Donna Reed Show, The
75%
Novinkou bylo tehdy rozhodně to, že se sitcom zaměřil na ženskou postavu namísto mužské. Donna Reed byla centrem všeho dění a díky ní se dařilo prosazovat témata jako adopce nebo práva žen. Donna Reed se navíc postavila výkonným producentům a najala scenáristy, kteří byli na černé listině, čímž se snažila demonstrovat svůj pozitivní přístup k měnícím se sociálním normám.
Šedesátá léta byla v USA bouřlivým obdobím změn. Politika studené války představovala nové bitevní pole, na němž se svářely supermocnosti. Mezi černošským obyvatelstvem se zvedala vlna boje za občanská práva. Vraždy prezidenta Kennedyho a Martina Luthera Kinga juniora otřásla veřejností. A na ABC zatím běžel sitcom The Donna Reed Show nazvaný podle titulní hrdinky, který se přikláněl k dřívějším, jednodušším časům, když vyprávěl příběhy šťastné hospodyňky se šťastnou rodinou věnující se radostným aktivitám. Na povrchu byl tedy seriál krokem zpět v otázce ženských práv. Ale při hlubším pohledu odhaloval, že byl víc feministický, než by mnozí přiznali.
Sitcom The Donna Reed Show měl premiéru v září 1958. Donna Reed zde tvárnila Donnu Stone – středostavovskou ženu v domácnosti ve fiktivním městě Hilldale, která měla evokovat obyčejnou ženu odkudkoli. Ona a její manžel, pediatr Alex Stone (Carl Betz) jsou pyšnými rodiči teenagerů Mary (Shelley Fabares) a Jeffa (Paul Petersen).
Pořad vytvořil William Roberts, který na něm pracoval s Reed a s producentem Tonym Owenem, manželem Donny Reed. Sitcom se zaměřoval na typické problémy středostavovské bílé rodiny v pozdních 50. letech. Jednotlivé díly zahrnovaly záplatky jako vyhazov nešikovné hospodyně, snaha odpočinout si od dětí nebo pořádání oslavy odchodu do důchodu – tím se moc nelišil od ostatních tehdy produkovaných seriálů.
Během osmi sezón se v něm objevila řada hvězdných hostů včetně Esther Williams, basebalisty Dona Drysdalea či Willie Mays, navíc i milovaná psí hvězda Lassie. Reed byla nominovaná na cenu Emmy, a to rovnou čtyřikrát. Nikdy sice nevyhrála, ale odnesla v roce 1963 si odnesla Zlatý glóbus. Sitcom skončil v roce 1966 a za tu dobu nasbíral celkem 257 epizod. Petersen v rozhovoru pro McClatchy Newspapers prohlásil, když měl pořad charakterizovat jednou větou: „Byl to seriál o důležitosti rodiny.“
Co publiku vadilo?
Vzdělané ženy střední třídy štvaly fráze jako „mateřství je blaženost“ nebo „práce v domácnosti může být vzrušující a naplňující“. Některé ženy tou dobou totiž rezignovaly na další vzdělávání a stávaly se hospodyněmi na amerických předměstích. Betty Friedan, autorka knihy Feminine Mystique, zpochybňovala tento status quo. Ptala se, jestli dělání snídaně, vypravování dětí do školy a bavení hostů je skutečně úlohou ženy. Kniha se stala zásadní pro všechny ženy, které toužily po vlastní kariéře a které se nechtěly poddat tradičním ženským rolím. Kolem Friedan a její knihy se utvořilo ženské hnutí NOW (Nationa Organization for Women), zabývající se plným zapojením žen do mainstreamové americké společnosti.
Vytvořené feministické hnutí se zaměřilo imo jiné na společnost, která udržuje genderové stereotypy. Feministky z toho obvinily mimo jiné právě The Donna Reed Show. Podle nich propagovala submisivitu mezi ženami v domácnosti. Donna Stone byla příjemná, mimořádně schopná, neobyčejně okouzlující domácí bohyně, která zdánlivě našla naprosté naplnění ve vytváření očekávání. Představovala ikonu poválečné propagandy matek v domácnosti.
Čím byla show přínosná?
Ve své kritice však feministky zapomněly na to, jak pořad The Donna Reed Show změnil hru. V prvé řadě to byl první sitcom, který se místo na otce zaměřil na matku, takže tematizoval zkušenosti žen. Donna Reed představovala silnou ženu, která dokáže organizovat svůj pořad. Postava Donny Stone jí byla v mnohém podobná – byla průrazná, autoritativní, zábavná a půvabná. Role Donny Stone byla vyjádřením Donny Reed, která neměla ráda ženské postavy zobrazené jako neschopné nabídnout jakoukoli přidanou hodnotu. Chytře proměnila image ženy v domácnosti v něco víc – v silnou a nezávislou ženu, která sama dělá volby pro svou rodinu a která přebírá kontrolu.
The Donna Reed Show se také odvážila zvolit témata, kterým se ostatní sitcomy vyhýbaly, čímž posunovala hranice a dovolovala postavám říct nepopulární názory. Podle Herald Weekly byl tento televizní pořad jedním z prvních, který se věnoval adopci, když představil Trishu (Patty Petersen), adoptovaného sirotka. Další epizody se vyjadřovaly ke svobodě tisku a k ženským právům, z jejichž porušování byl přitom seriál obviňovaný. Reed a Owen se navíc v rámci natáčení starali o dětské herce s vědomím toho, jak problematické pro ně působení v televizním průmyslu může být.
Právě Shelley Fabares se potom zastala Donny Reed, protože ji mrzela jednostranná feministická kritika pořadu. „Byla pořád v popředí jako žena, která všemu velí. Udělala hodně věcí, které jiné televizní mámy nedělaly, ona prostě všechno řídila,“ vzpomínala herečka. Zároveň uvedla, že si jako teenagerka uvědomovala, jak Donna Reed může být jako inteligentní a talentovaná žena zároveň přínosem i hrozbou patriarchálním strukturám moci.
zdroje: IndieWire, Herald Weekly, Kinobox
