xxmartinxx
22 285 bodů •
6
A já ty čtyři nedám. Ne a ne! Haneke má na víc než tuhle průhlednou epizodu krimiseriálu nataženou na dvě hodiny. Precizně natočeno? To určitě ano. Ale co z toho?
Komentáře a recenze 6
Dle počtu bodů
Sheldon
16 059 bodů •
8.5
Film, který jistě neunikl všem milovníkům artových titulů je také film Michaela Hanekeho Utajený z roku 2005, který bodoval na MFF v Cannes. Georges (Daniel Auteil) a Anne (Juliette Binoche) žijí spokojeným životem. Mají dvanáctiletého sportovně nadaného syna Pierrota, hezký dům a lukrativní zaměstnání. Jenže někdo je sleduje. Permanentně nahrává jejich dům a pak jim nahrávky pohazuje před domem v igelitové tašce. Policii to pranic nezajímá, protože se vlastně nic nestalo. Ono se ovšem stalo, vztah mezi manželi má ve skutečnosti trhliny a syn zdaleka nepatří mezi bezproblémová dítka. Georgeovi se navíc ve snech vrací vzpomínka na malého chlapce z dětství, který s ním chvíli vyrůstal na jeho rodném statku.
Haneke je kontroverzní filmař a pro západní artovou Evropu je velkým pojmem. Filmem Utajený, který sice občas obsahuje pro něj typicky naturalistické brutální scény ovšem vstupuje na půdu mysteriózního psychologického dramatu. Vedení herců zvládá opět bravurně a ti také tuto podívanou povyšují o několik tříd výš, ale pravdou je, že film upoutá i vizuální stránkou, i když některé záběry postrádají logiku. Utajený je mimořádně povedené komorní psychologické drama s řadou cenných postřehů ze života s množstvím otázek bez jasných odpovědí.
lamps
15 156 bodů •
7
Respektuji Hanekeho osobitou filmařskou vizi a obdivuji jeho schopnost vpálit vnímavému divákovi pomalým psychickým nátlakem či naopak jediným sugestivním momentem kulku do hlavy (zde jsem zásluhou jedné scény schytal hned dvě, možná i tři), ale emocionálně je pan režisér bohužel hluchý... Minimalistická práce s kamerou, kulisy i samotnými herci je tradičně perfektní a obrazová čistota dokonale evokuje pocit psychické autenticity, čímž Haneke zručně maskuje nevýrazný příběh a nechává na divákovi, aby se skrze záměrnou nedoslovnost prokousal k vlastní myšlenkové interpretaci. Mně osobně ale Utajený neřekl víc, než že jeho tvůrce je skutečným mistrem komorní filmové výpravy a unikátní obrazovo-pocitové harmonie, což jsem ale věděl už dávno.....
filmfanouch6
12 644 bodů •
8
Caché AKA Utajený patří mezi filmy, které člověk nalezne na seznamu nejvýznamnějších filmů 21. století. Režisér Michael Haneke za film z roku 2005 na Filmovém festivalu v Cannes obdržel cenu za nejlepší režii a našlo by se dost lidí, kteří by byli schopní Utajeného zařadit na seznam nejlepších thrillerů 21. století. Utajenému se nedá upřít mnoho věcí. Především právě režie Michaela Hanekeho je skvělá a film působí dojmem, že za ním skutečně stála silná ruka filmaře s jasně ucelenou vizí. Stejně tak má Utajený skvělé obsazení a to především hlavní hereckou dvojici Daniela Auteuila a Juliette Binoche. Hanekeův scénář vystaví solidní a zajímavou zápletku, která navíc v samotném závěru nepokládá žádnou jasnou odpověď. Osobně bych s nebál označit Utajeného za jeden z nejvýraznějších francouzských filmů posledních 20 let. Je ovšem opravdu tak fenomenální? Na jednu stranu Utajený působí divadelním nádechem, zároveň ovšem obsahuje zcela očividné filmařské propriety. Utajeného by šlo do jisté míry zpracovat do divadelní hry, zároveň by ovšem při tomto rozhodnutí pochopitelně přišel o filmovost. Přitom všem se rozhodně nedá říct, že by byl Hanekeho scénář zase tak výjimečným a jeho snaha zakomponovat do filmu i něco víc než základní dějiště je tak trochu svízelná, protože ve finále ten pravý tah na branku vlastně vyloženě nepřináší. Do jisté míry se Utajený tak trochu vleče, přesto ovšem do celou dobu film funguje. Jde o funkční psychologickou sondu, která skvěle funguje nejen díky dvěma hlavním hercům, ale také díky zajímavému vizuálnímu podání. Haneke se očividně snažil o vyšperkování svého filmu do nejmenšího detailu a jistá snaha hrát na divákovy emoce do jisté míry funguje. Háček tak ve finále tkví pouze v tom, že ona hra s diváckými emocemi působí do jisté míry nevyužitým způsobem a velmi snadno může u diváka dojít k myšlence, že skutečně dostal působivý psychologický thriller, kterému ovšem k dokonalosti přeci jen chybí dost. Především i proto, že sebelepší řemeslná stránka tak trochu menší šustění papírem nezakryje. Díky rozhodnutí o tom, že se film obejde bez hudebního doprovodu se velmi pracuje se zvukovou atmosférou a v tomhle ohledu se Utajenému skutečně daří. Utajenému se daří jít pod dřeň, v mnoha ohledech se mu daří dosáhnout ideálního šokování diváka a Haneke se sice v mnoha momentech nebojí jít tak trochu přes čáru, přesto mu ovšem tahle menší sázka na nejistotu do jisté míry v rámci Utajeného vyšla. Utajený má k triviální záležitosti daleko a ten film je dohromady rozhodně dobrý. Přece jen mu ovšem k dokonalosti chybí několik věcí a děj filmu je navíc do jisté míry průhledný takovým způsobem, že i díky tomu Hanekeho Utajený nemá šanci dosáhnout té pravé trefy do černého. Přesto se ovšem dá jeho chvála pochopit a mezi nejvýraznější francouzské filmy posledních několika let Utajený patří zcela určitě........
avenis
8 151 bodů •
1
Francouzské psychologické filmy potvrzují mou domněnku, že Francouzi jsou divní... Při sledování mě chvílemi napadalo, jestli si režisér nedělá srandu a baví se představou, jak diváci zírají na záběr ulice, kde se nic neděje. Pokud tento depresivní snímek získal uvedená ocenění, pak asi nejsem normální já. Proč jsou oceňována umělecká díla, která místo příjemných pocitů navozují ty nepříjemné??? Pohled na zestárlou Annie Girardotovou je smutný. Osud Alžírského chlapce stejně tak. Dospívající Pierrot je k politování. Zařízení bytu hlavních hrdinů mě děsí. Celý film je prostoupen cimrmanovskýni prvky očekávání a zklamání. Ale přesto jsem ráda, že jsem to viděla. I negativní zážitek je zážitek.
(19.9.2021)
nathan-grave
43 bodů •
8
O tom, že nějaký herec ukradne celou scénu pro sebe vídáme často, ale může se stát, že jedna scéna ukradne celý film? Sprcha v Psycho? Loby v Matrixu? Či přivítání vetřelce na zemi v Independence day? Pro mě je to ode dneška jednoznačně Caché. V tu chvíli jakoby se zastavil svět a člověk jen zírá a dumá "sakra, co se to teď jako stalo, je tohle vůbec možný"? (Opravdu SILNĚ doporučuji to scénu nehledat a podívat se na celý film.) Film natočen chladným, téměř nezúčastněným pohledem. Nikdo tu není hodný, nikdo tu není zlý, prostě jsou tu jen lidi v čisté podobě, mají svoje problémy, svoji minulost, svoji přítomnost... Už v úvodu jedna z postav říká, "ne není to natočeno přes sklo", jakoby nám chtěla říci, že se koukáme na nezkreslenou, objektivní realitu. Každý záběr, každičká maličkost je vypiplaná do nejmenšího detailu. Je tam sice jeden záběr v kavárně, kde mi přijde, že komparzista se až nějak moc kouká do kamery, ale to je jediná piha na kráse. Film mě dokonce malinko nahlodal, že bych mohl dát Francii šanci a to je celkem úctyhodný výkon! Jelikož Francouze a Francii moc nemusím. Může se zdát, že film nemá "pořádný" konec a někomu to může vadit, ale já jsem takhle spokojený. Jen to znova dokazuje to, že se na to koukáme nezúčastněně, prostě "tohle se stalo, ale život jde dál..."
Celkové hodnocení: Jehněčí Ossobuco, mangoldové pyré, restovaný mangold s česnekem a chilli
