Výsměch se mění v uznání. Kontroverzní reality show Hra na oliheň: Výzva první diváky strhla

Nejnegativnější recenzi si lze přečíst na internetovém magazínu Collider, jenž udílí hodnocení F, což je ekvivalent české školní pětky. Kritizuje právě to, co na konceptu provokovalo celou dobu. Chase Hutchinson píše, že „tahle reality show je krutá, exploativní a volí bezvýhradně ten nejvíc nevkusný přístup. Vyžívá se v psychologických prožitcích účastníků pro naše pobavení bez jakéhokoli studu“.

Označuje Výzvu za právě tak bezohlednou, jak jsme si celou dobu představovali. Píše dokonce o morálním bankrotu Netflixu a o neúctě jak k tvůrcům seriálu a jeho poselství, tak i k soutěžícím. Ti neustále mluví o tom, jak moc potřebují peníze a v jak bezvýchodné životní situaci se ocitli, při sledování si tedy připadáme, jako bychom je sami zneužívali.

Nutno podotknout, že v Česku přistupujeme k reality TV jako k zábavě, jíž se lidé účastní pro potěšení, kdežto v USA je často ekvivalentem loterie. Účast nese naději lepšího života buď přímo díky peněžní výhře (v případě Výzvy rekordních 4,5 milionu dolarů), nebo získané slávě. A právě tento aspekt, kdy se soutěžící vystavují fyzickému riziku a psychologické újmě, protože cítí, že jde o jejich jedinou životní šanci, prostupuje podle recenze Collideru velmi nepříjemným způsobem celou show. Není tedy jiná možnost, než ji kategoricky odmítnout.

Zhruba v tomto ranku jsme čekali všechny reakce. Poněkud překvapivě si však Squid Game odnáší od zbylé kritické obce mnohem vřelejší přijetí. Mnohdy tím recenzenti a recenzentky zjevně překvapují sebe sama. „Vím, co si myslíte. Myslel jsem si to také,“ začíná recenze Nicholase Quaha z magazínu Vulture. „A přesto tu před vámi stojím a musím konstatovat, že Hra na oliheň: Výzva se kvalifikuje nejen jako zatraceně dobrá ukázka reality TV, ale i jako slušná adaptace původního K-dramatu. Tvůrci využívají velmi zvláštním způsobem jazyk moderní reality show, aby přeložili Dong-hyukovu seriálovou alegorii o kapitalismu drtícím moderního člověka v prach.“ Quah dochází k tomu, že onen nepříjemný pocit špinavosti a nepatřičnosti, který při sledování cítí, je tvůrčím záměrem. Absurdita a nevhodnost celého konceptu není drzým omylem, ale záměrem.

Chvíli prý trvá dostat se do správné nálady. Kopírování estetiky pořadu působí ze začátku fetišisticky a samoúčelně, ale nakonec prý lze pořadu propadnout stejným způsobem jako u jeho fikční předlohy. Otázku, jestli bude nutné sledovat show, když v ní nejde o život, se podle Vulture daří vyřešit tím, že místo aby si soutěžící vráželi nůž do zad doslova, dělají to symbolicky. Navzájem se vyřazují a připravují se tak o možnost v soutěži pokračovat, což má překvapivě intenzivní emocionální dopad. „Zatímco v K-dramatu jsme byli stržení fyzickým násilím, které zažívali fikční postavy, v reality show se stejné emoce úspěšně přesouvají na sociální násilí, které na sobě páchají tentokrát skuteční lidé,“ vysvětluje Quaha.

Rebecca Nicholson z The Guardian chválí produkční ošetřenost celého projektu a výsledek označuje za největší reality TV bombu od premiéry populárního pořadu The Traitors: „Je to velká show. Od prvního okamžiku, kdy začínáme se 456 soutěžícími. Myšlenka, že si někdo z nich skutečně odnese skoro pět milionů, je skutečně strhující. Tenhle grandiózní rozměr se stává hlavním aspektem pořadu a jeho opulentní prvek nikdy nezmizí.“

Kristen Baldwin z Entertainment Weekly, stejně jako většina jejích kolegů, chválí i samotné výzvy, respektive jejich emocionální dopad, jehož intenzita byla doposud velkým otazníkem. V seriálu se jedná o celkem banální dětské hry, jimž dodává na zajímavosti kontext příběhu. „A přestože soutěže jsou oficiálně tím nejlepším na Hře na oliheň: Výzva, nebyly by ničím, kdybychom se nezajímali o soutěžící. To se však daří,“ píše Baldwin. Chválí, jakým způsobem se daří vzbudit zájem nejprve o soutěžící jako o masu a postupně o jednotlivé účastníky a účastnice, kteří přijeli do Anglie s cílem změnit svůj život.

Pokud se zjevná fascinace pořadem přenese z kritické obce i na publikum, Netflix opět narazí na jackpot. Zatím se zdá, že přes všechny morální výhrady je možné a snadné pořadu propadnout. Na vlastní oči se o tom budeme moct přesvědčit už zítra, recenzi Kinoboxu očekávejte v následujících dnech.

zdroje: Collider, Vulture, The Guardian, Entertainment Weekly

Zatím se podívejte na seznam nejlepších filmů z katalogu Netflixu podle databáze Kinoboxu.