Pro výpočet aktuálního kariérního skóre využíváme uživatelské hodnocení u filmů a seriálů skrz celou kariéru tvůrce. Největší váhu pro výpočet mají poslední díla kariéry. Výsledné číslo ovlivňuje také popularita, oblíbenost a získání filmového ocenění.
Pro výpočet kariérního skóre nebyly splněny podmínky.
Prestižní magazín Sight and Sound před časem umístil ve svém žebříčku nejlepších filmů všech dob romantické drama francouzské režisérky Céline Sciammy Portrét dívky v plamenech (2019) na 30. místo, daleko před mnohé známější klasiky světové kinematografie. V čem tkví kouzlo tohoto senzuálního snímku, který lze nyní zdarma zhlédnout na iVysílání České televize?
Ve čtvrtém díle o Generaci Y se zaměřujeme na výběr filmů, které se více či méně, každopádně přímo vztahují k mileniálům. Klíčový předpoklad pro zařazení snímku spočívá v autorské snaze postihnout konkrétní dobové rysy a nahlédnout generaci mileniálů autentickou optikou, která přesahuje stereotypy.
Část 3 - Silné a odhodlané, rebelující a sympatické, ale také křehké a citlivé - ty nejlepší snímky, v nichž hrají prim ženy, nabízí širokou škálu zajímavých hrdinek stříbrného plátna, a je potřeba si je v rámci tohoto byznysu, stále hlasitěji kritizovaného za mužskou nadvládu, pravidelně připomínat. Pojďme se ohlédnout za 40 výbornými filmy s ženskou hlavní hrdinkou (či hrdinkami).
A jdeme do finále. Včera jsme si představitele první vyčerpávající padesátku z "Best of podle BBC", kterou britská rozhlasová a televizní společnost dala dohromady se 177 nejrůznějšími filmovými kritiky, recenzenty a odborníky.
Britská rozhlasová a televizní společnost BBC se zamyslela nad tím, jaké z novějších filmů to dotáhnou na post nesmrtelné klasiky. Zeptali se proto 177 nejrůznějších filmových kritiků, recenzentů a odborníků. Výsledek? Žebříček „100 nejlepších filmů 21. století“, ve kterém se nachází nejedno překvapení.
Taková nálož filmů, jakou si pro tento víkend přichystali distributoři, se jen tak nevidí. 10 nových snímků míří do tuzemských kin. Bohužel tu ale platí nepřímá úměra, tedy že kvantita rozhodně nezaručuje kvalitu. Pojďme si všechny snímky představit.
Už od svého ceněného debutu Voltairova chyba (La Faute à Voltaire, 2000) se Abdellatif Kechiche zaměřuje na problematiku imigrantství a vůbec toho, jak nás v očích ostatních ovlivňuje náš původ. Francouzský režisér, který sám pochází z Tunisu, vedle sebe ve své tvorbě staví „svět imigrantů“ a „svět domácích“, aby zkoumal snahy hlavních postav přejít z prvního tábora do druhého. Vyjímkou není ani historické drama Černá Venuše.
Do hlavní soutěže festivalu v Benátkách vybraný snímek Černá Venuše vcelku dobře zapadá do té části distribuční nabídky AČFK, která jako by cílila v první řadě na osvětu. Dílo Abdellatifa Kechicheho není – podobně jako třeba Kvílení (2010, režie Rob Epstein a Jeffrey Friedman) – svou formou vyloženě zastaralé, ale až příliš ho ovládá nutkání „něco říct“ nebo přímo poučit. Jistě ne prvoplánově – naopak, dvouapůlhodinový snímek prozrazuje vizi i režijní kontrolu – ale přece jaksi didakticky. „Jo, chovali se hrozně, k té prdelaté Afričance. Ale nakonec se to vyžehlilo; pozdě, ale přece.“
Drama Černá Venuše bývá obviňováno z degradace žen. Právě v případě tohoto snímku to ale je velké nedorozumění, neboť ne každý film, který ponižování žen zobrazuje, zároveň ženy skutečně degraduje. Film uvádí Asociace českých filmových klubů.
Otázky o hranici lidské důstojnosti klade francouzský film Černá Venuše, který dnes na projekci v Praze představila Asociace českých filmových klubů. Téměř tříhodinový snímek, který Abdellatif Kechiche natočil v koprodukci s Itálií a Belgií podle osudů skutečné postavy takzvané hotentotské Venuše, uvede do kin 3. listopadu.
Film, v němž po boku Catherine Deneuveové hraje režisér Forman, ale například i výstavu uznávaného karikaturisty listu Le Monde nabídne 14. ročník Festivalu francouzského filmu. Uskuteční se v kinech osmi měst v různých částech Česka od 24. do 30. listopadu.
