Popel

Gymnasista, který se ubytuje v rodině profesora, vnese do rodiny neklid mládí. Manželství těchto lidí bylo již sežehnuto jakoby popelem, jejich jediná dcera drží smutek za studenta, který tu bydlel a než se jejich láska naplnila, zemřel. Mladý Hanka se ukáže jako zdroj nespoutaného mládí, který začíná domácnost probouzet z letargie. Manželé vlastně spolu nežijí, manželka muži nemůže odpustit, že kdysi napadl studenta, který ji doprovázel, a zohyzdil mu tvář. Dívka prožívá narůstající vztah k Hankovi, i když je zrazována klepy a hlavně matkou, která chce, aby si dcera vzala nudného úředníka. Klára nakonec odjíždí k babičce, spíše utíká z domova, a po čase přijíždí s panem důchodním, jehož si na přání matky vezme. Ludvík Hanka zjistí, že matka se nedokáže přenést za hranice vlastního stínu, že jejím chováním je manžel navždy zasažen. Je to složitá postava kdysi krásné, obdivované ženy, která nesnesla, že nemůže ostatní ovládat. Atmosféra sebetrýzně neodpovídá nadějím a slibům mládí a tak se odstěhuje, aniž se s Klárou, kterou snad opravdu miloval, znovu setká.