bLaCk0uT
Komentáře

1 2 dalsi posledni
  • 95%
    1
    0
    14. 5. 2019
    Chernobyl (2019)

    Faktickou přesnost hodnotit není třeba, neboť se toho stejně z prvního dílu moc nedozvíte. Každopádně celkové zpracování hodnotím jak skvělé drama, vystihující mlžení na všech úrovních, ignoranci zodpovědných osob atd. ve skvělé atmosféře. Od Černobylské havárie uplynula spousta let a tak byl první díl spíše smutný a deprimující, než pobuřující, jak by se dal pojmout vzhledem k tomu, že to není fikce, a jak vážná věc to byla.

  • 95%
    2
    0
    14. 5. 2019
    Free Solo (2018)

    Nedovedu si absolutně představit, jaké to muselo být ho při tom výkonu natáčet, být poblíž a vůbec ho jen sledovat. Samotné lezení je pak z jiného světa, které není hodno téměř nikomu, aby ho soudil a hodnotil. Jsem upřímně velmi rád, že dokument není zbytečně natažený na délku přesahující 2+ hodin. Ubíhá velmi rychle a s přibývajícími nervy čas skoro letí. Možná bych ubral určité pasáže, především s jeho přítelkyní a více se zaměřil na technickou stránku lezení, přípravy a samotného natáčení, které muselo být extrémně náročné.

  • 95%
    0
    0
    14. 5. 2019

    Totální pecka! Pojem dechberoucí nabírá úplně jinej význam, když člověk fakt zapomnene díky ty awesomnosti v kině dejchat:) Russoové jsou největší frajeři, tolik postav, a každá má dostatek prostoru pro sebe, pro svůj příběh, pro svůj konec. Jokuje se tak akorát a ta kombinace s tearjerker momentama je skvěle vyvážená. Bejt v tý permanentní brečící/smějící se křeči ale dá během těch 3 hodin docela zabrat, to zas jo. a Konec trochu trpěl syndromem Návatu krále, ale vzhledem k tomu, že prostě nechcete, aby to skončilo, tak je to vlastně dobře:) P.S.: A Community camea potěšili! P.S2: svět potřebuje víc filmů s pegasama v totálně epický bitvě.

  • 85%
    1
    0
    6. 6. 2018
    Já, Simon (2018)

    Tento film byl pro mě zatím největším překvapením za tento rok. Myslela jsem, že toto téma už nic nemůže nabídnout a bude to ohrané. Čekala jsem, že to bude takové trochu neobvyklé, ale podprůměrné "love story", ale film se vyšplhal hodně vysoko, alespoň u mě. Jsem moc ráda, že jsem na něj šla, chci ho vidět aspoň ještě jednou. Snímek útočil na city, měl hodně sympatické herce a vše jsem prožívala s hlavní postavou. Hudba byla výborná. Přesně takové "teenage" filmy mám ráda a jednoznačně doporučuji.

  • 70%
    0
    0
    6. 6. 2018
    Manifesto (2015)

    Manifesto není film pro každého. Já sám jsem z něj měl velice smíšené pocity. Na druhou stranu ve ě ještě teď rezonuje a to jsem asi tak z 90 % ničemu nerozuměl. Druhý den jsem ale začal googlovat a nejenom, že jsem zjistil, že má závažné nedostatky v historii umění, v historii všeobecně, ale hlavně se mi začalo pomali spojovat vizuální orgie, společně s hereckým výkonem Cate Blanchett. Je úžasná! Hltal jsem každé její slovo, každý její výraz, pohled nebo gesto. Je to pro mě paní herečka se vším všudy.

  • 60%
    0
    0
    6. 6. 2018

    Mělo se to jmenovat Holo: A Generic Space Story. Pak by odpadlo úmorné nenápadité nikým nepožadované z pohledu studia však povinné odškrtávání "jak Han k tomu a tomu přišel a jak se s tím a tím seznámil". To co trojka Indyho zvládla s grácií a ve zběsilém tempu za čtrnáct minut v rámci prologu, to tady trvá dvě a čtvrt hodiny. A přitom to ikonickou postavu Sola nikterak neobohatí. Škoda je to ještě o to větší, že když zrovna nejdou tvůrci na ruku fanouškům či se nesnaží o monstrózní špektákl (úděsná pasáž s monstrem ve vesmíru či povstání v dolech), tak tu je mnoho skvostného (úvod, madmaxovské přepadení vlaku, spaghetti westernové přechcávací finále), kdy to umí být svébytné skrze osvěžující sympaticky přízemní špinavý pohled na universum Star Wars, které odproštěné od vší té "v rámci jedné rodiny zachraňujeme galaxie" hlušiny evidentně má co nabídnout. A třeba si to uvědomí i tvůrci, jakmile za tucet filmů budeme vědět, kdo byl první milenec Jabby, proč má Boba Fett ošuntělou zbroj, proč druhý hudebník zleva z původního filmu v kantýně hraje na klarinet a ne saxofon atd.

  • 95%
    1
    1
    28. 11. 2017
    Kvarteto (2017)

    Na Kvarteto se dá koukat jako na typický "český film", takový ten malý film o malých lidech s malými příběhy. Bez velkých vzedmutí a velkýho patosu žijí svý malý životy na malým městě. A tuším, že tak to budou někteří lidé a též i kritici vidět. Inu, porouchané citlivosti a chronické otupělosti neporučíš. Já si film užíval s neskrývaným potěšením. Nechával jsem se nachytávat více či méně skrytými odkazy a poctami k mnohým filmovým vlivům, a vždycky, když už jsem měl jakoby vyhmátlý, cože mi to připomíná (tu koncept dogma, tu bergmanovský motiv, tu dekadentní italskou novou vlnu, tu zas naše šedesátky), tak mi scénáristi Krobot se Smékalem ukázali dlouhej nos a prdli tam ten svůj humor bez srandy a posunuli to úplně jinam. Je to bezpochyby silný autorský film, oba jsou tam vepsaní jako nápisy na náhrobcích. Sevřeným sociálním prostorem Kvarteta si sami autoři nasadili vysokou laťku na kvalitu dialogů, na jejich načasování, vyladění i víceúrovňovou konotaci. A povedlo se jim to. Občas jsem se spolu s postavami filmu ptal, zda to myslí vážně, nebo si dělají legraci. Pro tenhle film bylo typické, že v okamžicích, kdy se smálo celý kino, tak se na plátně nesmál nikdo a když se tam pak někdo smál, tak z toho mi bylo buď spíš smutno nebo mrazilo. Je to film o štěstí, který tam nikde moc vidět není (a když se objeví rodiče hlavních dvou mužských protagonistů, tak je jasný proč). Jenže to štěstí je tam furt. Já ho našel ve vnitřní svobodě postav, protože chtít žít svobodně je štěstí. Já to štěstí cítil v trápení postav, protože se trápí jen ten, kdo cítí a cítit, to je štěstí. Já to štěstí cítil sám v sobě, protože jsem si asi v půlce filmu uvědomil, že je znám. Ty postavy a jejich příběhy. Protože Ponorka. Ta kultovní hospoda, která se ve mě nadosmrti otiskla, ta byla vždycky azylem pro přesně takový postavy. Jako je Tomáš, Bátrflaj nebo Simona. Jako jsem byl já sám. Ponorka je prostě pro ten film určující, stejně jako samotná Olomouc, kterou brázdí tramvaje jak bludní Holanďani, ale jinak jste tam na ulicích jakoby sami. Ty prázdný ulice i prázdný náměstí si vybavuju z osmdesátejch i devadesátejch let a jsem si jistej, že autoři je tak znaj z dekád dřívějších v ještě syrovější podobě. V tom olomouckým osamění maj vztahy víc intenzity, víc hloubky. Ale míň slov. Míň zbytečných, sladkých či vtipných slov. Proto tady mluvíme ve více rovinách, jedna věta, víc významů. Trápíme se náznaky a tím se tak lepíme k sobě. Takhle to tu máme. V Olomouci. V Ponorce. Díky za tenhle nadčasový film. Díky za skvělej scénář, silnou a pevnou režii, vynikající a do postav přesný herecký výkony, zejména pan Plesl je pro mě kandidát na Lva, beuchybná v roli Simony je pak Bára Poláková. Ale film je skvělý i díky výborně vybraným neokoukaným tvářím a jejich autentickému a pokornému herectví. Zvlášť Bátrflaj/Pavlína Štorková a Funés/Zdeněk Julina, ti jsou taky na Lva. Díky za kameru i střih, udělaly moc pro jedinečnou atmosféru. A hudba! Ač se občas u ní dalo jen trpět, seděla tam skvěle.

  • 80%
    0
    0
    28. 11. 2017
    120 BPM (2017)

    První desítky minut jsem se téměř proklínal, na co že jsem to zabloudil. Hodně politiky, aktivismu, mnoho slov a téměř žádný prostor poznat či snad dokonce rozeznat jednotlivé postavy a mít tak šanci se nějak zaháknout. Evidentně to je ale tvůrčí záměr, který vás nechá přistupovat k postavám velmi pomalu. Díky dlouhým 140 minutám je na to čas a odměnou je pak o to silnější závěr. 120 BPM je velmi komplexní podívaná, kterou si sice musíte vysedět, možná (jako v mém případě) už ten film dokonce nikdy nebudete chtít vidět znovu, ale přes to přese všechno ho oceníte. Podobný film jsem ještě asi neviděl. 7/10

  • 90%
    2
    0
    28. 11. 2017
    7 životů (2017)

    Tak tohle jsem teda nečekal. Že to bude taková naprostá pecka, paráda! Spoustu lidí tu vytýká tu onu stejnou věc a to nelogičnost postav. Hm, já si toho téměř ani nevšiml. Aha, počkat, myslíte ony sestry? Proboha, dyt žili 30 let v jednom stejném bytě, těžko se adaptovali ve společnosti a o to hůř se bránili tomu nekompromisnímu násilí. Našel jsem tu dvě nelogické scény, ale nijak zvlášt mi zážitek ze skvělého počinu nepokazily. Začátek snímku se rozbíhá perfektně, seznámíme se tu s pravidly a prostředím blízké budoucnosti. Poté to začne být zběsilá a napínavá, akční jízda. Po akční stránce je to natočeno celkem dobře, hlavní je, že je krvavá, krutá a nekompromisní. Zíral jsem s otevřenou pusou, jak jedna sestra podruhé začali umírat a to někdy hroznou a nečekaně rychlou smrtí. V akci je tu i pár skvělých nápadů, třeba uříznutí prstu protivníka, nasazení oné sestry na svůj chybějící, aby mohla střílet. Nuda zde rozhodně nehrozí, klidně bych přidal dalších cca 30 min stopáže. Finále je skvělé, má ve finální pointě pár zvratů – všechny dávají rozumnou logiku. I hudba byla vcelku vydařená. Noomi Rapace svojí sedmiroli zvládla výborně – dokazuje mi, že má skvělé charisma a hrát umí. Takže v kostce, jedná se o netypický, nekompromisně Rkový sci-fi film, který brutalitou nešetří, i nějakou tu myšlenku má. Líbila se mi i ta sesterská oddanost, pomáhali jedné druhé, ale moc jich ke konci nezbylo. Během dvou dnů jsem viděl film 2x a mé velké hodnocení se nemění. 100% bych dal, kdyby byl film ještě delší, toť vše.

  • 95%
    0
    0
    14. 11. 2017

    Miluju britské filmy a zejména komedie. A z téhle dýchá tak neuvěřitelně pohodová atmosféra, že mě totálně dostala. Richard Curtis napsal skvělé mikropříběhy, které tvoří takřka dokonalou romantickou komedii o lásce všeho druhu. Jako režisérský debutant dokázal tyhle příběhy oživit a natočit tak, že drží výborně pohromadě. Jde o velmi vtipný a příjemný film, jemuž vévodí nespočet hereckých hvězd a zejména můj velký oblíbenec Colin Firth je naprosto úžasný. Za ním ale nezaostává ani Hugh Grant nebo Alan Rickman.

  • 100%
    1
    0
    14. 11. 2017

    Deset let "poté" jsem zhlédl film natočený s pětiletým odstupem od událostí, které bez jakékoliv diskuze jednou provždy změnily svět (bližší rozbor je možný u piva). Předem mi byl znám styl, jakým je film natočen, a že jde o v podstatě dokumentární rekonstrukci. Absolutně jsem ale nebyl připraven na to, jak živě bude celá věc působit, a jakým způsobem mi bude běhat mráz po zádech. Myslím, že Greengrass posunul hranici filmového umění zase o kus dál, a ta intenzita zážitku nepramení z toho, že se jedná zrovna o "nedotknutelné" a "ctihodné" jedenácté září, a že bych se cítil spravedlivě pohoršen zlem, které se tehdy stalo. Prostě jsem nikde jinde necítil, že by lidské úsilí zachránit si holý život - a to na obou stranách! (byť únosci chtěli přežít jen dost dlouho na to, aby mohli slavně vstoupit na nebesa ke svým pannám) - působilo tak přesvědčivě. Stačí "jenom" budovat od začátku věrně atmosféru chaosu, který nastal, a toho úžasu/neuvěření/překvapení z toho, že by najednou mohlo dojít k tolika únosům letadel, a hlavně proč se to děje. Že někoho mohlo napadnout něco tak neskutečného jako vzít takhle obrovský stroj a napálit to s ním do takhle obrovské/důležité budovy. A znova. A znova. A skoro. Zatmívačkové popisky byly podle mě naprosto zbytečné - všechno, co potřebujete, vidíte předtím. Nechme politiku a konspirace stranou (tak jako Greengrass), TOHLE je režijní genialita a film par excellence. Jinak bych si přece nemohl myslet, že se to těm cestujícím přece jen povede... 100%

  • 95%
    0
    0
    14. 11. 2017

    Jednoho pozdního večera jsem usedla před rozsvícenou bedýnku a svou dvanáctiletou duši doširoka otevřela Miloši Formanovi. Snad to bylo příliš brzy (následovaly dva dny insomnie), ale poprvé jsem zjistila, že nejen kniha, ale i film může rezonovat v mé hlavě intenzitou takřka magnetickou. Přemýšlela jsem o pravidlech, o hranicích, o normalitě, o šílenství, ale především o věčně vzývané, neskonale křehké svobodě. Svobodě ducha, svobodě činu. Forman umí být bolestně osobní a zároveň jakoby své centrální postavy ověšoval nenásilnou symbolikou, jako by jimi žil a zároveň se na ně shora díval. Při nedávném elektrošokovém návratu do klaustrofobního světa, v němž se nepřizpůsobivost individua strašlivě a s věcnou tupostí legální mašinérie trestá, mi vešel na mysl Chestertonův citát: Odvaha je vlastně protimluv. Znamená totiž silnou touhu po životě beroucí na sebe formu odhodlání ke smrti...

  • 90%
    0
    0
    14. 8. 2017

    Ze začátku mě to nepohltilo tak jak jsem čekal, ale postupně jsem se do tohoto Netflixovského klenotu dostal a ten konec! Ouha, to čekání bude dlouhý. Hrozně se mi líbilo, že tvůrci, resp bratři evidrentně hodně čerpali ze svých vzpomínek a zážitků, ta osmdesátková stylizace a popkulturní odkazy (Čelisti, Věc), ačkoliv jsem to sám neprožil. A rozhodně se neřadím mezi ty, kterým vadila mladá ústřední čtveřice/pětice, právě naopak mě hlavně ze začátku obtěžovali ti mladiství. A Shawn Levy evidentně není úplnej břídil. Na konec ještě k první sérii dodám, že mi vyhovovalo, že jsem z obsazení nikoho neznal (čím více na ty seriály koukám, tak už i u těch amerických více zaznamenávám seriálové herce, tedy s výjimkou šerifa Davida Harboura, který je přesně tím typem seriálového herce (Banshee, Newsroom), ale je naprosto boží, takže mu to odpustím..

  • 60%
    0
    0
    14. 8. 2017

    Připravte se na nejlepší akční scénu roku, která je bohužel schovaná v děsně průměrném špionážním thrilleru. Ano, jak jste uhodli z trailerů, Atomic Blonde je v podstatě vizuální porno s Charlize Theron, v němž se pro sexy záběr nikdy nejde daleko. Příběh je ale tak lopotný a hlavně zamotaný, že vlastně nevím, o co komu sakra šlo a co přesně se většinu času na plátně dělo. Ještě že asi ve dvou třetinách filmu přijde vypiplaná řežba, která se vám nesmazatelně zapíše do paměti (a postaví Charlize po bok Keanu Reevese). Bez ní by totiž Atomic Blonde byla jen nevýrazným pokusem o ženského Johna Wicka, který mimo fajnové akce a žhavé lesbické scény nenabízí nic extra zajímavého.

  • 75%
    0
    0
    14. 8. 2017
    Baby Driver (2017)

    Muzikál může být i dnes stále živý žánr, a to navíc ne pouze v předvídatelné resuscitaci klasických postupů a la "La La Land" a spol., ale díky uchopení formálním mistrem s ambicí. Primárně sice "Baby Driver" mísí gangsterku a romanci, ale mnohem zásadnější je Wrightův koncept veškerý styl filmu vystavět kolem hudby. Sice ve výsledku postavy zpívají a tančí pouze občas, ale o to víc tu na hudbu tančí auta při honičkách, v rytmu soundtracku se střílí a vykrádají banky, ba dokonce i ty zamilované pohledy mají svůj sound. Úvodní titulkový záběr s cestou pro kafe co do choreografie pohybu aktérů, kamery i mizanscény a sladění všech těchto složek s hudbou představuje jeden z naprostých vrcholů muzikálu. Na obecnější rovině je neméně fascinující, že za nejmlaději působícím hollywoodským filmem posledních let stojí čtyřicátník, což se nevztahuje pouze na formální svěžest a feeling filmu, ale také nevyhnutelný pocit generačního lakmusového papírku. Už trailer mohl u třicátníků vyvolávat pocity nepatřičnosti, který film ještě upevňuje svým zastřešujícím principem coby zpřítomnění niterného pocitu mladých vyrůstajících v popkultuře, kde se každý vidí jako hvězda vlastního videoklipu. Věk Wrighta pak prozrazuje pouze hudební vkus a konkrétní volba skladeb, byť podobně jako Tarantino má šanci z oprášených kdysi-hitů a zapadlých vychytávek udělat generační retro soundtrack. Současně ale také ukazuje, jak zásadní vklad do předchozích společných filmů vnášel Simon Pegg, protože "Baby Driver" na rozdíl od nich postrádá nadhled a schopnost se nebrat vážně.

  • 90%
    5
    0
    20. 7. 2017
    Dunkerk (2017)

    Čas, čas, čas. Fascinace časem se přelévá i do Nolanova vyobrazení operace Dynamo. Ten tak trochu v Mannovském stylu natočil válečné inferno po svém a znovu originálním způsobem. Sladění linií země, moře, vzduch je kumšt, ale už jednou jsme to viděli. Strukturálně postupuje prakticky jako v Počátku. Vizuálně jde o pastvu pro oči. Hoytema sází na prostředí ve své přirozené kráse, ať jde o pláže Dunkerku nebo Severní moře. Zimmer tentokrát především doplňuje obraz. Strhne kde má, ale samostatně nebude fungovat tak dobře. Herecky není co vytknout. Minimum dialogů. Hardy je i na tak malém prostoru největší kápo. Dobré odpoledne...

  • 70%
    0
    0
    20. 7. 2017
    Oklamaný (2017)

    emnější, senzuálnější a sofistikovanější zpracování románu Thomase Cullina, než jaké v roce 1971 natočil Don Siegel s Clintem Eastwoodem. V původním filmu představovaly zkázu muže žárlivé a pomstychtivé ženy, které nedokázaly potlačit svůj chtíč. Chápu proto rozhodnutí Sofie Coppolové zpracovat stejný námět tak, aby výsledkem nebyl film vyjadřující mužskou paranoiu z ženské hysterie a v němž jsou jižanské krásky definovány výhradně svou sexualitou (nebo její absencí). Coppolová vypustila širší historický kontext a nahradila jej nadčasovým vyprávěním o souboji pohlaví a dívčím dospívání. Podobně jako ve Smrti panen nebo v Marii Antoinettě své hrdinky uzavírá do zlaté klece, která jim poskytuje určité výsady, ale současně jim brání ve svobodném projevení jejich individuálních zájmů. Tato uzavřenost se v Oklamaném projevuje také v ignorování vnějšího světa, odpovídajícím hledisku privilegovaných bílých dívek, které zajímají pouze jejich vlastní potřeby. Oklamaný je přes zdání plochosti a povrchnosti vrstevnatý, podvratný a vtipný film s nejednoznačným vyzněním.

  • 70%
    3
    0
    20. 7. 2017

    Čekal jsem velkou comicsovou blbinu, dostal jsem velkou comicsovou blbinu. Hned zkraje bych upozornil na to, že je Pátý element zhruba o dva levely jinde, Valerian ale do smetí rozhodně nepatří. Už kvůli rozmáchlé stylizaci, nečekaně sexy Caře a volnějšímu tempu, v němž si Besson dovoluje zábavné odbočky. Vlastně mě zase tolik netrápilo, že je hlavní zápletka tak obyčejná a ve finále se moc nevyhrotí. Kouzlo Valeriana totiž spočívá v pasážích, kdy jeden hlavní hrdina zachraňuje druhého a je u toho kupa roztodivných mimozemšťanů. Besson prostě neutáhnul šrouby a nehraje na těžkotonážní první signální. Kdekdo tak asi bude zklamaný, mě ale tohle dětinské retro bavilo a unesl jsem i trochu podtaktovaného DeHaana.

  • 60%
    0
    0
    13. 7. 2017
    Mělčiny (2016)

    Veril som tomu, že mi to sadne, a sadlo. Mínusom boli pre mňa len pasáže, v ktorej sa hlavná hrdinka dosť vykecávala, ale v konečnom dôsledku ma ten film dokázal pohltiť až natoľko, že som držal palce aj niekomu takému ako bola tá úbohá čajka s vykĺbeným krídlom. Žralok vydarený, chválim aj scény s medúzami. Dokonca ma raz myklo. A samozrejme pekná blondínečka mala moje sympatie od samého začiatku. "The Reef" u mňa síce neprekonaný a asi ani tak skoro nebude, no napriek tomu jeden z tohtoročných topov. Za kameru 100%.

  • 75%
    0
    0
    13. 7. 2017
    Rozpolcený (2016)

    Král je zpět v plné parádě. Zatímco jiní to do vás perou dvě hodiny a na konci vyměknou, Shyamalan víc jak polovinu filmu utíká ke komediálním proprietám, které jsou s vědomím, že ve sklepě jsou proti jejich vůli drženy tři mladé holky, docela creepy. A tak zatímco si McAavoy roztomile šlape po jazyku, nebo je přísně hnán OCD (kdyby akademie nebyla vyhraněná vůči některým žánrům, nominace by jej neminula), někde vzadu začínáte tušit vkrádající se zlo. Poslední půlhodina je čistá fantasmagorie hnaná do extrému, ale filmařsky tak precizně zvládnutá, až vám ten temný vibe vyklepe díru z hlavy ven. Anya Taylor-Joy bude jednou velká hvězda (snad i mimo žánr). PS: Barová scéna není zbytečná, je to sebevědomý a odvážný vtípek, který odkazuje na dobu, kdy v nás někteří lidé a některé věci budili samozřejmou jistotu.

  • 65%
    0
    0
    13. 7. 2017

    Snímek, který tu dlouho nebyl. Skoro 140 minut dlouhý film o bolesti, emoční vnitřní destrukci a velké ztrátě. velice silný casting herců, i v menších rolích, vládne filmu od první do poslední minuty. Casey Affleck naprosto zasloužený Oscar. Co je pro mě na filmu nejzásadnější je otisk reality. Kenneth Lonergan dokázal do jednotlivých situací i dialogů vložit civilní texty, okamžiky trampnosti, které nikdo nechce zažívat, ale prostě se stávají, a také černý humor. Místo u moře je díky těmto prvkům velice obtížně opakovatelný zážitek navíc dotvářený vážnou hudbou často používanou v celé řádě jiných snímků. Proč však Místo u moře nedostane 5*? Chybí mu mrazivý závěr, je to vlastně jen neskutečně dobře napsaný a zahraný film, jemuž chybí okamžik, kvůli kterému bych ho chtěl vidět víckrát nebo považoval za klasiku. Je to silný film o lidských příbězích, které nebývají procházkou rajskou zahradou a kde malé chyby mohou způsobit velké škody.

  • 85%
    0
    0
    6. 5. 2017

    Tenhle film prostě musí být dobrý! A jeho záruka kvality je jasná - Freeman, Caine, Arkin, trojice talentovaných herců spojila své síly a vytvořili něco vtipného a dokonalého. Jedná se o takovou krásnou oddechovou komedii, u které nemusíte přemýšlet, zasmějete se a ještě ke všemu vás překvapí rozuzlení, které jste vůbec nečekali. Spousta vtipných hlášek a vedle skvělé mužské trojice i stále krásná Ann-Margret.

  • 60%
    0
    0
    6. 5. 2017
    Mimi šéf (2017)

    Včera jsme byli v kině a koukala jsem kolik diváků Mimi šéf přilákal :-) Celou dobu byl slyšet nenucený smích od dětí a bylo to skvělý! Pár scén mi přišlo trošku nelogických ale to nevadí :-) Konec byl předvídatelný ale moc krásný :-) Já se jednoznačně bavila a jak bylo slyšet, nebyla jsem sama. Více takových animáků :-) Jednu hvězdičku si nechávám v rezervě ale opravdu bomba! Doporučuji :)

  • 80%
    0
    0
    6. 5. 2017

    Prakticky celou dobu jsem si říkal: Proč takhle sakra nevypadají bondovky?! Osmý díl Rychle a zběsile je monumentálním akčním nářezem, ve kterém se kupodivu neztrácí sympatické postavy, úderné hlášky ani příběh, který je možná pitomý a děravý, ale hrne se kupředu s takovou razancí, že to začnete řešit až po závěrečných titulcích. Dieselova parta tak plní prakticky všechno, co si předsevzala, a navíc přihrála Jasonu Stathamovi jednu z nejlepších rolí jeho kariéry. Že byl Deckard Shaw dva díly zpátky chladnokrevným zabijákem? No, to je pravda. Ve světě Rychle a zběsile se ale takové drobnosti odpouštějí, aby se mohl namíchat epický výbušný popcorn s nohou konstantně na plynu. Rozhodně neříkám, že bude tahle ujetost bavit všechny. Pokud ale na Dieselovu hru přistoupíte, čeká vás další vytuněný odvaz, který šlechtí i minimální nakročení do devítky. (8/10)

  • 0%
    0
    0
    18. 3. 2017

    Hodnocení odpad! dávám jen filmům, z nichž není vidět nic jiného než fušeřina nebo póza. Tenhle film je sice mimořádně nepovedeným důkazem, že Soukup vůbec nemá ponětí, čemu my normální lidé říkáme crazy komedie, ale přesto myslím, že snaha a naivita tohoto nepoučitelného režiséra je upřímná. Navíc ten film je tak špatný, že právě díky tomu se můžete takovým zvráceným způsobem i pobavit.

  • 0%
    0
    0
    18. 3. 2017
    Herkules 3D (2009)

    Zvědavost mi nedala - trailer byl příšerný naprosto nepředstavitelným způsobem. Nyní můžu s čistým svědomím říci, že pokud by někdo ve svých dětech chtěl úmyslně vyvolat trvalou demenci, Herkules 3D nemusí být úplně marným nástrojem. Vrhací disk explodující na kousky po nárazu do DRÁTĚNÉHO plotu je tady tím nejméně nápadným prvkem. Vždyť ty kousky jsou přeci tři dé!!! Nutno podotknout, že zelenočervený 3D efekt tu hraje roli jen v několika (podobně dementních) scénách. Rozmluva Herkulese se Zeusem skrze záchodovou mísu je nezapomenutelná, stejně jako závěrečný běžecký závod. Triky, připomínající PC hry ze začátku milénia, dosahují největší dráždivosti při souboji Marduka se Zeusem. Ještě musím zmínit kameramana, jehož jediným předchozím počinem bylo pravděpodobně home video z dovolené, takže obraz filmu připomíná nejvíce druhořadé péčko. Ostatně při pohledu na herce permanentně čekáte, kdy si to konečně někdo s někým rozdá. Šokující porce kreténismu.

  • 0%
    0
    0
    18. 3. 2017

    Olmerův naprosto zoufalý pokus o povídkový film. Všechny "povídky" jsou stejně ubohé, triviální, nezáživné, velice průměrně zahrané a s tou nejprůhlednější pointou (jestli se tomu dá vůbec říkat POINTA) na konci. Nejhorší na tom je, že si Olmer myslí, jaké že to vtipné a umělecky hodnotné dílo točí (pokus o myšlenkovou hloubku, poetiku (spíš kýčovitost) apod.) a snaží se "uvolněnou formou podat divákům něco závažného", což mu opravdu silně nevychází. Holt filmy o sexu bývají většinou jen mistrovská díla (Eyes Wide Shut) nebo takovéhle propadáky...

  • 95%
    0
    0
    13. 3. 2017

    Takových filmů je potřeba více. Filmů, ze kterých vyzařuje láska k životu. Jediné, co mi vadí, že nebyla vůbec rozvinuta postava Kristin a my tak vlastně nevíme, proč se zachovala, tak jak se zachovala. Z tohoto důvodu působí Kristin jako nezodpovědná a lehce negativní postava. Škoda. Myslím, že to šlo pojmout i jinak. Postavu Glorie zahrála Gloria skutečně skvěle a přirozeně. Jak jsem si pročítal zdejší komentáře, tak někomu přišel konec jako kýčovitý útok na divákovi emoce, ale já to tak nevidím. V Samuelové poselství je velká pravda. Ten, kdo podle ní dokáže žít, může být v životě skutečně šťastný.

  • 75%
    0
    0
    13. 3. 2017
    Zlato (2016)

    Když Matthew vyhrál oscara místo Leonarda, nemohl jsem mu to odpustit a stal se jedním z dobrých herců na blacklistu. Jenže on je prostě výborný herec a tady to ukázal opět zas a znovu. Ono tlustého a plešatého slizáka zahrát takhle věrně, že by si o něj ani bezdomovec kolo neopřel, to chce už řádnou porci hraní. Ten příběh nebyl nikterak zdrcující, nikterak napínavý, ale i přesto jsem si šel uvařit večeři o hodinu a půl později, protože mi bylo prostě hanba to pauznout. A tak by měl správný film fungovat.

  • 65%
    0
    0
    13. 3. 2017

    Takto má vypadat oddechové Béčko. Postavy jsou schematické, ale vtipné. Je tam sexy fotografka v proklatě těsném tílku. Je tam banda psychicky narušených veteránů z Vietnamu včetně velitele, který to miluje.. Kompozice záběru je až umělecká pocta všem možným slavným akčňákům. A příšerky jsou radost pohledět a řada jich překvapí. Vyplatí se počkat, až za titulky.

1 2 dalsi posledni
Sdílet tuto stránku: 

Poslední aktivita

Sdílet tuto stránku:

Partneři: