výfuk

No, v podstatě zklamání. Tvůrci se zřejmě natolik snažili přiblížit Americké kráse, že se jí spíše oddálili. Americká krása měla alespoň své kouzlo a hlavně i důvtip. Ani nevím v čem je to o tolik jiné, ale porovnávat Americkou krásu a Nouzový východ je jako porovnávat Burtonova a Nolanova Batmana. Tento film je přesně ten mezník kdy se z DiCapria, jako mrtvoly z Titanicu stává nálezce Prokletého ostrova. Tento celý film je plný emocí a snaží se přiblížit problematiku klidně jakékoliv rodiny po celém světě. Každopádně takováto komplikovanost nezná mezí ani kdyby se příběh odehrával v Indii. Z Nouzového východu číří emoce, napětí, drama a 50. léta. Mendes se pokusil hrabat v minulosti a to co jsem chtěl považovat za novou Americkou krásu bych mohl považovat za něco nudnějšího a horšího. Každopádně říct, že film nemá nic do sebe by byla na Mendese silná urážka - ale musíme hledat i negativa. Myslel jsem si, že Road to Perdition budu asi nejslabší Mendesův článek, nakonec je to spíš tento film.

Emmm... jop musím si vyměnit kalhoty. Nevím jak se extrémně změnila režie, každopádně z pohledu mého? Film mě ze začátku přišel jak Titanic bez Titanicu. Druhá půlka se už rozjela ve jménu jedničky a to dostalo Rauch (šťávu). Hunger Games jsem začal v celku silně prožívat a nebudu se tajit tím, že jsem byl v některých případech až ohromen. Ať už je to kouzlo druhé knihy jako takové a nebo Lawrencova osobního kouzla, kde vzal místo zombie splátce a Smithe jako Lawrence. Mimochodem... moje nejoblíbenější postava - Johanna a to nejen, protože se svlíká ve výtazích. Geniální. Celkově rozuzlení děje a jeho pojmutí... epico! Myslím si, že je jasné, že si třetí pokračování v kinech nenechám za žádnou cenu ujít!

No...divný. Zajímavý film poukazuje s originální zápletkou na to, jak jeden člověk je schopen změnit život mnoha jiných a pomoct jim, co to jenom půjde. Ostatně musím říct, že romantické filmy se pomalu a jistě přestávají dostávat do mého slovníku a filmů vyhledávaných. Proto už z principu bylo mi předeme jasné, že film nebude něco u čeho se zabavím na celé ony dvě hodiny. Každopádně film měl v sobě jistou osobitost, kterou Will převedl do stavu napětí a emocí. A osud ví proč, vlastně jsem se poprvé vcítil do Woodyho, kterého poslední dobou vídám čím dál víc a je to jen a jen dobře. Sedm životů už podle žánru ani tolik není film pro mne, ale i tak jsem byl v celku překvapen.

Dlouhá, ale přesto příjemná sportovní verze ze sportu filmu trochu utajovaného... americký fotbal. Trestná lavice byl úžasný film popisující fotbal s humornou vložkou. Stonův film je to samé, ale v trochu vážnější formě. Každou minutou byl film strhující a herci odvedli více než úžasnou práci. Poslední dobou se setkávám s tím, že mnoho sportovních filmů, je plných nadutosti a pýchy, což ale k takovým to filmům asi patří. Na konci zápasu mi bušilo srdce a ke konci nastalo ještě překvapivé a hezké rozuzlení. Stone opět válí!

Jsem v šoku. Tento film takové psycho, že ani Hitchcock nemůže konkurovat. Tento film je skutečně pravzláštní a skoro až nepochopitelný... svým způsobem je až nudný. Snímek nám asi naznačuje různé pohledy lidí na svět a také zajímavosti... což by pro mne mělo být více než záživné. Ale nebylo. Animované zpracování filmu, je svým způsobem napůl ohromující, napůl až k mořské nemoci. Styl byl houpavý a zbrklí jako kocábka. Člověk ví jak by vypadal svět po LSD. Celkově film nemá pointu k zahození, ale zpracování bylo bohužel nudné a skoro nezáživné.