Zóna soumraku

Filmové adaptace komiksových látek Marvelu či DC se poslední dobou noří do konceptů mnohovesmírů (multiverse), které jim umožňují libovolně ohýbat realitu a svádět dohromady oblíbené postavy existující v různých tematických vesmírech. V kinech právě ždíme paralelní světy animovaný Spider-Man a zanedlouho jejich hranice nabourá rovněž superrychlý Flash. Není tedy od věci si připomenout i zčásti přehlížené a především nekomiksové snímky, které z těchto pradávných schémat vychází.

Tehdy čtyřiadvacetiletý francouz Quentin Dupieux na sklonku devadesátek vytvořil primitivní taneční track Flat Beat. Údajně ho dal dohromady za pouhé dvě hodiny pomocí zastaralého syntetizátoru z osmdesátých let a samplu vypůjčeného z hitu sedmdesátkové funky kapely Fatback Band. Málokdo včetně autora samotného, vystupujícího pod pseudonymem Mr. Oizo, čekal, že se z téhle skladby stane globální hit a Dupieuxův dodnes nejznámější track.