JosefTomas: Komentáře

Komentáře 1 214

Od nejnovějších

Doznání (1970)
30. 4. 2023
9
Nepříjemně mrazivý zážitek, který pomocí úchvatné kamery, přeexponovanému nasvícení a pár filmovým trikům rozehrává po 140 minut psychologický vhled do nepříjemně zmanipulovaného procesu a díky nelineárnímu vyprávění, nadměrnému počtu postav a podkopávání lidské morálky vytváří zážitek, jenž je natolik intenzivně krutý a záběrově klaustrofobický, že dokoukat ho na jedno posezení je úkol přímo nemožný. Ten film nedává nic zadarmo, chce po divákovi maximální soustředění a zintenzivňuje jeho sledovací proces tak podprahovým způsobem, až je člověku špatně jen z pomyšlení, že se tohle skutečně stalo.
John Wick: Kapitola 4 (2023)
15. 4. 2023
7
Jestli byla jednička milým zjevením hongkongské nostalgie, dvojka byla přes čáru přebíhající dozvuk a trojka už byla jen exhibiční výkladní skříní, tak čtyřka je trošičku unaveným dojezdem jindy tak neokoukaného řemesla. Jeho kvality mu samozřejmě neubírám, ale jak bych jinde rychlý střih kritizoval, že se snaží akci zakrýt, tady bych ho tvůrcům mile rád odpustil (v jistých mezích samozřejmě), protože timing v oněch onerech je přeci jen už trošku na sílu a hlavně působí zbytečně zpomaleně (nehledě na to, že Reeves má taky svoje léta a kaskadéři už na něho musí trochu čekat). Paradoxně jsem si spíš užil ty kecací části, protože tam se aspoň příběh snažil něco vyprávět (že to je vesměs tupý, je věc druhá) a tu akci trochu opodstatnit. Má to několik skvělých momentů, o tom žádná, casting je prakticky bezchybný a akce z ptačí perspektivy se světélkujícíma brokovnicema (pusťte a pochopíte) je boží, stejně jako mi udělaly radost odkazy na jiné filmy (třeba Lawrence z Arábie apod.) a budování atmosféry takzvaného "ticha před bouří" první velké akce mě skoro dojalo. Stejně se ale neubráním tomu, že jsem s ubíhající stopáží začal ztrácet zájem jít s filmem dál a navzdory tomu tempu (ty skoro tři hodiny nejsou vůbec znát) už je té akce na mě někdy až moc. Nerad bych však, aby to celkově vyznělo negativně, Wick stále předvádí akční hollywoodský nadstandard, ale asi bych mu už dopřál zasloužený odpočinek a nechal jeho sérii v klidu odejít. Otázka ovšem je, co na to řekne politika peněz.
Hřiště snů (1989)
8. 4. 2023
9
Hodně těžko zařaditelný snímek, který mate tělem a opět u něho platí, že čím míň o něm víte, tím větší šanci má schopnost vás zasáhnout nepřipravené. Je totiž rodinnou oddechovkou, co je však každým okamžikem mnohem víc drámem o uvědomění. Je nenápadným fantasy, co působí pohádkově. Je tak castingově trefné, aby utáhnul velký biják, a přesto zůstává komorním do poslední minuty. Je sportovním filmem a vlastně není. Je... možné takhle pokračovat téměř pořád, neboť scenáristicky je to místy sice nedotažená, ale kreativitou vykupující, bomba. Mít na režijní metě někoho zkušenějšího, než byl v té době Robinson a který na můj vkus točí až příliš šablonově (jeho režijní taktiku prokoukne dle mého i nezkušené oko), mohlo Hřiště snů atakovat plnou palbu. Takhle zůstane jen milým zjevením, u něhož člověk sice na chvíli opět uvěří na zázraky, ale stejně pak dříve či později pochopí, že těch met se mohlo nakrást o trochu víc. 90%
Aladin (2019)
7. 4. 2023
6
Pravda, na klasiku z dvaadevadesátého nedám dopustit, takže ten film už bojoval v předem prohrané bitvě. Dal jsem mu ale šanci a pravda, zabavil mě, jen jsem stále cítil ten smrad z toho, jak se ta továrna na prachy trošku zasírá příběhovou vatou a o to víc si uvědomoval, že originál to samé a líp zvládá s o půl hoďky kratší stopáží. Smith se sice snaží, ale nesedí tam, Massoud jako Aladin mi přišel extrémně nesympatický a Naomi Scott, ač hlasově a vzhledově bere z přehlídek zaslouženě plné počty bodů, mi přišla scénáristicky nedotažená. Nejvíc mě ale mrzí ten Ritchie, který si nechal dobře zaplatit za to, že udělá, co se mu řekne a vlastně se ani nesnažil přijít s něčím novým, co by líp sedělo jeho nátuře. Aladin je tak spotřební produkt s dlouhou trvanlivostí, který ale vyčpí už během sledování a na konci sice kýčovitě zasáhne, ale rozhodně ne hluboce. A pokud dnešní filmy reflektují rychlou dobu tím, že emoce budují takhle zkratkovitě, tak potěš pánbůh.
Anděl na horách (1955)
7. 4. 2023
7
Jestli mě paměť neklame, tak Marvan si tyhle fotrovské samonásery dával s chutí prakticky v každém filmu, takže Anděl na horách je v podstatě jeho standard. Děj ale aby to pohledalo a ani těch vtipů moc není, aby z toho člověk něco měl. Len čo sa to však presunie do Tatier, chytá film druhý dech a vtipy fungují i po letech ukázkově. Jen už to tradičně ve filmech pro pamětníky působí, že tomu snímku cosi schází a působí tak neúplně.
Zlatý podraz (2018)
7. 4. 2023
8
Tak jsem si doplnil výrazný rest, abych mohl příští týden říct u "doktora" (Závozdy), že už to se mnou není tak špatný. Ono to díky tomuhle filmu není tak špatný ani s tou naší kinematografií, když na to tak koukám, protože i když bych jako divák, onou situací nepolíben, uvítal aspoň sdělení datumu a některé dialogy učísnul, stále jsem se nechal uhranout kamerou Vladimíra Smutného, nečekaně si užil jazzově pojatý soundtrack Jakuba Kudláče a ač je herecký ansámbl sebelepší, já se instantně zabouch do Patrycje Volny. Špaček to vážně skvěle kočíruje, a přestože bych rád, aby někdy osudové momenty působily osudověji (házení důležitých košů je otázka 5(!) vteřin), tak oproti českým filmům je tohle vizuálně téměř světová liga a to který film u nás může říct? 75%
Život Briana (1979)
1. 4. 2023
7
Často se děje, že je od těch samých tvůrců více skvělých děl a lidi se pohádají, co je vlastně že lepší. A i když bych byl pravděpodobně ukamenován stejně jak ve filmu, aniž bych musel říct slovo "jehovisté", tak si pořád stojím za tím, že Svatý grál je prostě gagy, nápady a vtipností úplně jinde. Ano, Život Briana je taky fajn, má pár momentů, co jsou trefné, ale na rozdíl od useknutých končetin rytíře ve Svatém Grálu, tohle je genialitou vážně jen "povrchní". 65%
Hotel Modrá hvězda (1941)
21. 3. 2023
7
Komentář u Hotelu Modré hvězdy jsem záměrně odložil. Ne, že bych nevěděl, co se mi na něm líbí, či mi vadí, ale protože jsem ho nechtěl hanit za to, že v prvních minutách je fantastický, v půlce párkrát drhne a na konci bez váhání skončí. Jenže přesto převažuje spokojenost, u některých momentů jsem se nehorázně bavil a nebýt zkratkovitého zápletkování, asi bych neměl problém jít i výš.
Hranice lásky (2022)
18. 3. 2023
6.5
Abych zůstal v rámci tématiky filmu, tak napíšu, že mě film zpočátku mírně jebal, od půlky mě zábavně najebal, jen aby to na konci celé pojebal a diváka záměrně ojebal. Já obvykle nejsem člověk, který má rád, aby s ním film vyjebal, ale spíš aby ho nějakou formou rozjebal zevnitř. Tady mě ale spíš připadá, že to tvůrci tím nahodilým počtem postav, nesetrváním na problému delší dobu a kladením otázek, namísto jejich řešení trošičku dojebali a výsledek není taková jebačka, jakou by člověk od podobně jebací vyjebávky čekal. Přesto však doporučuji se na film nevyjebat a projebat se jím až do konce, protože svým způsobem do některých témat skutečně jebe (i když ne tak jebavě, jak by mohlo), a i když nedokáže člověka rozjebat tak, aby vysledný dojem nebyl jen na povrchu nedojebanou vyjebávačkou, tak minimálně za technickou stránku, užité J/L cuty a podmanivou hudbu ho nelze ani trochu zjebat.
The Last of Us (2023)
13. 3. 2023
7
V TLoU je hodně fajn věcí, některé přímo geniální a některé bohužel i hodně mimo. Momenty, kdy se antologicky příběh "osvětlí" nějakou vsuvkou v podobě flashbacku jsou fajn, ale zdržují (v 7 díle až moc) od hlavního děje a hlavně ho díky tomu dost krouhají, rozmělňují a celkově ruší. Raději bych si dal nějakou samostatnou antologii bokem a hlavní příběh tím neotravoval, protože z těch devíti hodin jsem sice poznal postavy ze všech stran, ale právě díky těmto úhybům jsem si to pouto od nich přetrhnul a musel ho pracně hledat znovu. Pořád to je v rámci serošů někde úplně jinde, casting a herecké výkony jsou excelentní, ale to měřítko je na můj vkus malé a zbytečně skromné. Akce je pomálu, výprava se schová do interiérů a rozpočet 12 mega za epizodu mě nepřestává udivovat. The Last of Us asi není špatná adaptace a už jen fakt, že na ní dělá tvůrce hry, je sám o sobě potěšující, ale jako seriál se mi nejeví dostatečně uspokojivý. Těžko říct, kde byl onen limit, ale 9 zhruba hodinových epizod je na hru s délkou 15 hodin dost velké oseknutí. PS: Druhý díl by se dle dostupných zdrojů do jedné série nevešel a mluví se o dalších dvou sériích, což mě naplňuje trochou optimismu, ale kdo ví, čemu se v nich dá přednost.
Černí baroni (1992)
10. 3. 2023
5.5
Asi dobrý, ale asi ne pro mě. Pár hlášek ujde, některé vážně pobaví (zkoušení soudruhů "kdejaká hodnost" mě přímo dostalo), ale jinak jsem asi čekal víc. Zápletku bych tam rád uvítal, protože jsem se neměl jak a čeho chytit, takže nakonec zůstala jen směs gagů a bohužel ne vždy dostatečně úderných. Naštěstí to zachraňují perfektně zvolený herci a bez nich by byl film stěží poloviční.
BANGER. (2022)
3. 3. 2023
7
Na začátek je třeba říct, že neberu drogy, nepiju alkohol, neposlouchám rap a hlavně jsem už tenkrát nebyl (a kdo ví, jak bych na tom byl teď) odvařenej z prvního Dealera z šestadevadesátého. Proto byl celkem oříšek, abych do tohoto prostředí pronikl, pochopil jej, nebo se v něm aspoň částečně orientoval. S tímhle handicapem jsem aspoň pronikl za svou bublinu a zkoušel co nejvíc pochopit ty lidi, o kterých doteď nic nevím a pravděpodobně je stejně nikdy nepochopím. Pravda, mohl jsem na tohle filozofování vykašlat a jít čistě po příběhu, ale to by celé story dealera, co chce dělat hudbu, nesměl být vyloženě předvídatelně průměrný a postavy by mohly být aspoň trochu sympatičtí (třeba Alex v podání Mišíka, by si jako postava měla uvědomit, co vlastně chce). Zachraňuje to nejlepší casting za posledních pár let, vizuální nápady a autenticita díky točení celého filmu na mobil. Ke konci už je na mě těch detailů ksichtů ale asi trochu moc a vyhrocené finále už vyloženě volá po konci filmu. Sedlák je však bezesporu vizuální inovátor a je úplně někde jinde, než zbytek české produkce.
TÁR (2022)
1. 3. 2023
7
Tak to máme za 70%, ale hodně silných. Cate Blanchett předvádí herecký (ehm) koncert, v němž se ztrácí herečka a ožívá fiktivní postava. Filmovost tomu přitom dává ale jen samotné médium, neboť jakákoliv absence soundtracku (veškerá hudba je pouze v momentě zkoušek a orchestrů), set designu a nijak výrazného nasvícení, doplněné o vesměs dlouhé a širokoúhlé záběry, spolu s výrazným upozaděním střihu, utváří skoro dokumentární pohled na rozpadající se egem nasáklou dirigentku, jejíž pomalý propad zahleděnosti, a následné nekontrolovatelnosti sebe sama, je zajímavé sledovat. Bohužel v poslední třetině už to není tolik zábavné a nůžky by to určitě uvítalo (ač chápu, že u artu jsem měl být připravený). Nekonvenční, pomalé a hloubavé, ale pro mě osobně málo silné. Blanchett si toho Oscara ale zaslouží, o tom žádná.
Il Boemo (2022)
25. 2. 2023
7.5
Petr Václav se navzdory povrchově tradiční kinematografii nebojí experimentovat. Přináší příběh dnes již zcela zapomenutého skladatele v době, kdy o něj moderní publikum nebude mít zájem, prezentuje v něm operní hudbu, jež je určená spíš pro fajnšmekry, začne film koncem, celý snímek točil 90% v italštině a do hlavní role obsadí česky zvučné, ale v cizině neznámé jméno Vojty Dyka. Ten film neměl šanci finančně uspět (ačkoli pro tento účel zřejmě nevznikal), přestože je neskutečně poctivý. Filmařsky a výpravou překračuje český rybník do evropských sfér a je na něm vidět čas a píle, kterou Petr Václav za ta léta piloval nikoli k dokonalosti, ale ke své vysněné představě. Il Boemo se svou stopáží nenudí, ale krásně plyne, avšak svou chladnou odtažitostí a záměrnou neochotou jít k bohémskému skladateli blíž si své diváky cíleně ztrácí.
Princ egyptský (1998)
23. 2. 2023
6
Mojžíšův příběh je sám o sobě dost zajímavý, aby ustál jednoduché vyprávění v konverzaci, ale rozhodně nesplňuje dostatečně chytlavou dramatickou strukturu, aby obstál jako film. Čert vem, že občas je užití 3D výraznější, než se má tvářit na oko 2D film, ale ten snímek není (až na začátek, kde to táhne ústřední melodie a zpěv) zábavné sledovat. Mojžíš projde vývojem hned v prvním aktu a od té doby je veden svým bohem, takže jako hlavní postava přestává být zajímavý, Bůh se zjevuje jako deus ex machina, co vše zachrání na poslední chvíli, záporák, který se vytvoří za pochodu, není kdo ví jak nebezpečný a některé písně, ač jsou pěkné, tak trochu ruší. Chápu, že má kritika by měla spíš cílit na nejprodávanější a nejvíc překládanou předlohu současnosti, podle níž je film natočen, ale tady je to na tvůrce a nikoho jiného. Vizuálně je to přitom zvládnuté perfektně, tam nejde prakticky nic vytknout, hudba je fantastická a chválím pár povedených nápadů (např. že Bůh mluví hlasem Mojžíše). Jen to pořád nestačí na to, aby to bylo po celou dobu zábavné a pro děti (i kvůli absenci vtipů) nepříliš stravitelné. PS: Český dabing je v tomhle ohledu špička a za zmínku stojí i zpěvačka Ofra Haza, která ústřední píseň nazpívala asi v 18 jazycích a ani čeština ji nedělala problém.
Fabelmanovi (2022)
15. 2. 2023
9.5
Opět mě Steven dostal, kluk jeden filmařsky zdatná. Ani v šestasedmdesáti nepatří do starého železa, nabízí stále s filmařským citem nádherné záběry a ta harmonie s Kamińským, Williamsem a Kahnem je film od filmu perfektnější. Spielberg ale nikdy nespadne do rutiny, svůj rukopis prezentuje jasně a bez většího zaváhání a hlavně mě dokázal jako nikdy dojmout, či několikrát upřímně rozesmát. Jestli ho za něco vyloženě musím peskovat, je to konec, protože od Spielberga bych se nechal filmařsky konejšit i čtyři hodiny v kuse.
To nic, drahá (2022)
15. 2. 2023
6.5
Dykeovi to jako obvykle bohužel scénáristicky nezvládají. Jejich příběh, pravděpodobně nesplněného snu, dobýt Hollywood, mi už u jejich kompromisního Titaniku II jasně říkal, že tímhle směrem ne. Naštěstí Olivia Wilde se může opřít o perfektní casting, (dokonce i ten Stylový Harrísek ujde), dokonalý vizuál a netypický hudební podkres. Jenže k čemu to, když expozice z počátku zajímavě, ale později až zbytečně dlouho mlží a do hlavy nasouká miliony otázek, na které až do midpointu odmítá odpovědět (a po konci se chce divák ptát o to víc). Bohužel je tak první půlka pocitově dvakrát tak delší, než by měla a v ten moment ztratí většinu svých diváků. Druhá půlka filmu už sice funguje o poznání lépe (třetí akt má dokonce neskutečný drive a zábavu), ale očekáváná katarze, climax, nebo aspoň nějaký epilog nepřijde, stejně jako konec mého
Babylon (2022)
14. 2. 2023
9
Už dlouho se mi nestalo, abych tak s úžasem hleděl na opačné protipóly mého vkusu a stejně těžko dokázal odvrátit zrak. Nesnáším drogy, alkohol, mejdany, hlasitou hudbu a (doslova) fekální humor. Od každého jsem zde přehršel dostal a stejně nebyl schopen přestat sledovat. Je to čirá fascinace morální a hrdost zachovávající zkoušky osobnosti, u které divák poslušně své přesvědčení porušuje a nechá se jednoduše strhnout. Ono to jinak ani nejde, protože Chazelle si hlídá všechen pohyb, přináší dlouhé jednozáběrovky, nádherné hlavně díky anamorfickým objektivům, jakožto muzikant si hudbou vypomáhá držet rytmus, jenž se střihovou skladbou uchvacuje každým momentem, až se mu nakonec podaří splynout v jednotný celek kvalitní technické zábavy. Do toho Damien stíhá prezentovat pozadí všeho dění za celou studiovou fabrikou, jen aby v ten správný okamžik připomenul, co dělá film uměním. Nebojí se přitom ani ukázat druhou stranu mince, polemizovat nad uvadající slávou, divokost a ztřeštěnost prezentovat sexy a nebezpečně, do toho všeho vytřískat emoce nacházející se na opačných stranách barikád, mezi nimi ladně přebíhat a nakonec je vtisknout svým rukopisem do filmu tak komplexně uceleného, že pouhé pomyšlení, kolik toho snímek nabízí a co jsem v předchozí chaotické spoustě vět zapomněl zmínit, bere dech stejně jako celý film.
Adamovo žebro (1949)
11. 2. 2023
7
Nakonec se musím přiklonit k určité spokojenosti, přestože jsem měl z výsledku trošku horší dojem, než jsem očekával. Herci to táhnou a naštěstí i utáhnou k té sedmdesátce, ale vtipů na zasmání je pomálu a celková komediálnost vychází z čistě pohlavního boje, kde jede feminismus na plné obrátky. Bohužel to dobré přichází hlavně v soudní síni, neboť scény mimo ní se trochu vlečou a míjí účinkem. Naštěstí to plně nahrazuje finále, které je určitým vykoupením jinak lehce nadprůměrného díla, takže nakonec přeci jen film potěšil. Ale mohl těšit víc, o tom žádná.
Nebe a dudy (1941)
9. 2. 2023
9
Laskavý snímek, co pohladí duši, dokáže rozesmát i dojmout a navzdory své jednoduchosti stárne s grácií. Chválit osvědčené herecké obsazení je jak nosit sovy do Athén, neboť Plachta, Marvan, Romanová, či přesný Schránil, to je casting přímo legendární. Za zmínku stojí jistě několik dobře mířených hlášek, často mající na svědomí dvojčata Blahníkova, kde se repliky s jejich přednesem stávají samostatně geniální dílo. K tomu si připočíst písničku "Nám je to jedno", která to za tolik let dotáhla na spoustu dalších slok a celý děj naprosto kouzelné ideologie, jež je dnes však přeci jen otázkou času minulých, než dnešních. Jestli budu někdy chtít do nějakého filmu utéct, abych se na chvíli ocitl pryč z té dnešní povrchnosti a zášti, uteču mile rád sem, do této přívětivé naivity.
Cyberpunk: Edgerunners (2022)
9. 2. 2023
7.5
U seriálu skloňovaného jakožto konkurenta Arcanu jsem čekal přeci jen trochu větší porci zábavy, než kterou Edgerunners dodávají. Pravda, seriál to u mě neměl od počátku jednoduché, protože obecně cyberprostor nemusím, stejně jako čistokrevné sci-fi a fantasy. O to větší překvapení mi způsobil právě již skloňovaný Arcane, který mi navzdory mé žánrové nechuti dokázal nabídnout neutuchající porci zábavy po celou délku 9 epizod a to přitom operoval se stopáží dvakrát delší, než je tady. Zde navíc minimálně 4 epizody nemá serál co vyprávět a hodilo by se mu značné přestříhání (co víc, myslím že změna formátu ze seriálu na film by tomu jen a jen prospěla, ale cítím tam obrovský ukazovák od Netflixu, který by se po neuposlechnutí seriálové formy změnil v prostředník), a přestože nejsem v anime žádný začátečník, ba ani znalec, všimnout si kompromisů nízkého rozpočtu není zase tolik těžké. Příběhový základ tam přitom je více než ukázkový a celek měl potenciál, a to i navzdory pro mě nepříliš sympatické hlavní postavě, kde nebýt skvělých vedlejších, asi bych to nevydržel. Jenže když to srovnám právě s Arcanem, či ať neměním formát, Invincible, tak tam jsem se na další díly vyloženě těšil a pauza mezi nimi byla buď osobní (spánek je důležitý), či neovlivnitelná (týdenní uveřejňování epizod). Tady jsem to už chtěl mít za sebou, a i když to dle konce vypadá na další sérii (jako by to v dnešní době šlo jinak, že?), já asi vynechám.
VALL-I (2008)
4. 2. 2023
9
Krásná ukázka toho, že na Pixar bylo vždycky spoleh, dokonce i tenkrát. WALL-E tak podle šablony, minimálně v prvním aktu, plní funkci dle očekávání a znalce maximálně trknou fantasticky prezentované establishing shoty a netradiční pohyby kamery se zoomem, které evokují skoro voyerovský styl autenticity. Až na tento netypický vizuál a absenci jakéhokoliv dialogu jsem ale automaticky předpokládal předpokládatelné a v hlavě už mi svítil předběžný výsledek 70%, který jsem si po příchodu EVE jen utvrdil. Jenže jakmile se opustí Země, film to najednou strašně nakopne a mě zrovna tak do prdele za uspěchaný názor. Ten film je od daného okamžiku nádherný, a přestože dokáže zpomalit pro vychutnání si emocí (u proletu galaxií jsem chvíli uvažoval, že ty blikající mrchy začnu studovat), na tempu zásadně nezpomaluje, ba přímo naopak a ještě nezapomíná nadhazovat prostá, přesto však výstižná moudra. Pravda, na někoho toho moralizování bude až moc a jsem si jist, že úvodní půlhodina také nemusí sednout každému, ale jakmile odpadnou většinoví nezájemci, těm vytrvalejším to film nehorázně oplatí. PS: Na závěr takové mírné postěžováníčko. Jel jsem v angličtině bez titulků, protože - film pro děti = budu rozumět i já. Ale ty vole, u jednoho robota (a kdo viděl, ví kterej) díky "techno" hlasu jsem věděl kuloví, a když jsem to po konci prubnul i v mé mateřštině, o moc lepší to nebylo.
Čtvrtá hvězda (2014)
18. 1. 2023
7.5
V hodnotící škále 5 maximálních hvězd se seriál u mě přeci jen na tu metu čtvrté hvězdy s odřenýma ušima dostane. Využitý pojem "odřenýma" se ale vztahuje čistě na osobní preference, protože Dejvičáci mají dar a schopnost díky jednotnému obsazení přenést svůj styl i na televizní obrazovky a to nejen v tomto případě Čtvrté hvězdy, ale i třeba pozdějšímu Dabing Street. Je to vlastně jednoduchý, ne však pro všechny stravitelný mustr, který se pokusím popsat. Začíná to z ničeho nic, něco zásadního se stane (Neužil přichází do hotelu), začíná se sem tam lehce hláškovat (fór s kytarou) a ostatní začínají zbrojit další hlášky. Pak přijde ona ultimátní slovní přestřelka (díl s Janem Kašparem), kde do sebe našijí snad úplně všichni tunu hlášek a od daného momentu se začíná od komedie přecházet víc a víc k dramatu, humor je najednou vážnější a na konci se to záměrně všechno "uzavře" tak, aby byl divák zvláštním způsobem nespokojen i potěšen zároveň. Je to možná komplikovaný a nedává to smysl, ale přesto je to tak, jak má být. Takové je prostě Dejvické divadlo, ale je trochu škoda, že v tomto případě ta ultimátní verbální přestřelka přijde hned v druhém díle a od té doby to seriál ne a ne dohnat (Dabing Street si to udrželo aspoň do čtvrtého dílu). Vytýkat to ale po dalším a dalším setkání s touto skupinou z Dejvického je zbytečné, neboť jde o tak charakteristický dojem, jaký zvládají kupříkladu ještě netypičtější Sklepáci, nebo přímo geniální Cimrmani. Čtvrtá hvězda tak nabízí přesně to, co se od ní čeká a divák buď bere, nebo nechá bejt.
Osmy (2014)
14. 1. 2023
6
Nu což o to, účel Osmy plní dobře, ale zrovna od tvůrčího týmu obdobné sestavy čeká člověk automaticky víc, než jen plnění poptávky. Osmy se ale bojí, nikoli jako Trojanova postava zubaře, ale utrhnout se ze řetězu. Chybí jim větší šlápnutí na plyn, větší odvaz a hlavně nekontrolovatelnost, která by rozjela komediální crazy komedii naplno. Jenže Epstein se drží až nečekaně při zemi a veškerou absurditu nechá růst na příliš vážně se tvářících základech, čímž je výsledek spíš zvláštní. V maličkostech je přitom vynikající, druhá půlka sice je vyhrocenější než zbytek, ale beru jí a v celku napočítám minimálně 8 (chápeme se) momentů, kdy jsem se upřímně zasmál. Přesto však převládá mírné zklamání, protože se pro mě zpočátku podceňovaný outsider stal v mých očích lehce přeceněným průměrem, který nahoru tahá hlavně výtečné obsazení. A že to má základ pro naprosto úchvatnou komedii, mrzí dvojnásob.
Rok ďábla (2002)
11. 1. 2023
8.5
Těžko definovatelný a uchopitelný snímek, na který sedí jediné - "promyšlenost". Nazvat ho mystifikací je málo přesné, neboť ten film lže, ale zároveň využívá pravdu. Je točen jako dokument, ale není to čistý dokument. Chvíli je komedie, pak skočí do dramatu... A takto lze prakticky do nekonečná rozjímat se nad Zelenkovou genialitou. On je zkrátka vždycky o krok napřed a to nejen ve filmu, ale i ve světě. Jeho schopnost ohýbat realitu, nečitelně hrát blamáž na publikum a k tomu mezi žánry, myšlenkami a styly přebíhat tak přirozeně, to dneska neumí jen tak každý. Ten film sice nesedne každému, neboť je i na Zelenku až příliš nekonvenční, ale o to víc jej mohou ti vyvolení docenit.
Kocour v botách: Poslední přání (2022)
9. 1. 2023
9
Muy bien película y muchas gracias amigos... aneb stejně jako já jsem vyplýtval svou (nutno říct špatnou) španělštinu ze základky, Kocour v botách vyplýtval svých 8 životů a zbývá mu ten poslední. Očekávat ale, že nejzábavnější postava z celého Shreka půjde do kočičího důchodu by byla chyba, stejně jako si myslet, že Kocour krom roztomilého kukuče a hlasu Antonia Banderase (já viděl origoš, ale v dabingu na vás čeká stejně skvělý Aleš Procházka) už po svém sólovém dobrodružství z roku 2011 nemůže nic předvést. Stačí si pustit kraťas Tři malé ďáblíky a pochopíte, že se tu dobu pouze a jen rozehříval. Bohužel to vypadá, že se po deseti letech a jednom nic moc seriálu nejzábavnější sidekick ze Shreka definitivně loučí. Ta rozlučka je však v tak velkolepém stylu, sice levnějším, ale o to kreativnějším grafickém hávu a s tolika nápady i tempem, že člověk nevěřícně hledí, co "kočka v důchodu" pořád umí. Tvůrci si navíc přichystali pro odrostlejší a rodiče spoustu odkazů na pohádky a filmy, které k tomu trefně komentují, či přímo parodují, že si zábavu užije opravdu každý. A kdo říká že ne, tak je mentirosa puta.
Halloween (1978)
6. 1. 2023
6
Tenkrát pravděpodobně bomba a závidím všem, co měli možnost to vidět ve správné době a správném věku, neboť dnes už snímek prošel zárukou a mě samotného nedokáže skoro vůbec bavit. Ten film přitom není špatný, on je vlastně na poměry svého vzniku až nečekaně dobrý, ale to jen v případě, kdy člověk přistoupí na celkovou lacinost nejen v rozpočtu a zná všechny zákulisní kompromisy. Jinak ale film na body prohrává v celkové naivní nelogičnosti, nevyváženém tempu a naprosto nezajímavém finále, kdy jsem už skoro usínal nudou. Nechápejte mě špatně, já mám Carpentera rád a i tady ho chválím za tu atmosféru, pár zajímavých nápadů (začátek na "jeden" záběr) a ten hudební motiv je vyloženě děsivý sám o sobě, stejně jako využití nepříjemných zvuků při Jasonově objevení. Už jen za to nelze dát Halloweenu míň než 60%, neb filmařsky byl a je stále inovativní. V osobním pohledu si ten film ale neumím užít a to, že jsem si ho pouštěl (logicky) na Hallowen v roce 2022 a dokoukal ho až nyní, o něčem bezesporu vypovídá.
Vražda v Londýně (2022)
6. 1. 2023
6.5
Zaprvé si musím povzdechnout nad nezajímavým českým překladem a apeluji na to, aby se film jmenoval "Koukni jak zdrhaj", to pro začátek. A když už jsem tak kvapně postavil oslí můstek, přeběhnu po něm a řeknu, že i ten regulérní začátek je boží, neboť skrze voice over je divákovi prezentována nápaditá expozice, u které jsem se tetelil blahem a do prvního plot pointu byl napnut, jak se povede takto rozjetý začátek využít pro další zábavu. A ono se to bohužel ihned potom vydá tím špatným směrem a navzdory postupnému odkrývání stop jsem si začal víc a víc uvědomovat, že mě zase tolik nezajímá, kdo vraždu spáchal a proč (respektive jsem to věděl hned po její spáchání, takže mi už moc nezbylo co hledat) a v tento moment to Tom George s Markem Chappellem nezvládají ukočírovat. Do půlky to tak není ani pořádná meta, ani parodie, ani zábava. Mid-point to trochu zachraňuje a na konci se přeci jen ten meta foreshadowing víceméně zužitkuje, ale trošičku s křížkem po funuse. Chválím ten nápad, bavilo mě obsazení a cením si promyšlenosti, avšak mi nesedla délka, mrzelo mě provedení a z celku jsem mírně zklamaný i opatrně nadšený, jen bohužel spíš převládá to zklamání.
Mňága - Happy end (1996)
6. 1. 2023
9
Do teď nemůžu skrze Zelenkovu kariéru uvěřit, jak se mu to vždycky povede. Čím to, že dokáže vytvořit nadčasové dílo, jež je vizuálně a vypravěčsky netradiční, příběhově živé i zábavné a celou tu dobu dokáže člověka pohltit. Zelenka je snad jediný filmař, kterého bych nemohl sledovat v kině, protože velmi často se mi stává, že si celý film zastavím a vrátím o pár vteřin zpátky, abych si tu celou genialitu vychutnal naplno. Tady totiž není nějaký jednotný plán v popředí, ale hlavně dalších třicet v pozadí, kde si mohu maximálně užít vtipy, kterým s oblibou říkám "vtipy mimochodem", aneb vtipy, které tam jsou, ne každý si jich všimne, ne každý je ocení, ale těch pár se směje o to víc. Příklad za všechny: Producent:"If he's the fuck with me, I'll fuck with him!" Překladatelka: "Pan Brown je s vaším jednáním velice nespokojen." a obdobných příkladů je tam plno.
Láska hory přenáší (2022)
1. 1. 2023
6
Snahu se odlišit chválím, že je zpočátku kulometné tempo, dialogy rychle sviští a herci si to užívají, za to přímo tleskám a že kamera, střih i režie jsou na československé poměry sakra vydařené, to vydá na další plus. Jenže... Trojité rozdělení, kdy se děj odehrává najednou, se nedaří správně zužitkovat, foreshadowing skrze příběhy je pouze minimální a pro děj nijak důležitý a veškerá úvodní dvacetiminutovka, ač je výborně pojatá, nemá s těmi dvěma dalšími krom Lambory nic společného, tudíž se v rámci celku jeví jako zbytečná. V druhém aktu se bohužel ztrácí tempo a nebýt záchranného třetího příběhu, výsledek by byl o pár tříd ještě horší. Láska hory přenáší je tak spíš feel good film, než crazy funny komedií, protože počet dobře mířených vtipů je minimální, ale ten výsledek je pořád dostatečně ucházející, že si svou šanci zaslouží.
Tankový prapor (1991)
31. 12. 2022
6.5
No jistě... že Tankový prapor chytil všechnu tu porevoluční neřest, jakou jsou "kozy" a sprostá slova jak na běžícím (tankovým) pásu. Baví to, to neříkám, je to přesně správně absurdní, v jistých ohledech i groteskní, ale je to málo. Pár epizodních skečů tak dohromady vytvoří sice zábavné jednotlivosti, ale absolutně nezajímavý celek. Naštěstí to má pouhých 83 minut a tunu hlášek, takže účel splněn, soudruhu majore.
Zaklínač: Pokrevní pouto (2022)
28. 12. 2022
4.5
O průměrných počinech se píše nejhůře, protože nemají absolutně nic, co vypíchnout, nebo do čeho se strefovat. U Pokrevního pouta to platí obzvlášť a jde prakticky o jeden velký meh, který fanoušky série naštve nerespektováním předlohy a těm nezasvěceným nabídne přinejmenším nevyčnívající fantasy. Ono by to asi tolik nevadilo, kdyby to v obsazení nedrhlo, včetně neschopnosti lépe propracovat veškeré postavy (Cavillův Geralt tu žalostně chybí). Pomohla by tomu i lepší akce, ale ta asi spíš neurazí a hudba je taková ta klasika. Jestli něco ale skutečně novému Zaklínači sráží nohy, je to příběh. Ten je jedno velké klišé, kde se stane přesně to, co člověk očekává a opravdu nic navíc. Poslední díl to navíc dotáhne ještě dál a dojede podle šablony až do konce, který je naštěstí díky pouhým čtyřem dílům poměrně rychlý. Což je ostatně důvod, proč mě Pokrevní pouto bavilo trochu víc, než druhá série Zaklínače s Cavillem. Ale pořád to je nic moc, jen pro pořádek.
Na nože: Glass Onion (2022)
26. 12. 2022
7.5
Klobouk dolů Johnsonovi, že i podruhé dokázal otočit žánr a opět úplně jinak. Jestli je to ale stejný wow efekt jako tenkrát, je na pováženou. Určitě je z toho cítit veškerá jistota, kterou Rian po prvních Na nože získal, ale příště by mu možná mohl někdo říct: "Mírni ten elán, kamaráde." Ačkoli si však Johnson jede své po celou dobu, talent se mu upřít nedá. Příběhově krásně buduje atmosféru, nadhazuje velmi chytře foreshadowing, v některých scénách je blocking přímo znamenitý a říct, že jsem se nebavil, by taky byla lež. Jen se někdy nechá až příliš unést svým umem, nedokáže najít Balanc (nebo to byl Blanc?) a navzdory perfektnímu mid-pointu se se svým twistem začne trochu utápět sice v důležité, ale přeci jen krapet zdlouhavé vatě. Trojku nicméně vyhlížím a jestli se i v ní podaří setup a provedení opět trumfnout, nechám si to opět líbit. Johnson totiž téměř pokaždé ví, jak divákovi nahrát i chytře na něj pomrknout a to si taky nechám rád líbit.
Klaus (2019)
26. 12. 2022
10
V mých očích dokonalý film, který chytře a kreativně pracuje s klišé a dávkuje je v přesně tak, aby nepůsobily nepatřičně a zároveň se mnohdy nebojí do těchto "tradičních" možností vhodit vidle s nečekaným nápadem, jenž jinak skvělou pohádku posouvá o několik řádů výš (za všechny mohu zmínit skoro gangsta dealování dopisů). Jistě, na Pixar v nejlepší formě to nemá, ale v Sergio Pablos Animation Studios mají dětské filmy nakoukány zřejmě z přehledem a s 2D formou grafiky udělali stejnou revoluci, jakou třeba předvedli tvůrci Arcane. Klaus totiž dokázal vítězit na několika frontách a dávají o důvod víc být naštvaný na Akademii, která to bezmyšlenkovitě hodila Toy Story 4. Soráč, ale tady je to, co posledním Pixarovkám chybí.
Avatar: The Way of Water (2022)
17. 12. 2022
9
Prvního Avatara jsem po pár reprízách i s odstupem času docenil na krásné 100% hodnocení a to prosím z počátečních 85%. Dvojka u mě startuje ještě s 5% navrch a momentálně mi k plné palbě schází prvenství a na objem příběhu "delší" stopáž. Jinak ale Cameron na poměry svého kolosu odbíhá a riskuje, což u nejdražšího fenoménu poslední doby příjemně překvapí a je vidět, že je stále svým pánem nad celým tímto projektem. Nedělá mu totiž problém po prvním aktu záměrně zastavit celý děj a představit úplně nový svět v té nejvíc dech beroucí expozici, jakou svět viděl, a přesto vždy včas uhnout a vrátit věci na kolej, aby se bavili i ti ostatní. Vizuálně je to krása, obrovský skok a hlavně je to pořád stejně dobré, jako dřív. Avatar 2 sice několikrát škobrtne (někdy i záměrně), ale pořád utíká všem blockbusterům dostatečně rychle, aby byl morálním vítězem. Jestli i definitivním se uvidí v několika týdnech. Mým soukromým vítězem je však už nyní a jestli bude i něco víc, to možná ukáže čas, nebo jako v případě jedničky - extended cut. Momentálně zůstanu u 90% a jednou možná půjdu výš. Ale zřím tě Camerone, neboj.
Zlaté dno (1942)
10. 12. 2022
6.5
Zlaté dno není určitě žádné dno, ale zlato to také žádné není. Je až příliš zkratkovité, nikterak důsledné a přespříliš roztříštěné. U hereckého ansámblu navíc mrzí, že výkony jsou dost strohé a postavy nepříliš prokreslené, až někdy zbytečně dlouze karikaturistické (viz Burianovy přeřeky). Ničemu nenapomáhají ani strojené dialogy a často rušivá hudba v pozadí. Jestli něčemu ale přiznávám nadčasovost, tak zřejmě v případě mouder, jež by se v dnešní době vítala o to více. Kdyby však zábava hrozila po celou dobu stopáže, asi bych nedodělky odpustil, ale takhle bohužel.
Kouzelná romance (2007)
26. 11. 2022
8
Tomu říkám nápadů... Sice jich je tolik na sobě naházených, že se ani jeden nestačí pořádně zužitkovat, ale je jich naštěstí dost na to, aby se divák nenudil. Teda krom začátku. Expoziční nuda, sice animovaně laděná a hudebním géniem Alanem Menkenem obohacená, se první půlhodinu neskutečně vleče a k těm šíleným 100 minutám nijak nepomáhá. Jenže jakmile se přepne do reálného světa, začíná to být neskutečně zábavná blbina, která je střelená natolik kýčovitým způsobem, že se jí to dá snadno odpustit. Finále to sice trochu (hodně) přehání a někdy postavy umí v našem světě věci, jejichž vysvětlení bych si přál vidět (pominu-li fakt, že pošahané lidi v kostýmech žádný polda neodchytne, tak jak si kruci mohou v klidu vypůjčovat kostýmy pro intriky, pronajmout si byt, uvařit kafe atd.), ale nebránilo mi to se bavit. Casting je totiž vynikající a Dempseymu jsem co minutu záviděl tu kliku. Protože co si budeme, "šílená" Amy Adams je pořád Amy Adams, no ne? 75% EDIT: Písně jsem si od posledního zhlednutí pustil hned několikrát a to dokonce v české verzi, kde je dabing, zpěv a hlavně neskutečný překlad Eduarda Krečmera tak fantastický, že se v mých očích stává tím nejlepším disneyovským překladem. Ten člověk zkrátka umí. 80%
Prezidentka (2022)
19. 11. 2022
5.5
Ve zkratce je to moje chyba. Čekal jsem klišé v jiném prostředí a dostal jsem ho. Nejsem cílovka, koukal jsem. Z nudy jsem později kontroloval záběry, neměl jsem. Na co si vlastně stěžuju? Že to ani během 100 minut není zábavné sledovat, pocitově je to o půl hodiny delší, herci nemají co hrát a Rudolf Havlík smutně potvrzuje, že ve skromných poměrech naší české země rozjel pásovou výrobu a prodlevy mezi jednotlivými filmy zkracuje na nezbytné minimum. A je to bohužel dost vidět i na Prezidentce, která zabila zajímavý koncept s velkým potenciálem.
Hvězdný prach (2007)
8. 11. 2022
6
Netradiční pohádka bohužel automaticky neznamená lepší film. Po celou dobu mi pořád něco nesedělo a to i přesto, že Vaughn od začátku jede přímo bleskově, hlavně ve střihové skladbě. Chyběl mi tam ucelenější příběh, přebývala jistá roztříštěnost a po celou dobu mi vadil hlavní hrdina, který na konci musí projít snad každým klišém, co si člověk vzpomene. Paradoxně jsem si víc užíval jednotlivé vsuvky, které samy o sobě fungovaly (De Niro jako pirát, souboj na lodi, bratrská rozepře a "duchovní" přesah), místo celého filmu, do kterého jsem se začal vyloženě nutit a sám sebe přesvědčovat, že jsem něco takového chtěl vidět a mám si to užívat. V ten moment jsem si zároveň uvědomil, že takhle se na filmy přece nekouká a přestal se snažit. Rozhodně tím nechci říct, že ten film je špatný, to ne, ale u tak věhlasných ovacích na nejlepší pohádku historie holt očekávám trochu víc, než pár zajímavě nahodilých nápadů.
Střídavka (2022)
4. 11. 2022
6
Střídavku bohužel trápí, jak střídá rychle všechny motivy a kvůli nahazování dalších nestíhá ty předchozí řešit. Casting je k tomu přitom jako stvořený, ale čekal jsem lepší prostřídání se v tak zajímavě načrtnutých postavách, co navíc mají tak vtipně řešenou minulost. Absence jakékoliv zápletky tomu také dvakrát nepomáhá a nebýt pár dobrých fórů, plus již zmíněný casting, byla by Střídavka téměř neusledovatelná. Technicky ale smekám, protože občas mi nějaký záběr neskutečně sedl a střihově je to téměř špička. Jen příště prosím, aby se tvůrci chytli jednoho motivu a toho se drželi. Nápadů mají dost, takže už jen zbývá si jeden vybrat a postavit na něm příběh.