentální nádech je tím, co spršce více či méně znepokojivých scén dodává snesitelný a důstojný charakter.

A zase Hugh Grant. Dvaašedesátiletý anglický herec se po několika rocích útlumu opět dostává do záře reflektorů. Tentokrát se pokusí prorazit v hororovém žánru.

Stephen King už zásobuje knihkupectví převážně hororovými bestsellery přes půl století a většina z nich se dočkala filmové či seriálové adaptace. Jsou mezi nimi i některé z největších a nejlépe hodnocených snímků historie. Momentálně v kinech terorizuje prokletou rodinu děsivý přízrak Kostlivec, jehož King zařadil do sbírky povídek Noční směna už roku 1978. Není přitom jediným kvalitním příběhem, jež hororový guru v různých formách vydal a které dosud odolávají plnokrevné mainstreamové adaptaci.

Stephen King je natolik etablovaný schopný spisovatel, že i desetistránková povídka v jeho podání poslouží jako pevný základ pro stominutovou filmovou adaptaci. Kostlivec v režii Roba Savage, jenž tento týden vstoupil do tuzemských kin, rozvádí přímočaré vyprávění o nestvůře z dětských pokojíčků do solidně výživného hororového podobenství. Strašidelné scény jsou v něm hlavně zpočátku skutečně znepokojivé a příběh zkoumá drsnou rodinnou rehabilitaci po osobní tragédii.

Jestli je hororová látka, která si vždy najde v kinech své příznivce, nepochybně jde o adaptace děl mistra strachu Stephena Kinga. Letos v červnu se jednoho takového filmu dočkáme.

K tomu jedna netradiční hudební fantasy, nový seriál s Kieferem Sutherlandem a celovečerní Kostlivec vycházející z povídky legendárního spisovatele Stephena Kinga.