kath

Tady musím říct, že se jedná o film, který vždycky patřil, patří a nejspíš nějakou chvíli ještě patřit bude mezi mé nejoblíbenější. A jak už tady napsal někdo přede mnou, není jen pro ty, pro které základka a v ní banda tupých spolužáků s boxerem v kapse nebyla zrovna procházka růžovou zahradou (obzvláště procházka od šaten ke třídě a od třídy do kabinky, na záchod, že?!) Na základní škole se to u nás pochopitelně vyskytlo taky (na jaké se šikana nevyskytuje), i když mě konkrétně se tenhle problém vyhnul docela obloukem, brala jsem tenhle film vždycky jako dobrý varování před tím pověstným ‚zavíráním očí‘ a ‚děláním mrtvého brouka‘. Bavil mě děj filmu, bavili mě herci. Kdo neviděl, doporučila bych i asi sedm hodinových ‚filmů‘ životy poté (či jak se to nazývá). Já dlouhou dobu ani nevěděla, že něco takového vůbec je a musím říct, že jsem byla ráda, že jsem je objevila. Myslím, že by se tohle v rámci nějakým VkO a VkZ, Dě nebo SV či podobných blbostních předmětech na základních školách pouštět mělo. Jak to skončí, asi každý věděl už za první dvacítkou minut filmu, ale to u mě nic nemění na tom, co jsem napsala. 90%

Film jsem viděla poprvé ještě na základce, v devítce, když nám ho pustila učitelka na hodině dějáku. V tý době jsme to brali spíš asi jako super, neučíme se, všichni nohy nahoru a spát. Před pár týdny jsem si na něj vzpomněla a říkala jsem si, že to vlastně nebyl zase tak blbej film a kromě toho jsem se dívala na Kobru 11, kde jsem zahlídla herečku, která hrála i tady v ‚našem vůdci‘. Ten film je super. I když si myslím, že bych na začátku celého dění byla spíš na straně Mony, které se to už od začátku (a právem) nezdálo. Nicméně to měl být jen nevinný experiment během nějakého tematického týdne, koho by to napadlo, že ta škola studenty najednou tak chytne. Za mě 70%. Myslím, že by se to dalo natočit lépe v tom směru, aby to opravdu ‚bralo dech‘.

Tak jo, přiznám se, že jsem se na tenhle film koukla hlavně kvůli Edwardu Furlongovi, kterého jsem jako mladší naprosto „žrala“ v Terminátorovi dvojce. Pochopitelně mi trvalo asi pět minut, abych zapomněla i jíst popkorn a zhruba 118 minut aby se z toho stal jeden z mých nejoblíbenějších filmů vůbec (I když stále zůstávám věrná fanynka Funny Games z roku 2007). Tenhle film mi otevřel vrátka mezi filmy jako Svatý boj, Romper Stomper, Šišanje, Skin, This is England a všechny podobné ‚skin rasista filmy‘. Jinak pochopitelně oba Edwardové perfekt a některý scény jsou fakt dobře natočený, sem tam i se špetkou humoru viz scénka „zakousni se do toho obrubníku“ nebo „je tu jenom jedno, nenávidět negry“ (a záběr černocha s bílým ubrusem na palici hrajícího si a člena ku-klux-klanu. Konec mě pochopitelně ubil asi nejvíc, i když nebyl zrovna dvakrát nečekanej.

Tak v první řadě musím říct, že mi přišlo skvělý, když jsem od Jirky Mádla slyšela, že jezdili do různých krajů, když vybírali hlavní role, aby se nemohlo stát, že by se nějaký kluk nemohl z důvodu velké vzdálenosti bydliště od místa konání castingu zúčastnit. Rozhodně se to vyplatilo, protože klučinové jsou působili ve filmu hrozně sympaticky. K samotnému filmu - asi to nebylo úplně to 'moje', musím říct že jsem se chvílema docela nudila, zároveň jsem se někdy smála jak blázen. Na celým filmu nejzajímavější bylo asi, že u nás v ČR by byl taxikář, kterej vezme dva (asi) desetiletý kluky, hodinu s nima pak čeká před barákem, pak se vesele vydá za cizím autem a nakonec po nich ještě ani nechce zaplatit. Fakt jsem se u toho zasmála, zrovna u nás (ha-ha). Njevíc mi bylo ve filmu líto asi Hariska a jeho maminky, jsem ráda, že to s nima dopadlo tak, jak dopadlo.

Na samém začátku filmu mi Katy připomněla mě, valná většina mých testů dopadá stejně. Nicméně jakmile se Katy dostává domů je to rázem něco jiného. Taky bych si přála ještě skoro za tmy ráno vyběhnout z domu rovnou do stáje a koukat na východ slunce ze sedla, ale tohle je spíš ten "filmový život". Jakmile se na obrazovce objevila Flicka, bylo jasné, kam se bude dále děj ubírat, ale i přesto mě chvílemi přepadávaly pochybnosi, jak to nakonec všechno s Flickou dopadne. Nicméně i já, přestože jsem velký fanda tragicky-končících filmů, jsem byla spokojena a s úsměvem jsem vypínala televizi. A těšila se na další hodinu jezdectví.