Showgirls

Když režisér skandálního, ale nesmírně chváleného Základního instinktu (Basic Instinct) Paul Verhoeven připravoval v polovině 90. let další odvážný film s erotickou náplní s názvem Showgirls, o hlavní roli stály snad všechny aspirující herečky Hollywoodu. Elitní striptérku v nočním lasvegaském klubu nakonec ztvárnila tehdy třiadvacetiletá Elizabeth Berkley, která měla jít ve stopách Sharon Stone. Místo toho obdržela hned dvě výsměšné anticeny, čelila nespravedlivé šikaně průmyslu a sledovala, jak její průlomový projekt tratí peníze a řadí se k nejhůře přijatým počinům dekády. To se ale po třech dekádách změnilo a Berkley vystoupila v muzeu filmové Akademie s ovacemi a smířlivým proslovem.

Film Showgirls měl z Elizabeth Berkley udělat hvězdu první velikosti. Ostatně, duu Paul Verhoeven (režie) a Joe Eszterhas (scénář) se přesně to samé povedlo o tři roky dříve v Základním instinktu, který měl také erotickou příchuť a ze Sharon Stone udělal jednu z nejžádanějších žen Hollywoodu.

I když už oscarové ceremonie nemají punc tak zásadní události jako před lety, zisk této sošky je stále nejkřiklavější známkou úspěchu ve filmové branži. Většina milovníků a milovnic kinematografie také ví, že v předvečer rozdávání prestižních plešounů v Los Angeles probíhá i vyhlašování nejhorších snímků roku.

Tento erotický thriller z 90. let viděli skoro všichni dospělí diváci a divačky. Proč byl tehdy tak skandální a nezvyklý? A co se z něj už přežilo? Při obnovené premiéře v kinech si můžete všímat věcí, které vám dřív unikly.

Nebezpečné ženy, pudy zmítaní muži a sexuální dusno často až za hranicí zákona. Tak vypadaly erotické thrillery v 80. a 90. letech, na které dnes už můžeme pouze vzpomínat. Jejich renesance je sice v nedohlednu, přesto rozhodně nelze říct, že by erotika zcela vymizela.

Tvůrce kontroverzní Euforie Sam Levinson momentálně pro HBO natáčí očekávaný seriál The Idol, v němž Lily-Rose Depp ztvárňuje popovou zpěvačku, již si bere pod křídla vůdce tajuplného kultu v podání zpěváka Abela „The Weeknd“ Tesfaye. Časopis Rolling Stone přišel v minulých dnech s reportáží, podle níž to v zákulisí vře. Levinson, jenž se k projektu připojil v průběhu natáčení, vytváří až neúnosně dekadentní pořad.

Od 80. let minulého století se každoročně udělují anticeny Zlaté maliny, podle tradice vždy v předvečer prestižních Oscarů. Zlaté maliny loni oslavily své 40. výročí, a jakkoli nejde o ceny, jimž by filmová obec přikládala velkou váhu, fanoušci a fanynky filmů jejich nominace každoročně se zvědavostí vyhlížejí. Ani letos tomu nebude jinak.

V polovině března uběhlo přesně padesát let od premiéry nechvalně proslulých i obdivovaných Růžových plameňáků (Pink Flamingos). Exploatační postmoderní komedie se v některých zemích nesmí vysílat dodnes a míra zvrhlých výjevů přesahuje hranici, již si většina diváků stanovuje v souvislosti s pokleslým morálním vkusem. Přesto je snímek Johna Waterse zřejmě nejslavnějším a nejoblíbenějším „oplzlým“ snímkem historie, který inspiroval mnoho pozdějších filmařů i serióznějších titulů a zasloužil se o uvolnění některých tabu v kinematografii.

Bruce Willis si na anticenách Zlaté maliny, jež fungují jako letitá satirická protiváha Oscarů, vysloužil vlastní kategorii „Nejhorší výkon Bruce Willise v daném roce“ a dostal hned osm nominací, protože hrál v osmi filmech. (Hodně z nich jsme i recenzovali.) Znamená to, že je to nejhorší herec na světě? A jak se to vůbec pozná?

V loňském roce do našich kin přišly dva skvělé snímky, které se odlišně, ale v obou případech působivě věnovaly tématu sexuálního násilí. Prvním bylo středověké drama Ridleyho Scotta Poslední souboj, druhým byl nenápadný snímek ze sportovního prostředí Slalom. Na streamovací službě Voyo nyní můžete vidět ambiciózní českou minisérii Guru, která na základě skutečných událostí vypráví příběh několika žen, které byly sexuálně zneužity samozvaným duchovním vůdcem. Mrazivé téma se v kinematografii objevuje už desítky let. Následující tituly představují různá pojetí dané tematiky.