Henry Thomas

Skoro každý úspěšný titul, jehož autorská práva jsou vydaná napospas obchodní mašinerii hollywoodských studií, se dříve či později dočká svého pokračování. Někdy se ale neústupný proces zadrhne a veřejně či zákulisně probírané koncepty rozvíjející světy a zápletky originálních filmů se na stříbrná plátna ne a ne dostat. Najít správný recept, z něhož by v porovnání s předchůdci nevznikla jen nevzhledná šlichta, bývá občas složité. Jindy nemají zájem tvůrci nebo herecké hvězdy a někdy je princip seqeuelu tak bláznivý, že si to ani Hollywood prostě nemůže dovolit. Nadcházející filmová pokračování nějaký čas měla vzniknout, ale pravděpodobně se jich nedočkáme. I když někdy může být čekačka natažená i na čtyři dekády a nové generace už vlastně ani neví, na co se navazuje.

Osmidílná minisérie Pád domu Usherů, v níž ikonické dílo Edgara Allana Poea adaptuje šikovný režisér Mike Flanagan, dorazí na Netflix 12. října, přestože ji streamovací agent původně sliboval na začátek letošního roku. Tvůrce oceňovaných netflixovských hitů jako Půlnoční klub či Dům na kopci a Záhadné sídlo Bly převádí povídku z 19. století do současnosti a inscenuje působivý rozklad rodiny Usherů, jejíž patriarcha Roderick stojí v čele velké farmaceutické společnosti. I na malém prostoru v první oficiální upoutávce zaujme Mark Hamill, jenž ztvárnil vypočítavého rodinného právníka Arthura Pyma.

Ve věku 89 let zemřel v úterý 13. června spisovatel, dramatik a scenárista Cormac McCarthy. Držitel Pulitzerovy ceny za postapokalyptický román Cesta se důsledně držel svého řemesla a minimálně komunikoval s médii. Oblíbili si ho však filmaři a několikrát úspěšně adaptovali jeho předlohu. Bratři Ethan a Joel Coenovi podle McCarthyho románu Tahle země není pro starý natočili čtyřmi Oscary oceněný thriller z nehostinné pouště.

V letošním říjnu Netflix nabízí vysoko hodnocený soud s levicovými aktivisty, boj policie s gangy, novou adaptaci knižní klasiky, ambiciózní duchařský horor či různé podoby sci-fi žánru.

Jsou tu Vánoce, jedny z nejkrásnějších svátků v roce. Svátky radosti, času s rodinou a přáteli, ale i svátky návratů. Většina z nás se totiž vrací domů, setkává se s přáteli, vzpomíná a vrací do dětství, kdy pro nás tyto svátky měly jiné kouzlo než nyní. A jeden velký a nečekaný návrat se udál mezi E.T. a Elliotem.

Filmy tak milujeme a uznáváme proto, že jsou schopny nést inspirativní morální poselství a proměňovat problémy všedního dne v niterný záblesk opouštěné reality. Některé nás mohou naučit historii, jiné burcují naše sebevědomí, další mohou dokonce probouzet city, které nám ve skutečném životě třeba schází. Ale k obdivování pořád zůstává a pro někoho i vystupuje také jejich formální stránka, skrze níž filmaři nechávají své myšlenky promlouvat a přenášet na vnímavého diváka. A zřejmě nejdůležitější formální složkou je samozřejmě práce s kamerou, která celý ten spektákl snímá a zprostředkovává obrazy - tedy to, čemu se tenhle cyklus bude snažit alespoň trochu zajímavě věnovat.