ob_ver
Komentáře

1 2 dalsi posledni
  • 55%
    2
    2
    24. 3. 2018

    Váhal jsem jestli film vůbec hodnotit. Počínaje názvem jej lze shrnout jediným slovem - samoúčelnost. Veškeré motivy (prostředí, postavy) jsou pouhé črty, ploché, prosté hloubky. Symbolika a metafory nejsou ani vycizelované, ani rafinované. Ani hlavní hrdinka, přes určitou snahu, není uspokojivě prokreslená. Některé scény, jako například první kontakt s dravcem, jdou samoúčelností na hranu trapnosti. Film je tak plytký a bezobsažný, že bychom celé sdělení bez potíží shrnuli sotva pětiminutovým hudebním klipem.

  • 70%
    0
    0
    3. 7. 2021
    Anny (2020)

    Špína bývá houževnatá. To proto se jí lidé podvědomě tak štítí. Nejsem si jist postojem paní režisérky, její dílo nemám na paměti, ale jejímu přístupu lze poměrně snadno přisoudit rituální mytí si rukou nad vší tou lidskou žouželí – samozřejmě uměním zaonačené, aby zejména strojeně angažovaná a usebraná společnost mohla z dostatečné vzdálenosti vést distingované vášnivé diskuze nad sklenkami ročníkových vín. Musím uznat, že ve mně soustředěné vedení vzbuzuje jisté sympatie, které ovšem tlumí způsob, jakým jsou přimíchány osudy rodiny. Nejvýživnější mi přišla scéna oslavy Vánoc spolku R-Я, která zastudila na kosti a jíž dokument víceméně vrcholí. Ale to je docela málo, myslím, že tady bylo dost potenciálu, aby publikum odcházelo z promítání s krvácivým kousnutím. Takto opravdu dílo vyznívá, že tvůrčím záměrem bylo, aby lepší společnost mohla na ostudu Anny za týden v klidu zapomenout.

  • 50%
    0
    0
    11. 12. 2019

    Nedávno proběhla malá diskuze na téma ztráty času u nového, více jak tříhodinového Scorsesyho opusu. Já bych tedy prosil, aby mi autoři tohoto dokumentu vrátili mých devadesát minut, abych si mohl trochu spravit chuť. Za svůj život jsem viděl velké množství dokumentů, ale snad žádný nebyl tak plytký a povrchní. Rádoby všeříkající, ovšem jistě působivé, obrazy je dnes možno s trochou snahy najít na internetu. Diskutabilní je informační hodnota zejména u kusých svědectví o ekonomické a kulturní realitě místních, ze kterých zeje trestuhodně nevyužitá hluchá plocha. Scénář a struktura by jistě mohly být propagandisticky lacinější, to už ovšem skutečně hledáme alespoň nějaké pozitivum. Za uspokojivě ucelený obraz lze považovat pouze ten úvodní a zároveň závěrečný, tj. patnáct minut filmu.

  • 80%
    0
    0
    12. 12. 2021
    Benedetta (2021)

    Jakoby se na nás staří bardi domluvili. Benedetta zachází se symboly příbuznými těm, které přinesl Scottův Poslední souboj. V přímém srovnání se rival jeví vrstevnatěji, asi jako pastózní malba proti úsečné kresbě uhlem. Verhoeven už ovšem nekreslí tak břitce, přestože naturalističtěji, jak je mu vlastní. Provokuje sice už spíše jen rozkošnicky a použitá symbolika se díky produkci jeví plošší, ale výsledným sdělením se bohatšímu soupeři, troufám si říci, vyrovná – jsem proto hodně zvědavý, jak se poperou kasovně. Pro svou úspornost je mi nakonec Benedetta o chlup sympatičtější, ovšem dost dobře chápu, že tím půjde mnoha lidem proti srsti, přestože jde o jasně rozpoznatelný rukopis. Ale na rovinu, Elle mě pohltila a bavila více.

  • 80%
    0
    0
    17. 11. 2020

    Předesílám, celá adaptace je hereckým koncertem. Počínaje výběrem se mi ve svých rolích líbili naprosto všichni zúčastnění. Rozhodně bych také podobné projekty rád viděl častěji a na výsledném hodnocení se odráží celková vzácnost.
    Uzel vztahů ústřední rodiny jen těžko může být zašmodrchanější při snaze udržet pozornost a srozumitelnost. Ovšem až nepatřičně velkoryse si přitom vyprávění pohrává s nitkou otázky otcovství bratrů zabarvené motivem emigrace. Příběh končí katarzí, která víceméně mimoděk startuje posledním pokusem o záchranu schizofrenního bratra. Je zde však výslovně upřednostněn zájem hlavního hrdiny a jeho integrita, což kýženou úlevu nepřináší. To by až tak nevadilo, ovšem výsledné rozuzlení je záchově hrdiny podřízeno docela zkratkovitě a snad i klišovitě. V závěru tedy drobná neobratnost a svého druhu necitelnost (jinak Dominickovi a všem zde přítomným otcovským figurám bezpochyb vlastní) při vyprávění tíhou vyhřeznou a vám dojde, že byly stále přítomny a jsou příznačné celé adaptaci. Může tím ovšem i vyzdvihovat předlohu (nečetl jsem), a pak možná nezbude než ještě lecco prominout…

  • 80%
    0
    0
    28. 11. 2021

    Jakže vypadá příchod doby temna? Toužíte-li po dávce deprese či melancholie, a ani skrze aktuální počasí a vývoj pandemie se Vám jí nedostává, můžete pocity bezútěšnosti prohloubit tímto výborným dokumentem. Se slzami v očích při něm můžete začít mávat šanci, že se dožijete spuštění provozu první demonstrační fúzní elektrárny. Dokument nahlíží na historii problémů, jimž čelí nejen ITER, a také na několik malých projektů, které jsou hnány zaujetím a nadšením tak ryzím, že Vás to nenechá chladnými. Můžeme se nyní leda tak oddávat krásně zoufalému snění, že mávnutím kouzelného proutku odstraníme byrokratické překážky a investujeme do výzkumu nových způsobů získávání energie stejné prostředky, jaké vynakládáme na zbrojení.

  • 85%
    1
    0
    17. 6. 2019
    Černobyl (2019)

    Na seriál jsem se docela dlouho těšil, téma se mě dotýká docela osobně. Už z trailerů bylo znát, že největší devizou díla bude a je sugestivní atmosféra, mrazí až do morků kostí a nenechá vás chladnými. Příběh katastrofy je podán tak, že ponechává diváka v mírné nejistotě a bezprostřední příčiny jsou prokresleny až v posledním díle. Právě mystérium hrozby zde i s pomocí umného dávkování informací dostává patřičný neuchopitelný rozměr. Těch několik málo výtek mám k drhnoucím, místy nevhodně afektovaným, jinak prvoplánovým, hereckým výkonům. Formálně např. postava Uljany Chomjukové je jinak scénáristicky, míním, navržena dokonale. Musím souhlasit s výtkou jisté kritičky, že epizoda s vybíjením zvířat zavání citovým vydíráním a působí do značné míry jako hluchá výplň, ale copak bychom vůbec strávili další osud, jakým je ten vykreslený v postavě Ludmily Ignatěnkové? Její příběh, a především scény těsně navazující smrti jejího muže, stěží vykreslíte sugestivněji a syrověji. Jistě je zde prostor pro naturalističtější obrazy následků hávárie, ale s povděkem právě přijímám, že se tvůrci vyhnuli takové samoúčelnosti.

  • 75%
    2
    0
    20. 7. 2018

    Film se dá opravdu označit za duchovního nástupce Shining. Z pohledu scénáře jde, vzhledem k okolnostem, o skutečně pozoruhodné dílo. Dá se říci, že je velmi originální, ale myslím, že se nápady spíše šetřilo. Atmosféra je budována docela umně, ale, oproti jiným, jsem vnímal jistou rozkolísanost. Nevyrovnanost prokoukla hlavně u nakládání se zvukovým a hudebním podkresem. Jakkoli lze herecké výkony označit za výborné, v některých scénách mi mírně drhnuly. Největší mínus spatřuji ve finálním dovysvětlení, které poukazuje na bázeň režiséra, či producentů, nebo scénáristický nedostatek. V žánrové škatuli ale budete důstojnou konkurenci hledat dost těžko.

  • 80%
    0
    0
    16. 7. 2019

    Měl jsem obavy, že film bude reáliemi a popkulturními odkazy bezhlavě útočit na první signální. Dobové rekvizity jsou ovšem používány citlivě a střídmě, a mi se tak opravdu ulevilo. V jádru je to docela prostinký a nijak náročný univerzální příběh o bolestech dospívání. Většina charakterů (včetně hlavního) je poměrně plochá a vymyká se tomu jen profil hrdinova staršího bratra. Není to ovšem výtka, protože sofistikovaného dramatu je tu právě tak akorát, aby dokázalo vykreslit sourozenecký vztah a vygradovat v uvěřitelný rozkol party hrdinů (znepokojivější nálady podkreslují ambientní vstupy dua velikánů Reznor, Ross a vzbuzují malé reminiscence na The Social Network). Závěr pak předvádí katarzi umocněnou asi nejsilnějším možným popkulturním odkazem doby. Je to skromný film a zanechává ve mně silný dojem. Nastavil laťku právě tak, aby ukázal záda i budoucím dílům velkých jmen devadesátkových referencí zhusta a bez vkusu prvoplánově využívajících, díky za to!

  • 75%
    1
    0
    27. 12. 2017

    Malá skromná studie psychopata natočená s jistotou, lehkostí a špetkou nápaditosti. Díky vysokému tempu a Patinsonovu výkonu nedává prostor k pochybnostem, nevšiml jsem si jediného zakolísání, ani jedinkrát to nezaskřípalo. Celkovým laděním, společně se syntetyzátorovým soundtrackem se tvůrci trefili do mého vkusu (což patrně znamená, že širším obecenstvem zůstane nedoceněný).

  • 90%
    0
    0
    2. 5. 2020
    Drahokam (2019)

    Jeden z těch filmů při kterých se nervózně ošíváte v sedačce až máte chuť ji frustrovaně sebrat a vyhodit, aby vás nakonec zachránil průvodčí, který vás vyrazí ze dveří jedoucího vlaku na drsnou a studenou dlažbu nejbližšího nástupiště.
    Sandler je boží. Nezvládl jsem uvěřit jen manželskou scénu při rodinné oslavě Pesach. Taky nejsem příliš spokojený se závěrem, protože jsem zatápal v neuspokojivě prokreslených motivech vedlejších postav. Nevyčnívá to z celku, konceptu díla a dá se to chápat spíše jako zdar autorského záměru - vrcholné podtržítko samoúčelnosti násilí.
    Tak oprášíte odřená kolena, utrousíte pár peprných slov okolo stojícím čumilům, sáhnete po telefonu, abyste se dozvěděli co nechcete, a vzteky ho hodíte do kolejiště s přesvědčením, že se světem je jakoby náhle cosi špatně. Bezpečně víte, že vracet se nikam nechcete.

  • 75%
    2
    0
    22. 2. 2019
    Favoritka (2018)

    Na filmu jsem nebyl v nejlépe vybaveném kině, ale zážitek to byl přesto slušný, protože je poměrně komorní. Jistou úsporností rozhodně netrpí kamera a hudba, výprava a kostýmy, netrpí jí ani velká část hereckých výkonů (Colmanové královna, Weiszové vévodkyně jsou prvotřídní). Potíž jsem měl s úsporností ve vyprávění a dalších rolích. Film stojí a padá v rovině komedie a nadsázky, místy je trochu plytký a prvoplánový. Obvzlášť bolestivě se to projevuje ve Stoneové roli dámy, baronky, jejíž přerod v manipulativní mrchu jsem uznal až za rušivě zkratkovitý, v tomto mě film nejvíc zklamal. Taky mě mrzí doslovnost závěru, ale je to široce rozšířený nešvar soudobých filmařů, zde rovněž myslím, okatě, nepatřičný. Jako soudobý občerstvující pohled do historie, film pro mladší publikum, ale obstojí s jistou nezpochybnitelnou bravurou.

  • 85%
    0
    0
    2. 2. 2020
    Gentlemani (2020)

    Předně musím vypíchnout tempo a soudržnost snímku, myslím výjimečné. Když jsem uvažoval nad slabými místy, při kterých bych se snad mohl zamýšlet nad nepohodlností polohy, a kroutil se tak v sedačce, na žádné jsem nepřišel, jako by mě přikovali. Je to sice hra na jistotu, ostrovtipem a nápaditostí, zejména k nelibosti pravověrných fanoušků tvůrce, šetří, ale dostane tak příležitost být oceněn trochu širším publikem – pokud se tak stane, a já v to doufám, naprosto zaslouženě. Farrell mi konečně po Bruggách v nějaké roli i sednul, na jeho výstupy se nešlo netěšit. Grant v nestandardní roli vskutku baví. A McConaugheyho talent prostě zraje, když vzpomenete na jeho hošánkovské výkony, sto a jedna.

  • 70%
    0
    0
    13. 6. 2021

    Jsem možná vypočítavý, když jsem návštěvu kina po výluce odkládal do chvíle, kdy Bohu nezbude, než mi prodlení odpustit. Jsem svého druhu věřící, a to má tedy po čertech smůlu. Z ukázek se jevilo, že dílo bude v tunelu provokovat a má potenciál mě nakrknout. Nakonec je to ale docela obyčejná lidská sonda. Jelikož také bydlím v polském pohraničí, takřka nic mě neudivilo, nelze ovšem filmu upírat právě lidskou snahu o přiblížení situace publiku z více vytržených oblastí. Hlavně část dotýkající se nevkusných monumentů, by ale měla oslovit i každého skutečného křesťana. Část věnující se exorcismu sice nevede do hloubky, ale dovedně ji rámuje prolnutí s předchozím motivem a divácky vděčná atmosféra. Pomyslnou třešničkou je samozřejmě návštěva rodiny bigotních katolíků a neutěšený pohled na slepě indoktrinované ratolesti. Při vyvrcholení této návštěvy se nelze ubránit jedovatému smíchu. Někdo snad pochybuje, že ve třetím tisíciletí budou plát hranice? Samozřejmě, že má film nedostatky, hlavně v první půli, kdy řeší motivace štábu a některé scény spíše drhnou na pohled strojenou upřímností. Celkový výsledek není pamětihodný, ale dokreslit obraz se mu daří.

  • 80%
    0
    0
    13. 9. 2020

    Střízlivě a sympaticky vystupující hodnotí přisuzované role podvracečů režimu. Zároveň se dává nahlédnout na negativní stránku, fenomén pirátství. Doporučím tady ale i o něco idealističtější VHS Revolution. V několika momentech nefalšované prdele mě tvůrci dokázali dojmout k slzám, přinejmenším v jednom případě patrně aniž by to bylo jejich cílem. Čím více máte společného s érou, kterou dokument provází, tím více tušíte, o čem tady mluvím. Těžko říci, jestli má později narozené člověk litovat, že jim tyto nuance uniknou, protože ve sdělení jinak nic nepostrádám.

  • 85%
    0
    0
    9. 7. 2020

    Návštěva kina v těchto časech je už tak zvláštní zkušeností, ale sázka na tento dokument výjimečnosti nasadila korunu. Film se takřka výhradně věnuje filmové tvorbě. Soukromí Kubrickova života je v něm velmi poskrovnu a hřejivě na diváka blýskne zejména v záběrech z dětství, odhalujících něco ochranitelské povahy. Režisér v předmluvě zmínil, že jeho cílem bylo Kubricka polidštit, ale myslím si, že film má opačný efekt, posiluje mýtus. Lidství je rozebíráno v odosobněné, portrét jednoznačně přesahující, podobě. Závěrem, když na mě z plátna dýchaly záběry z Full Metal Jacket a Shining, zařekl jsem se, že je už nechci vidět jinak než v kině.

  • 80%
    0
    0
    28. 9. 2021

    Zkuste s tímhle Jóhannssonem hrát stříhanou a zjistíte, že můžete snadno vyhrát. Jaký má tedy vlastně smysl (vy)hrát? Nemyslím si, že dokonale zapadám do cílovky filmu a můžu jen hádat, jestli šlo o autorský záměr, ale od jisté chvíle jsem bytostně a bolestně cítil absenci doteku, hmatového vjemu. Pozor ovšem, aby Vám tento můj postřeh neimplikoval význam posunutý k pocitu tepla a vřelosti. Je to film, který se nejpozději v závěru vrací k prazákladní a věčně trčící otázce filozofie. Dost možná tak někomu i změní život.

    PS pro F. Fuku: Myslím, že tady bylo nanejvýš vhodné poukázat na rozdíl a rozlišovat mezi průsvitností a průhledností.

  • 85%
    2
    0
    14. 11. 2019
    Le Mans '66 (2019)

    Předně musím říci, že jsem do Fordu GT dávno zamilovaný, je to pro mě auto číslo jedna, pálící přímo na komoru. Na této, pro někoho možná sentimentem zavánějící, přímočarosti je celý film vystavěný. Ale nenechte se mýlit, protože sentimentu, chraň bůh patosu, se tvůrci umně s příznačnou dávkou spartánské odměřenosti vyhnuli. I proto je snímek, i bez znalosti historie, předvídatelnou hrou na jistotu, což mu můžeme mít za zlé. Jak ve filmu zaznívá, jsou dva typy lidí, z nichž každý chápe frázi „dělej, co musíš“ přesně opačně. Taky v něm zazní, že slova jsou někdy k ničemu a v závěrečných scénách, když Shelby (Damon) musí otočit klíčkem, aby se uklidnil, na jedné lodi s nimi prostě jste a chápete to, nebo taky ne.

  • 70%
    0
    0
    14. 3. 2020
    Malé ženy (2019)

    Neměl jsem pražádná očekávání a z promítání jsem i díky tomu odcházel poměrně spokojený. Předloze a filmu asi můžeme vytýkat jistou šablonovitost, klišovitost, protivnou naivitu a předvídatelnost. Jenže i díky tomu dokáží laskavě zahřát a filmu (protože předlohu jsem nečetl) se právě podařilo popasovat se zprostředkováním tak, aby nepůsobil chladně, přestože jistá odměřenost daná úsporností média nepatřičně tu a tam prokoukne. Zkratkovitost děje se mi tolik nepříčila, protože charaktery a jejich motivy jsou jinak prokreslené dovedně - poklonu tady nutno vysmeknout právě hereckým výkonům. Pokud se chcete vyhnout pocitu ztráty času, pak byste asi neměli chodit na dívčí román.

  • 75%
    0
    0
    5. 12. 2018

    Pronásledováni výčitkou ze smrti své milované byste nechtěli být, a obvzláště ne v případě, že jste si ji zamilovali pro její přizračnou jinakost. Hranice soudnosti a příčetnosti tedy nejpozději tady odložme stranou. Velmi oceňuji promyšlenou dynamiku, s jakou se postupem času více a více vzpírá realitě. Pokud vás nefascinují pohledy do tváří smyslu zbavených mstitelů, není to film pro vás. Mandy je vymykající se lyrická podívaná po okraj naditá pozoruhodnými nápady. Jistou samoúčelnost a nekonzistentnost odpouštím, film mi učaroval, na tvůrci rozehranou hru jsem přistoupil, bavil se a žasnul.

  • 85%
    3
    1
    30. 12. 2017
    matka! (2017)

    Vstupoval jsem s obavami, protože Noe byl příliš divný egotrip s prvoplánovými manýrami, zastíracími manévry. Ale přibližně takto si představuju Bibli převyprávěnou člověkem 21. století. Film se snaží být celkově maximálně srozumitelný a řekl bych, že je velmi vhodný pro začínající angličtináře. Lawrencová je rozkošná a zahrát dokázala. Aronofsky s metaforami a paralelami umí zacházet s citem, zpřístupnit je, aniž by jim ubral na hloubce. V první půlce jsem chvílemi úžasem skoro nedýchal.

  • 90%
    0
    1
    14. 2. 2020
    Modelář (2020)

    Zelenka je tady a teď nikoli jen zasazením a Hádkovým výkonem. Když přišla finální zatmívačka, na mysli mi vytanuly Ginsbergovy verše "...alegories are so much lettuce. Don't hide the madness." Film je velmi doslovný, ale já to dokázal strávit, protože s tím pracuje průběžně a s velkým citem. Například poslední scéna s Fialovou a závod dronů fungují, přestože by se snad mohly jevit inteligentnějšímu divákovi nadbytečné, jsou právě tak naléhavé, jak mají být, bez sentimentu. Příběh diváka svádí falešnými stopami, zrcadlí předsudky. Pro film nutnými zkratkami při filozofii neurazí, formule krystalizuje čiré, v řeči, které i vytrženi ze sna dokonale porozumíte.

    "Mluví k vám kapitán letadla. Nyní plynule letíme ve výšce deset tisíc metrů nad mořem. Kdo z nás je připraven na turbulence?"

  • 75%
    2
    0
    2. 2. 2020
    Na nože (2019)

    V úvodních záběrech na Annu de Armas jsem trochu propadal pochybnostem, ale ty se také brzy rozplynuly. Rozkošné děvčátko, kterému byste celý majetek odkázali bez mrknutí oka (jako odpustili spoiler mé maličkosti). Ostatní představitelé jsou také výborně zvolení a charaktery přesně zapasované. Jména se patrně nebila a zvítězila profesionalita a preciznost, která filmu propůjčuje punc zaručené zábavy. S tím ovšem snímek i trochu padá, přestože si nedovolí žádné experimenty chybějící především zápletce a rozuzlení, jistou výjimečnost si ale právě charaktery uchovává. Příjemná staromilská detektivka kořeněná přesně odměřenými špetkami něžného humoru, dokonalá zábava pro rodinnou sešlost.

  • 80%
    0
    0
    26. 9. 2018

    Film, který nemá ambice dobýt svět, ale chce být prostě jen dobrým filmem. Pro podobné psychothrillery mám velkou slabost a, s ohledem na skromnost s jakou byl vytvořen, mohu ventilovat jen nadšení. Má skvělé tempo a je odvyprávěn s kumštem, informace jsou divákovi podávány v přesně odměřených dávkách, a přestože je tu a tam předvídatelný, nechá diváka vždy alespoň chvíli napjatě zapochybovat, přičemž pár malých překvapení tady taky najdeme. Atmosféra léčebny je díky celkovému minimalismu a civilitě autentická, herecké výkony vybroušené, obvzláště hlavní role, ze které v nejlepším slova smyslu čiší ambivalence charakteru. Musím vysmeknout poklonu.

  • 80%
    0
    0
    6. 3. 2020

    Brakové příběhy o moci a manipulaci zřejmě Whannellovi osudově uhranuly. Asi budu patřit k těm, kteří jej za to budou přijímat možná až nekriticky. Invisible Man je látkou, která po novém, neokoukaném a hlavně méně šablonovitém podání hlasitě volala. Výtky mohu směrovat k lehce kolísavým hereckým výkonům. A nesouhlasím s výtkami recenzentů, že scénář zvlášť drhne logikou, protože jakkoli se chování a děj občas uchýlily k vymykajícím se událostem, ty byly vždy zpětně objasněny. Výtka tedy musí směřovat ke zpracování, protože díky několika těmto momentům se napětí filmu také nedaří držet, jak by mu slušelo. Scénář tedy spíše drhne vcelku neohrabaným dávkováním a plynutím, střih tyto momenty pak občas bolestně podtrhuje. Celkově by snímku asi neškodila o fous kratší stopáž, našel bych drobná hluchá místa. Nosné téma, chcete-li pointa, je ovšem uchováno ryzí, jsem nadmíru spokojený - předlohu zpracovává až vyčerpávajícím způsobem v nejlepším slova smyslu.

  • 95%
    0
    0
    10. 4. 2018

    Míním, že tohle je Andersonův zatím nejosobnější film. Komorní, soukromý, nenásilně budující důvěrný vztah s divákem, fanouškem jeho tvorby, upevňuje kult. Je to velmi soudržné vyprávění neponechávající nic náhodě, propracované s pozoruhodným citem. Výprava (samozřejmě kostýmy) a herecké výkony jsou naprosto precizní. Například triviální scéna, kdy Reynolds Almě vybírá barvu na její první šaty, mě chemií a atmosférou naprosto odzbrojila. Scénu v restauraci s přízračnými fanynkami v zrcadle chci zvěčněnou v obraze na zdi svého pokoje - není to nijak zvlášť objevná kompozice, ale zpracováním a zapracováním mě nejspíš nikdy nepřestane přivádět v oněmělý úžas.

  • 70%
    0
    0
    28. 11. 2021

    Už v úvodu jsem měl smíšené pocity z linky dotýkající se občanské války. Dialogy této paralelní větve příběhu mi od začátku protivně šustily papírem a tento dojem se filmu za celou dobu nepodařilo zlepšit. Nastíněná traumata nejsou vzdálena žádnému evropanovi, přesto se mu nedaří přenést jejich tíži na diváka, film je zpracovává pohříchu nedůsledně. O mnoho lépe je na tom ústřední linka, která je upředena s mistrnou obratností a důvtipem. Nepostrádá lehkost a nadhled, při tom jí významně dopomáhají herecké výkony. O to větší rozpaky asi také film budí, ty nejstarší jizvy jsou totiž bezpečně pohřbeny, ač je s autory doslovně odkrýváme.

  • 90%
    0
    0
    24. 10. 2021

    Děkujme Bohu za to, že Scott se na publikum nevycákal nějakým dalším překombinovaným scífkem, které by ke všemu snažně operovalo s motivem vyvolenosti pro slabomyslné. Výslednice celého toho idealizovaného vyprávění mi může být sebevíce protivná, jenže… Stačil jsem si všimnout jen vteřinového diskutabilního zakolísání kamery někde na začátku. Na perspektivy vyprávění, motivy a charaktery je radost koukat. Vykašlete se na Dunu, tohle je ohromná porce poctivé řemeslné práce, kterou si nesmíte nechat ujít. A doufejme, že Scott tímto ještě svou práci neuzavírá. Tak tedy, může být lež milosrdná?

  • 85%
    0
    0
    28. 9. 2021

    Začnu od konce, mrzí mě totiž zase jednou doslovnost, patetičnost hudebního podkresu v závěru. Myslím, že tíhu a symboliku posledních obrazů by vhodněji podtrhl syrový tlumený hluk, když ta doslovnost, pak nejlépe ticho. Trochu mi taky vadilo, jak nejistě je uchopena role staršího ze sourozenců, kde se ruka scénáristy, myslím, propsala do kolísavého hereckého ztvárnění. Film velmi pěkně zobrazuje, jak jsou i muži tesaní z kamene bezradní, když čelí skutečnému zlu, záludnému, neštítícímu se ničeho – odzbrojujícímu jakousi zvrácenou bezelstností. Výběr charakterů a podružných kulis podněcuje úvahy, jak dalece a zda vůbec nás na takové situace může připravit studium historie, protože ke zlu vyvěrajícímu z našeho nitra jsme naprosto slepí.

  • 75%
    1
    0
    21. 8. 2020
    Šarlatán (2020)

    Šarlatán na mě zapůsobil pomyslnou kapkou živé vody. Jsem u vytržení z práce scénaristy, důrazu kladeného na divákův výklad. V plynulém sledu, jedny za druhými otevírá dveře a dává divákovi zakusit pravou ambivalenci, rozporuplnost, která činí hlavní postavu a její příběh uvěřitelnými. Někoho možná některý z obrazů obnaží, budu se hádat, pokud jej vyloží jako prvoplánový. Škoda, že se nemůžu tolik ztotožnit s hereckým ztvárněním, které má své světlé chvíle, ale lze je označit za spíše průměrné. Forma celkově nepatří mezi silné stránky filmu, invenci nehledejte. Je to velká škoda. Na druhou stranu je film díky tomu stravitelnější, lze mu snáz porozumět. Upřednostňujete-li obsah, pravděpodobně posunete hodnocení významně blíže absolutnímu.

1 2 dalsi posledni