Otec (2020)
8.5
2 021
Uživatel o sobě nic nenapsal.
Plzeňský, Plzeň-město, Česká republikaHodnocení 304
Komentáře 301
Otec (2020)
8.5
Zdrcující film. Ještě si dobře pamatuji, jak silně na mě zapůsobil pár let starý snímek Still Alice, který Alzheimerovu chorobu zkoumal v jeho počátcích. The Father však divákovi představí hrůzu Alzheimera v plné síle, plus se ho pokusí donutit ho prožívat s hlavním hrdinou. Zatímco ve Still Alice divák pouze sleduje člověka, který začíná trpět demencí, zde nahlédne přímo do jeho hlavy a vnímání, v rámci čehož prožívá onen zmatečný chaos s ním. Díky tomu tak některé postavy hraje víc herců, děj je vyprávěn zcela nelineárně, plus prostředí se často náhle zcela změní. Divák tak tápe ve tmě spolu s Anthony Hopkinsem, který zde předvádí jeden ze svých nejlepších výkonů své dlouholeté kariéry. Ale divák ví, že kouká jen na film. O to větší je pak onen pocit neskutečné lítosti a empatie, kterou divák k Hopkinsově postavě pocítí. I přestože je ale děj záměrně chaotický, divák se v něm nutně nemusí ztrácet. Díky skvěle napsaným dialogům si postupně v hlavě tvoří různá pojítka, která mu dopomáhají se v onom netradičním pojetí alespoň trochu orientovat. Výsledkem je tak emočně velice silné drama, které má pár naprosto srdcervoucích momentů, jež se dostanou člověku pod kůži. Rozhodně to stojí za zhlédnutí. Je to fakt skvěle natočené a dobře napsané. Je to ale zároveň neuvěřitelně smutné.
Jidáš a černý mesiáš (2021)
7
Judas and the Black Messiah svým stylem v mnohém připomíná seriál The Wire (alias Nejlépe napsaný seroš všech dob), jen je o pár tříd slabší a neobjektivnější. I přestože se jedná o poměrně slušně natočený film, jeho zásadní chyba tkví v tom, že tak nějak divně přeskakuje z jednoho místa na druhé, přičemž na žádném nezůstane dostatečně dlouho na to, aby divákovi umožnil lépe se vžít do svých předních dvou postav. Kaluuya i Stanfield zde sice předvádějí fakt parádní hereckou práci (hlavně teda Kaluuya), ale upřímně si myslím, že by bylo daleko lepší, kdyby se film zaměřil pouze na jednoho z nich. Film se snažil mezi oběma jejich linkami najít nějakou rovnováhu, ale ve výsledku z toho vyšly poměrně všedně obě dvě. A přitom je to škoda, protože téma to je poměrně dost zajímavý z obou úhlů pohledu, i přestože Černí panteři mě obecně trochu srali s tím svým marxismem. Plus napsaný to rozhodně také nebylo špatně. Ten film měl potenciál být daleko lepším, fakt si myslím, že kdyby si tvůrci vybrali pouze jednu z postav, na kterou by se primárně zaměřili, mohlo to dopadnout daleko lépe. Na Oscara to určitě nevidím, ale s určitými výhradami dokážu pochopit, proč to bylo nakonec nominovaný.
Útěk z Pretorie (2020)
7
Aneb Kterak se zarostlý Harry Potter snaží utéct z vězení v Azka- ... ehm, tedy v Pretorii. Plus ještě s menší pomocí pana profesora Quirrella (opravdu tam je). Filmy z vězeňského prostředí jsou poměrně často pro diváka poutavou lahůdkou, ovšem Útěk z Pretorie k tomuto tématu nepřistupuje nijak zvlášť inovativně. Člověk by neměl čekat nějaký vzrušující a rafinovaný plánování nějakého epického útěku, plus ani žádné hluboké ponořování se do hlav jednotlivých charakterů. Kdo by od toho čekal novodobou verzi Útěku z vězení, případně Vykoupení z věznice Shawshank, asi bude hořce zklamán. Neznamená to však, že by to byl film vyloženě nudný a plochý. Radcliffův charakter je zde vyobrazen věrohodně, plus i k jeho kumpánům lze najít sympatie. Navíc poslední čtvrtina filmu je parádně napínavá. Kromě ní ale ve filmu příliš pamětihodných momentů není. Ale jelikož je to adaptace knihy podle skutečných událostí, řekl bych, že divák by mohl filmu ledacos odpustit. Pottřík nám každopádně herecky hezky zraje dál.
Jako v bavlnce (2020)
6
Jako sorry, ale na tohle se fakt nechytám. Nevadí mi filmy, ve kterých jsou hlavní postavy zlé svině, ale měl by v nich být alespoň jeden určitý vykupující faktor, díky kterému bych ono zlounství na hlavních postavách mohl pochopit, případně jim ho částečně odpustit. Nebo aspoň ten jejich charakter zkoumat nějakou poutavou formou. Když se ale divám na shitfest nezajímavých charakterů, mezi kterými si nedokážu najít jediný, kterému bych alespoň trochu fandil, očividně mě dění ve filmu začne po nějaké době unavovat a nudit. Charisma Rosamund Pikeové bohužel nebylo dostatečně silné k tomu, abych se na její postavu díval s nějakým smířlivějším okem. Film se navíc ve druhé půlce přelije do jakéhosi banálního krimi thrilleru, během kterého jsem si začal přát, aby na to město, ve kterém se film odehrává, třeba spadla atomovka, která by všechny ty nudný zmrdy odrovnala. Ne úplně kvůli tomu, že to byli hajzlové, ale kvůli tomu, že mě to jejich hajzlovství zkrátka nebavilo. Kdyby film zůstal u těch právních tahanic a intrikování ve své první půlce, asi by se mi to líbilo víc.
Minari (2020)
7.5
Svým způsobem korejská verze dva roky starého japonského filmu Zloději. Místo Japonska se však odehrává na americkém venkově, kde se hlavní rodinka musí utkat nejen s finanční krizí, ale i menším vnitřním rozkolem. Minari je velice jemné a tiché melodrama, které divákovi dokazuje, že americký sen je v mnoha ohledech věc pro naivní idealisty... a nebo ne? Má velice milou a příjemnou atmosféru, která však není vždy úplně veselá. Rozhodně se však nejedná o vyloženě smutný film, byť se to tak občas může zdát. Výborně tam jsou vykreslené vztahy mezi jednotlivými členy sympatické rodiny, obzvlášť pouto mezi malým chlapcem a skvělou babičkou bylo bezvadný. Až jsem si přál, aby ho film ještě více rozvinul. Plus i přestože se film snaží působit co nejvíce lidsky, zároveň se mu daří vyvarovat se různým klišé a přílišné sentimentalitě. Ne vždy ale dokáže udržet divákovu pozornost, protože některé sekvence se až zbytečně táhnou. Také mě to osobně emočně nezasáhlo tak silně, jako právě ti Zloději. Ovšem kus poctivé filmařské práce to je stoprocentně, navíc bylo fajn zase vidět Glenna. Očividně se od tchána Hershela naučil farmařit. Good for him!
