Sladký život nabízí marmeládu i ženy nad 30. Slibná romantika se topí v bizarnosti a kýči

Dalo by se říct, že právě Hoffman je jedním z důvodů, proč jsou u nás romantické komedie již několik let žhavým diváckým artiklem. Dal jim poměrně jasný tvůrčí styl, vizuál či prostinké scénáře. I když máme ve zvyku koukat se na podobné žánrovky přes prsty a mnoho domácích žánrových pokusů jako např. Jak přežít svého muže je záležitostí pro otrlé, právě z Hoffmanovy stáje vychází většinou ty stravitelnější a neurážející kousky, na jejichž příběh sice člověk velmi rychle zapomene, ale hlavně ženské publikum bez problémů uspokojí. Do jisté míry se to dá říci i o Sladkém životě, tedy pokud diváci přeskočí závěrečnou půlhodinu a přehlédnou i několik bizarních tvůrčích voleb.

Sledujeme hokejového hráče Rosťu Berana (Vladimír Polívka), díky jehož gólu vyhraje česká reprezentace mistrovství světa. Je tedy rázem za boha, tedy aspoň se tak chová. Střídá holky jak na běžícím páse, utrácí peníze za drahá auta i veselení v kasinu a ve své nadutosti se nebojí na ulici seřvat i obyčejnou rodinku vyrábějící marmelády (Jan Cina, Jenovéfa Boková). Jenže jeho divoký životní styl ho dožene, on ve svých 39 letech prodělá infarkt a je mu transplantováno nové srdce.

Beran rázem přijde o všechno, protože kromě konce sportovní kariéry ho doženou i dluhy a on najednou nemá kde bydlet. Trápí ho ovšem ještě jedna věc. Jako správný chlapák a alfa samec totiž nemůže zkousnout poznámku své doktorky (Petra Hřebíčková), s níž v minulosti prožil románek, že by mohl mít ženské srdce. Hodlá tedy vypátrat, komu jeho nové srdce patřilo. A jako správný detektiv to zjistí v článku z Blesku pro ženy. Zde se dozví, že srdce patřilo právě oné „marmeládové“ ženě, kterou nedávno seřval na parkovišti. A jelikož je aktuálně bez domova, nenapadne ho nic chytřejšího než požádat o pomoc právě vdovce Jindřicha a jeho malou dceru. Ti ho nakonec přeci jen přijmou.

Dochází tak ke klasické proměně z „chlapáckého idiota“ v normálního člověka, čemuž pomůže i pouto k doktorce, která je starší než on, a spousta předvídatelných klišé. Na tom by ovšem v rámci žánru nebylo nic moc špatného, kdyby s nimi tvůrci nezacházeli tak křečovitě a občas i trošku nemotorně. Beranovo zabedněné chlapáctví se tak projevuje třeba tím, že si myslí, že kvůli ženskému srdci začíná měknout a scénář se skoro i nás snaží chvíli přesvědčit, že právě to je důvodem jeho proměny, což je taktika spíše podivná než vtipná.

Naštěstí některé jeho zabedněné hlášky a názory už na divácky úrodnou půdu padají a např. v jeho přístupu, že nedokáže randit se ženou starší 30 let by se našel minimálně Leonardo DiCaprio. Tyto machismy jsou ale často hodně prvoplánové a fungují v poměru 50:50. Rozhodně by se s tímto tématem dalo i v romantickém žánru pracovat nápaditěji, jenže o to se tvůrci evidentně ani nesnažili.

V rámci odpočinkové žánrovky však Sladký život první hodinu po většinu času docela funguje a vlastně splňuje všechny atributy spotřebního produktu pro ženy. Dialogy sice místy tahají za uši a návaznost scén často hapruje, po řemeslné stránce ovšem patří snímek rozhodně do žánrového nadprůměru. Hoffman zkrátka na rozdíl od konkurence ví, jaké schopné spolupracovníky si k projektu přivést či jak ve spolupráci s Janem Drnkem postavit kameru tak, aby se na film alespoň hezky koukalo. Navíc se znovu obklopil sympatickým obsazením, jež si svůj standard odehraje i navzdory překážkám. Vladimír Polívka sice doplácí na fakt, že je na roli možná trochu mladší, než by bylo zdrávo, Petra Hřebíčková je však v romantickém módu jako ryba ve vodě a linie okolo sympatického Jan Ciny a jeho vyrovnávání se se smrtí manželky drží snímek v první hodince hezky nad vodou.

Jenže pak jako by si autoři vzpomněli, že vlastně točí i romantiku a začnou se více věnovat tokání bývalého hokejisty s doktorkou. Nejen že film v této lince funguje podstatně hůře, ale navíc se kvůli ní v poslední třetině změní ve festival kýče a podivných tvůrčích rozhodnutí. Postavy se začnou chovat nelogicky a před závěrečným vyvrcholením musí samozřejmě přijít pro Berana nové, z prstu vycucané problémy, které by se daly přitom vyřešit velmi jednoduše.

Dojde i na hrdinovo rozjímání u Vltavy, jež se v podstatě změní ve dvouminutový klip od Chinaski, v němž se zopakuje celý veškerý děj. Vrcholem je pak závěrečné střetnutí všech figur, u něhož se musí krkolomně odhalit všechna tajemství a scenáristická berlička v podobě narkolepsie jedné z postav je tu vytěžena v poněkud bizarní dramatickou scénu.

Závěr je tak přeslazenější než všechna marmeláda, co se během celého snímku uvaří, a z doposud rutinní žánrovky odejde možná nejeden divák s úšklebkem na rtech. I když scenáristé na konci ujedou maximálně klišovitým a romantickým směrem, pořád platí, že Hoffman zkrátka své publikum zná, jen už bohužel nepřichází s tak přirozeně napsaným a sympaticky zrežírovaným celkem jako v případě Bezva ženské na krku. Divačky by ovšem minimálně v první hodině mohly být relativně spokojeny.

Podívejte se také na žebříček nejlepších českých filmů podle Kinoboxu.