Orson Welles

Stát před kamerou už v určité fázi kariéry prostě nestačí. Máte-li dost hereckých zkušeností a navrch možnost pozorovat mistry režisérského oboru, vznášet povel „akce!“ je přirozeně nejlepší až tehdy, když si scénu sami uspořádáte a vyprávíte příběh dle vlastního uvážení. Následující herci zvládli natočit i několik dobrých, potažmo skvělých filmů a současně v nich ztvárnit hlavní úlohu. Jde o obdivuhodný výkon, neboť herecká příprava je velmi komplexní záležitostí, která se však mnohdy nemůže rovnat obsáhlým povinnostem režiséra či režisérky – tedy člověka, za nímž každý člen štábu chodí pro konečné rozlousknutí tisíce a jednoho problému.

Když na sobě vliv nezastavitelného času nepociťujete, není co řešit. Devětašedesátiletý Kevin Costner má období největší filmové slávy zřejmě za sebou, ale momentálně zažívá uměleckou a zjevně i životní renesanci. Příští měsíc v Cannes uvede první celovečerní část své (možná) čtyřdílné westernové ságy Horizon: An American Saga, která do amerických kin poputuje v červnu. Po předčasném odchodu ze seriálu Yellowstone, který je v zámoří extrémně populární, se rovněž chystá na další osobní projekty. Mezi nimi má být také „malý příběh o muži a ženě“ v jeho režii, v němž si chtěl mermomocí zahrát australský idol Chris Hemsworth (Thor). O roli však přišel právě na úkor Costnera, jenž do intimní romance obsadil sám sebe.

Turisté rádi zjišťují, jestli v uličkách staré Prahy stále přežívá duch Franze Kafky, jejího nejspíš nejslavnějšího rodáka. Nyní se ale otevírá unikátní okno, kdy mohou slavného židovského spisovatele skutečně potkat. V centru se totiž od pátku 12. dubna začal natáčet film oceňované polské režisérky Agniezsky Holland o krátkém životě tohoto literárního velikána.

Pokud byste se někoho ptali na nejlepší filmy všech dob, pravděpodobně by ve výčtu klíčových titulů nemohl chybět Kmotr (The Godfather). Jak už to tak u slavných filmů bývá, během let po jeho premiéře se vyrojila spousta historek nejen ze samotného natáčení, ale i z preprodukční fáze, kdy se psal scénář či vybíral casting. A právě na obsazení je dodnes vidět, jak pečlivě tým kolem režiséra Francise Forda Coppoly volil každého herce a herečku.

V poslední době se opět obnovil zájem o téma, které se periodicky vrací… v podstatě pořád. Jak bude vypadat nový James Bond? Kolik bude další ztělesnění agenta 007 měřit a vážit, jakou bude mít barvu pleti a samozřejmě (a především) zdali náhodou nebude ženou. Třiatřicetiletý Angličan Aaron Taylor-Johnson by snad neurazil ani nejkonzervativnější fanoušky špionské série, navzdory spekulacím se však toto obsazení prozatím odložilo. Můžeme si proto připomenout, že ideálního Bonda jsme už kdysi poznali – i když pouze jednorázově.

Chilsko-francouzský režisér Alejandro Jodorowsky dnes slaví 95. narozeniny. Přestože za svůj život nenatočil ani deset filmů, patří mezi nejikoničtější a nejkultovnější filmaře. Ve skutečnosti se dá říct, že naše představa o „kultovním filmaři“ vznikla právě na základě jeho práce a života. Jeho Krtka (El Topo) z roku 1970 mnozí považují za první půlnoční film. Tedy takový, který neuspěje v klasické distribuci, zato však žije bohatým životem v klubových a komunitních kinech. Na rozdíl od mnohých půlnočních režisérů typu Tommyho Wiseaua a Neila Breena však Jodorowsky není patlal, jehož filmy by byly „tak špatné, až jsou dobré“, jedná se o mistra surrealismu.

V zámoří i u nás se letos objevila spousta životopisných snímků, které sice vykazují nezanedbatelné kvality, zároveň je však nelze označit za kdovíjak výrazná či zapamatovatelná díla. Vrcholem tohoto trendu je na Netflixu pár dní dostupný Maestro, jenž bohatý a bouřlivý život skladatele Leonarda Bernsteina prezentuje skoro až banálně. Co se to se současnými biografiemi děje?

Jména hollywoodských velikánů Martina Scorseseho a Ridleyho Scotta patří mezi nejskloňovanější jména letošního podzimu. Zatímco první z nich se strhujícím způsobem vypořádal s tříapůlhodinovou stopáží u své novinky Zabijáci rozkvetlého měsíce, na toho druhého se v souvislosti s Napoleonem snáší spíš kritika – ať už kvůli historickým nepřesnostem, překotnosti verze pro kina anebo zaměnitelnosti bitevních scén, jež jen uznale pokukují po Bondarčukově klasice Vojna a mír z 60. let.

Filmová trilogie Kmotr se po loňském padesátém výročí od premiéry prvního dílu opět dostává na televizní obrazovky. Stále diskutovaná a legendární klasika navazuje na kořeny gangsterského žánru, který však variuje a ohýbá, čímž položila základy pro zcela odlišný proud. V čem byla v rámci gangsterek skutečně inovativní?

Filmografie amerického režiséra Howarda Hawkse tvoří pilíře hollywoodské kinematografie. Osciloval mezi všemi žánry, dynamicky snímal zběsilé dialogy a vyvinul si vlastní, na první pohled neviditelný styl, v čemž spočívá jeho krása. Často přehlížený velikán žánrové kinematografie klasického Hollywoodu se na letošní Letní filmové škole v Uherském Hradišti dočká rozsáhlé retrospektivy.

Komiksová selhání DC jsou už evergreenem filmové nabídky. Jedním z největších je pak druhý Shazam, u nějž se po nenápadně sympatické jedničce čekal alespoň základní zájem publika. Produkce sužovaná odsuny kvůli covidu a rostoucí averzí vůči Zachary Levimu však s rozpočtem 125 milionů dolarů utržila celosvětově jen o 10 milionů víc. Pouze Flash je větším komiksovým propadákem, a to jen kvůli výrazně vyššímu rozpočtu. Sám Zachari Levi si nicméně myslí, že je to jedna velká křivda.

Snad už příští rok se vydáme tajemstvím opředenými uličkami pražského Starého Města, kde se budeme snažit porozumět složité osobnosti jednoho z našich nejznámějších spisovatelů. Režisérka Agnieszka Holland prý ke zfilmování osudu Franze Kafky přistoupí velmi originálně.

Alejandro Jodorowsky rozhodně patří k nejzábavnějším mystikům posledního více než půlstoletí. Namísto esoterických motivačních příruček vydává rozmáchlé komiksové space opery, jeho filmy se objevují v žebříčcích nejbizarnějších počinů dějin kinematografie a jeho životním projektem byla adaptace sci-fi klasiky Duna. Teď máme možnost vidět průřez celou mistrovou filmografií na velkém plátně.

„Černá Kleopatra“ rozhýbala nejen internet k vášnivým debatám ohledně toho, jak smí a nesmí vypadat filmové obsazování. V tomto případě jde o zvlášť ožehavou debatu, protože minisérie Netflixu se hlásí k dokumentárnímu formátu. Jaké podobné kontroverzní volby má kinematografie za sebou?

Americká kinematografie procházela po druhé světové válce obdobím, které přálo nezávislým nadšeneckým filmařům. Paramountský výnos zrušil roku 1948 systém vertikální integrace a filmová studia přišla o své řetězce kin. Kultovní režiséři jako Roger Corman nebo Edward Wood jr. zaplavili svobodný trh lacinými produkcemi, jimž scházely finance, ale entuziasmu měly na rozdávání. Jedním z nejproslulejších tvůrců béčkových braků byl Bert I. Gordon, jenž zemřel minulý týden ve sto letech a který po sobě zanechal pozoruhodné dílo.