KVIFF: Seznamte se s největším emočním upírem. Budete ho milovat i nenávidět

Nezávislý filmař Tomas (Rogowski) právě dokončil svůj nový film a propadá tomu, co jeho partner Martin (Whishaw) označuje za tradiční eratické chování následující vždy, když dodělá svou práci. Tomas je náladový, popudlivý, nechápavě reaguje na každou výtku nebesky trpělivého Martina. A když výtky nepřichází, irituje ho domnělá přítelova apatie.

Tomas si během večerního čištění hlavy v baru najde milenku Agathe (Adèle Exarchopoulos), o níž Martinovi ihned bezelstně říká a nechápe jeho rozčarování. Proč by se nemohl tímto způsobem uvolnit, tím spíš se ženou, jež pro jeho partnera přece nepředstavuje opravdovou konkurenci? Když bokovka trvá, Martin už má všeho dost a s Tomasem se pokouší rozejít. Ten se však ve vztahu drží zuby nehty. Zároveň se odmítá vzdát Agathe, s níž nadále udržuje vztah a přesvědčuje ji, že s ní založí rodinu.

Brzy pochopíme, že Tomas je zcela ztracený případ a nad jeho budoucností se přestáváme trápit. Otázkou zůstává pouze to, jestli stáhne ke dnu i Martina s Agathe, nebo zda se jim podaří ze spárů tohohle emočního upíra uniknout. Jeho charisma a schopnost postavit se do role toho, kdo potřebuje péči, totiž na lidi okolo něj jako zázrakem nepřestává fungovat. Stejně jako v hororových filmech máme potřebu křičet na jeho nicnetušící oběti: „Utíkej! Proboha, utíkej, co ti síly stačí!“

Tomas je jednou z nejnesnesitelnějších a nejtoxičtějších filmových postav, s jakou jsme se za hodně dlouhou dobu setkali. A sledovat ho je čímsi katargické. Snad každý někdy potkal Tomase a snad každý jím někdy byl. Pokud se tak alespoň ve většině případů zvládáme nechovat navenek, jeho věčná potřeba zájmu druhých, jejich blízkosti, úplné oddanosti a odevzdanosti bez jakýchkoli nároků na sebe sama nám musí být povědomá.

Součástí socializace a budovaní mezilidských vztahů je snaha potlačovat v sobě věčné dítě toužící po hýčkání a benevolenci. Prostřednictvím Tomase se však můžeme setkat s postavou, která postrádá byť náznak této záklopky. Dochází k paradoxní situaci. Sledovat ve fikčním vyprávění člověka, jehož bychom se ve skutečnosti nejspíš rychle pokusili vystrnadit ze svého světa, vyvolává skoro pocit zadostiučinění.

Míjení je rozhodně varováním, jak nežít svůj život. Zároveň je však uvolňující vidět v umělém prostředí, kde takový blbec nemůže nikomu doopravdy ublížit, jak by vypadalo, kdybychom se kontrolovat přestali. Je to jako když bondovskému padouchovi přejeme, aby se mu podařilo zničit svět. Tomas se ve chvílích své absurdní drzosti a absence sebereflexe stává když ne sympatickým, tak roztomilým.

Míjení je skvělé na velkém plátně. Ne kvůli propracovanému audiovizuálu, ten odpovídá kvalitnímu standardu festivalové produkce. Je ale skvělé sdílet tenhle film s publikem, jež společně propuká v nervózní smích. Ten postupně nabývá na hlasitosti, jakmile se diváci a divačky naladí na stejnou notu a pochopí, že se tu dá buď brečet, nebo smát.

Sachsova režie není přímo komediální, nicméně stupňující se Tomasova drzost je skvěle fázovaná a vede k humornému efektu. „Tohle je to nejhorší, čeho se může dopustit!“ Kdepak, za pět minut to náš antihrdina bez problému trumfne, aniž by mu z tváře zmizel výraz nevinnosti a nechápavosti.

Franz Rogowski předvádí perfektní výkon. Tomas není ďábelský zloduch, který vymýšlí, jak ublížit všem okolo sebe. Odůvodněním, která dává ostatním, sám bezvýhradně věří. Jako malý pocit zadostiučinění můžeme brát, že v každý moment, kdy není středem pozornosti a něhy, je ve své hlavě obětí největší křivdy a trpí. V takovou chvíli je s ním i díky jemnému hereckému výkonu možné na okamžik soucítit, předně pokud ho považujeme za potlačovaný kus toxicity v sobě. Samozřejmě, že o pár chvil později provede něco, po čem bychom ho rádi vyhodili z okna.

Trpitelská benevolence Bena Whishawa je místy kouzelná. Martin je postava s vlastní agendou a není těžké chápat, proč člověk s jeho mírnou osobností a bez diváckého informačního nadhledu Tomasovi zas a znova propadá. Úhel pohledu Agathe je nejméně propracovaný. Chystá se založit rodinu s velmi otevřeným členem LGBTQ+ komunity, přičemž u středostavovské mladé ženy jde o vcelku odvážnou volbu, kterou však film nezkoumá. Je jasné, že zájem vyprávění míří ke vztahu Tomase a Martina, Exarchopoulos přesto dělá se svou rolí, co může.

Míjení je úžasný malý film o opaku úžasného člověka. Se svými jednadevadesáti minutami rychle uteče a emocionální jízda, kterou s Tomasem zažijeme, nám do budoucna snad pomůže rychleji nalézat toxicitu ve svých láskách i v sobě.