Václav Hapl

Podobně jako František Vláčil neměl filmové vzdělání a učil se praxí – a právě tu mu vedle Krátkého filmu poskytl Československý armádní film, kde působil od roku 1952. Vedle ukázkových a metodických snímků tu natočil i řadu filmových esejů, formou i sdělení přesahujících konkrétní tematické zadání. Útěk (1957), Vystupovati za jízdy dovoleno (1962), Nejhezčí řeka (1964), Před očima všech (1965), Člověk neumírá žízní (1970). (AČFK)