Na svou dobu neobyčejně "hustý" film, který mi v dětství byl jakýmsi "Rambem před Rambem". A na rozdíl od mnohých funguje i dnes (až na ony tolikrát zmiňované flashbacky). Noiret je v pro něj hodně zvláštní roli překvapivě přesvědčivý.
Film, který mě definitivně odstřihl od ČSFD, hromadu nechutných komentářů jsem samozřejmě čekal, ale asi to byla ta poslední kapka.
Výtěčné téma (na motivy skutečných událostí o Lili Elbe), které je zpracováno spíše průměrně, na jistotu, nahoru tahají vynikající herci. Chválen je samozřejmě Redmayne (jeho křečovitý úsměv mě ale dost znervózňoval), ale lepší mi přišla Vikander, která milující ženu ztrácející muže tak nezvyklým způsobem, ten mix lásky, žalu a hořkosti, ztvárnila opravdu skvěle. První cca polovina filmu, když si Einar uvědomuje, že je Lili, kdy to začíná chápat i Gerda, funguje dobře, ve druhé ale citelně chybí větší drama, které bych vzhledem k tématu a době očekával, systém, který by Einara/Lili poslal buď na "léčení" nebo do vězení, je jen letmo nahlédnut, společnost jako by s tím neměla větší "problém", vše jde až moc v poklidu k hořkosladkému konci.
V porovnání s originálem až moc stejné a v detailech spíše horší. A rozhodně mnohem horší je výkon Rooney Mary, to se s excelentní Noomi Rapace, která si v originálu každou scénou krade film pro sebe) nedá vůbec srovnávat.
O W40K nevím prakticky nic, než jsem viděl v pár videích od Medojeda, ale nějak mě ta estetika a lore zaujaly. S překvapením jsem zjistil, že tohle je snad jediný aspoň trochu seriozní filmový počin na toto téma. Ale kupodivu docela povedený, jakkoli je příběh vcelku banální a vizuál působí spíše jak ze hry, funguje to.
Zda se, že Aja ve mně dokázal vyvolat silné pocity jen skrze brutalitu - v břitvě a horách to fungovalo výtečně. Jistě je sympatické, že nechtěl zůstat v omezené škatulce a snaží se tu o hotor, tu o wtf - no a tady o komorní sci-fi. Problém je, že ty filmy nejsou sice špatné, vizualně dokonce velmi povedené, herci v nich jsou velmi dobří, ale ani jeden na mě nefunguje.
Výtěčné téma (na motivy skutečných událostí o Lili Elbe), které je zpracováno spíše průměrně, na jistotu, nahoru tahají vynikající herci. Chválen je samozřejmě Redmayne (jeho křečovitý úsměv mě ale dost znervózňoval), ale lepší mi přišla Vikander, která milující ženu ztrácející muže tak nezvyklým způsobem, ten mix lásky, žalu a hořkosti, ztvárnila opravdu skvěle. První cca polovina filmu, když si Einar uvědomuje, že je Lili, kdy to začíná chápat i Gerda, funguje dobře, ve druhé ale citelně chybí větší drama, které bych vzhledem k tématu a době očekával, systém, který by Einara/Lili poslal buď na "léčení" nebo do vězení, je jen letmo nahlédnut, společnost jako by s tím neměla větší "problém", vše jde až moc v poklidu k hořkosladkému konci.