Německo-belgicko-norská koproduce Letíme 2 navazuje na osudy vrabčáka Richarda z prvního dílu, kterého se po smrti rodičů ujalo hejno čápů, mezi nimiž našel domov, rodinu a čapího bratra. Snímek brzdila řada produkčních problémů, například změna režiséra. Po březnové národní premiéře se dostává i do tuzemských kin, kde mu bude dlouho patřit takřka výsostné postavení. Dlouhodobě chabá nabídka filmů pro děti a mládež přinese další titul až 28. září, konkrétně očekávaný megahit na motivy nejúspěšnější dětské značky současnosti s názvem Tlapková patrola ve velkofilmu. Do té doby se ptačí dobrodružství bude dělit o zájem publika pouze s dvojicí starších stálic, kterými jsou folklorní fantasy Mavka: Strážkyně lesa a pixarovka Mezi živly.
Pouštní dobrodružství
Přímočaré vyprávění v dynamickém úvodu představuje partu vrabčáckých vyvrhelů, žijících v malém pouštním městě, kde z tamních trhů kradou cetky, aby dle jejich slov přežili další den. Nad městem drží pevnou ruku páv Zamano, jenž skupinku vykořisťuje a nutí ji hledat pro něj vzácný klenot. Do těchto poměrů přilétá přes celou poušť protagonista Richard, uražený a zklamaný z toho, že při zkouškách nebyl zvolený novým vůdcem hejna. Doprovází ho další dva ptačí přátelé, s kterými se velmi záhy dostane do potíží s místním vládcem. Začne spolupracovat s ostatními vrabčáky a poprvé v životě poznává vlastní druh.
Zatímco první film byl o přijímání jinakosti, druhý je především o vyrovnávání se s vlastní ješitností a následky realizovaných činů. Dobrodružná zápletka je jen cestou, díky které se postavy mají možnost posunout dál v přístupu k ostatním i k sobě samotným. Katarze nespočívá v nalezení pokladu, ale v uvědomění si vlastních chyb i předností. Přesto film nesklouzává k mravokárnosti či výchovnosti a nezapomíná, že se snaží především o dynamickou zábavu. Na jeho konci postavy nejsou kompletně vyměněné, morálně čisté a bez negativních vlastností. Richard je stále arogantní, naučil se s tím však pracovat, pomáhat ostatním a nepovyšovat se, aniž by ztratil svou přirozenost, která spočívá i v přehnaném sebevědomí. Tato skutečnost je velmi osvěžující.
Ve své podstatě jde o velmi funkční coming of age příběh zabalený do exotického dobrodružství, které několikrát otevřeně připomene Indiana Jonese. Mladé ptactvo skládá pomyslné zkoušky dospělosti a každý volí odlišný přístup. Tvůrci ukazují, že ať už je mládež nadaná na tanec, má spíš ležérní přístup k životu nebo je extrémně motivovaná, ani jeden z přístupů není špatný. Každý má vlastní tempo, s nímž se musí naučit pracovat. Neklade důraz na to, že jedinci musí být nejlepší či výjimeční, jelikož nikdo takový neexistuje. Je třeba si uvědomit, že nikdo by neměl nutit děti být vždy první a s nejlepšími známkami. Každý vyniká v něčem jiném, což snímek přesvědčivě a nenásilně ilustruje.
Zlo pochází od lidí
Předkládaný fikční svět se nese v duchu pixarovek Hledá se Nemo či Ratatouille. Zvířata jsou polidštěná, přejímají jejich vlastnosti a mluví lidskou řečí, aniž by zapomněla na své zvyky a přirozené návyky, jako je spaní na jedné noze, nutnost odletět do teplých krajin či způsob příjmu potravy. Koexistují s lidmi v jednom světě, nejsou však schopná s nimi verbálně komunikovat. Letíme 2 sice ukazuje, že v pouštním městečku jsou lidé, narozdíl od dvou zmíněných filmů však mezi nimi a ptactvem nedochází k žádnému kontaktu.
Přesto jsou lidé, jak se dozvídáme z jednoho z vyprávění, příčinou zlého chování Zamana, kterému kdysi zastřihli křídla. Film se tak dělí na dva podivné subsvěty, z nichž lidský takřka nevídáme, ačkoli je zodpovědný za ústřední zápletku. Záběry, kdy ptáci svádí letecké souboje či otravují na pouličních marketech, tak působí spíš kontraproduktivně, protože lidé jsou jen jakousi bezvýznamnou dekorací bez reakcí.
Obdobně rozpačitá je i celková výstavba, která příběh a zobrazený svět sleduje především Richardovou optikou, přičemž postupem času podivně rozjíždí i paralelní linii sledující jeho bratra, čápa Maxe, jenž se vyrazil vrabčáka hledat. Prolínání dvojího vyprávění postrádá dynamiku a schází mu konceptuální uvažování. Působí spíš nahodile a rušivě. Jinak se děj odvíjí lineárně a přímočaře po vzoru hollywoodského stylu, podmíněného vrstvícími se kauzalitami.
Ve šlépějích amerických předobrazů film kráčí i v rámci animace. Trend udává pseudorealistická animace Pixaru, která stále víc prosakuje i do evropského mainstreamu. Její problém je v potlačování jakékoli imaginace a nápaditého výtvarna. Další napodobeniny bohužel sklouzávají ke generičnosti světa i modelů postav. U Letíme 2 je krom toho víc než kdekoli jinde znát řemeslná ledabylost, kdy po chůzi v písku nezůstávají stopy, svícení je ploché a vytváří dojem nechtěné plasticity a také umrlost druhých plánů, které jsou redukované na jednolitou barvu. Výsledek působí genericky a mdle.
Snímek plachtí v poklidném povětří a i přes pozoruhodné dílčí motivy jde především o další z řady zapomenutelných filmů pro mládež, kterým by seděl spíš televizní vysílací čas v neděli dopoledne. Zároveň je podivným způsobem staromilský. Svou nedotaženou estetikou a tematickým rozkročením připomíná tvorbu minimálně dvacet let starou. Využívá několika tanečních a pěveckých vystoupení, které byly tehdy nedílnou součástí téměř každého snímku pro mládež, a staví humor na running gagu v podobě nejapných holubů na elektrických drátech.
Tvůrci si to zřejmě uvědomují a snažili se tuto skutečnost zachránit implementací několika rádoby cool výrazů, kdy ptactvo nahodile ze zobáků vypouští slova jako „vyčilovat“. Na tom samozřejmě není nic špatného, nicméně v širším kontextu celého filmu, který je starosvětský a nechtěným způsobem retro, tyto nahodilé výkřiky a snaha o zavděčení se aktuální divácké generaci působí spíš kontraproduktivně.
55%
Letíme 2 funguje svým přístupem k dospívání a vyrovnáváním se s vlastními ambicemi a ješitností na pozadí dobrodružné cesty připomínající Indiana Jonese, jejímž cílem není poklad samotný. Rozpadá se však pod tíhou kopírování zahraničních vzorů, nedotažené animace, jež je sama o sobě generická, chabé výstavby příběhu a rozpačitosti budovaného fikčního světa.