Televizní leč

Stuarta Sain je vedoucí pracovník ratingové firmy, která zabezpečuje provoz a vyhodnocení píplmetrů. "Čísla nikdy nelžou", říká se svatým přesvědčením ředitel programu nejsilnější komerční stanice, který všechny své problémy i rozhodnutí konzultuje přímo s Bohem. Zápletka Wuhlova filmu je postavena na předpokladu, že čísla se mohou mýlit, že ony černé bedýnky, bedlivě sledující přepínání programů ve vybraných rodinách, najednou začnou dodávat zcela nesmyslné informace. A tak po léta nejsilnější komerční kanál je najednou na hlavu porážen veřejnou televizí PBT s jejími dokumenty o mizejících oceánech a starém porcelánu, na něž se předtím nikdo nedíval. Vedoucí televizní pracovníci, zodpovědní za sledovanost, zprvu nevěří, pak se vztekají, obviňují jeden druhého a nakonec propadají panice. Co když ta náhlá touha průměrného diváka po kultuře je novým trendem a ne nějakým krátkodobým vrtochem. Je nezbytné pružně reagovat, neboť řeč čísel je jasná, a tak vznikají sitcom ze starého Řecka, kriminálka, jejímž hrdinou je cellista bojující se zločinem, nebo inscenace Hamleta s vloženou "stopou dojmu" (tragické vzdychání ve stylu nahraného smíchu, jak ho známe ze sitcomů). O pravdivosti dodávaných ratingů nikdo ani na chvíli nezapochybuje...