Příšerná chvíle (1927)
10
28 422
4. TopUživatelUživatel o sobě nic nenapsal.
Pardubický, Ústí nad Orlicí, Česká republikaHodnocení 4 433
Komentáře 4 475
Příšerná chvíle (1927)
10
Jedná se o strhující filmové dílo, které obstálo ve zkoušce časem a i v dnešní době dokáže přinést mrazivé napětí a strhující příběh. V režii Paula Leniho se v tomto němém hororu, který je adaptací divadelní hry Johna Willarda, stále lze ocitnout na horské dráze plné tajemství a hrůzy. Jedním z výrazných prvků filmu je mistrovské využití expresionistické kamery, stinné chodby a hrozivé úhly umocňující pocit předtuchy. I samotné sídlo se stává postavou, jehož vrzající podlahy a skryté chodby umocňují pocit klaustrofobie a blížící se zkázy. Herecké obsazení podává hvězdné výkony v čele s Laurou La Plante v roli odvážné hrdinky, která musí proplout zrádnými zákrutami osudu. Creighton Hale září v roli okouzlujícího mladíka, zatímco Martha Mattox si pro sebe krade scény ztvárněním strašidelné hospodyně. Přestože se jedná o němý film, mistrně využívá vizuálního vyprávění k vytvoření strašidelného napětí. Od mihotavého světla svíček až po náhlé šoky je každý záběr prodchnut pocitem znepokojení. Ačkoli film přirozeně postrádá speciální efekty současných hororů, s pevným příběhem dokazuje, že skutečná hrůza spočívá v neviděném a neznámém. Jeho trvalý odkaz je důkazem toho, že zůstává nadčasovou klasikou hororového žánru.
Guan dong wu ta xia (1977)
7
Klasický snímek prezentující bojová umění, je stejně jako obdobné filmové počiny ztělesněním zlaté éry hongkongské kinematografie tohoto subžánru. Takže i tentokrát příběhem zavádí do srdce starověké Číny, kde se střetávají čest, věrnost a bojové umění. Příběh složitě splétá témata bratrství, pomsty a vykoupení a soustředí se na skupinu zapřisáhlých bratrů, kteří se musí postavit svému osudu uprostřed politických zmatků. Herecké výkony jsou elektrizující, každý z herců ztělesňuje své postavy s hloubkou a intenzitou, čímž všichni podávají vynikající výkony a svým rolím propůjčují charisma a fyzickou sílu. Vrcholem filmu jsou samozřejmě akční sekvence, jejichž choreografie je ve svém podání precizní. Každá bojová scéna je úžasnou podívanou, která ukazuje zručnost a mrštnost účinkujících. Režie Changa Cheha vnáší do děje viscerální energii a cíleně tak vtahuje do adrenalinového světa bojových umění. Kromě vzrušující akce se příběh také zabývá hlubšími tématy cti a oběti. Bratrská pouta jsou testována na pozadí zrady a konfliktů, což dodává příběhu emocionální váhu. Vizuální estetika filmu je sice ohromující, ale zub času se už na tom taktéž bohužel dostatečně vyřádil. Avšak i tak po desetiletích od svého uvedení zůstává přitažlivou klasikou, i když už jen pro věrné fanoušky takovýchto snímků.
Atlantic (1929)
5
Do třetice všeho dobrého. Tentokrát film o katastrofě Titaniku natočili britští filmaři, kteří už dokonce použili svého času nový filmový výdobytek - zvuk. Možná i proto byl film natočen rovnou ve třech jazycích, v angličtině, němčině a francouzštině. Bohužel však došlo i k bohapusté lapálii s názvem lodi a tím i filmu. Britská výletní a plavební společnost Oceanic Steam Navigation Company, známější jako White Star Line, odmítla ve filmu použít jméno Titanic z úcty k památce obětí a z rizika, že by to mohlo způsobit citové trauma přeživších a pozůstalým. A tak film převzal název od oceánu. Údajně však ale existovala i loď jménem „Atlantic“, která navíc ztroskotala mnohem dříve než Titanic. Je tedy trochu záhadou, o které lodi tento film vlastně je. Ale kdo o to dneska něco ví, že? Je zvláštní, že předchozí američtí a před nimi němečtí filmaři takový problém neměli. Buď, jak buď. Scénář filmu se plně drží konceptu katastrofy, takže se nijak nezdržuje úvodem, čímž hodně rychle ke katastrofě dojde. Pak už je to jen sled známých událostí. Cestující snažící se dostat do záchranných člunů, stále hrající hudebníci, telegrafista telegrafující nouzový signál „Save our souls“ zkráceně SOS, což v překladu znamená, „Zachraňte naše duše“, do poslední chvíle, a samozřejmě kapitán lodi, který v tomto případě nemá plnovous. Po technické stránce ohledně výpravy není ani dnes filmu co vytknout. V rámci daných možností do toho tvůrci dali všechno. Totéž se však nedá říci o příliš dlouhých dialogových scénách s některými pasažéry z tzv. vyšší třídy. Jejich vypointování sice není v kontextu situace bezdůvodné, zvláště když jeden z nich je upoután na invalidní vozík, ale takto dlouhé dialogové scény téměř o ničem v divákovi spíše probouzejí nudu. Z dnešního pohledu ohledně použitých scén není snímek nijak výjimečný, neboť skutečně obsahují jen to základní. Zub času se už na tom také dostatečně vyřádil, ale z historického hlediska katastrofického filmu, navíc o nejslavnější námořní katastrofě v dějinách, to již má jistý punc historického filmového skvostu, navíc z počátků zvukového filmu.
Šogun (1980)
10
Televizní minisérie, natočená podle epického románu Jamese Clavella, je rozsáhlá sága odehrávající se ve feudálním Japonsku popisující cestu anglického námořníka Johna Blackthorna (v podání Richarda Chamberlaina), který se zaplete do politických intrik a kulturních střetů v Japonsku 17. století. Příběh umně zobrazuje střet západních hodnot a japonských tradic Blackthornovýma očima a nabízí bohatou tapiserii kulturního poznávání. Od přísné hierarchie samurajské společnosti až po složitost japonské politiky, čímž po divácké stránce dokáže vtáhnout do pečlivě prozkoumaného historického prostředí. Svěží krajina, složité kostýmy a autentické kulisy přináší dávné časy, zatímco pozornost seriálu věnovaná detailům zajišťuje historickou přesnost a autenticitu. Navíc se nejedná pouze o příběh o politických intrikách, ale také o lásce, zradě a cti. Romantická podzápletka mezi Blackthornem a Mariko dodává příběhu emocionální hloubku a zdůrazňuje složitost vztahů uprostřed kulturních bariér a společenských očekávání. Jako obvykle mohou historici poukázat na určité historické nepřesnosti a zjednodušení kulturních a historických aspektů doby, ale to už tak u filmové tvorby bývá. Celkově i přes všechna přirozená tvůrčí negativa zůstává tento miniseriál přelomovým ve svém podání, který uchvacuje rozsáhlým záběrem, přesvědčivými postavami a poutavým vyprávěním. Tak či onak, jako nadčasový epos zkoumající střet kultur a lidské zkušenosti si stále udržuje své divácké místo mezi významnými seriálovými klasiky.
Chun sing gai bei (2010)
6
Tentokrát si hongkongská ikona akčních filmů v podobě Bennyho Chana vzala na paškál americké superhrdiny a superpadouchy s nadpřirozenou schopností, podíval se motivu na zoubek a za použití tradičních hollywoodských šablon a motivů, vše pojal hezky po hongkongsku. A to je vlastně všechno. Příběh tedy začíná retrospektivou do válečného vědeckého budování supervojáka, abychom se dozvěděli příčinu všech následných podivností v současnosti na jednotlivcích. Takže nic zvláštního na superschopnostech. Všichni jsou prostě silnější, všemocnější a odolnější než kdy dřív. Hlavní hrdina má samozřejmě vedle sebe novinářku, v tomto případě televizní, takže promiň Supermane, nechávám pozdravovat želvy ninja. Tradiční je také atmosféra hongkongské filmové akční tvorby. Má to spád, takže žádná plynulost, ale naservírováno je toho dost. Akční scény se střídají s dramatickými, které jsou občas obzvlášť okořeněné nějakým tím humorem pro uvolnění, a našlo se i místo na romantickou linku. Film je v cílové skupině, takže jen pro určitou skupinu filmových fanoušků. V Evropě především hongkongských filmů. Takže se pořád něco děje a délka jednotlivých dějových epizod je překvapivě vyrovnaná. Drama nepřebíjí akci a naopak. Možná to škodí romantickým momentům, které tak působí spíše zbytečně a otravně. Značná jednoduchost příběhu by ani tak nevadila, ale když jsou v akčních scénách značně vyumělkované lety po úderech a výskoků, zůstává z toho taková divná pachuť. Používání lan na takové scény se zkrátka stalo z nouze ctnost a tvůrci se je ještě nenaučili používat tak, aby to nebylo nápadné. Kde jsou ty časy svižného Jackieho Chana? Film se neprezentuje jako nějaký zvláštní velkofilm, ale spíše dává na odiv styl konce 80. a začátku 90. let. A nakonec, proč ne? I to má své kouzlo. Takže tedy nic jiného než obyčejná svižná akční zábava, která nepřemýšlí nad logikou věcí, ale jen si filmově užívá všechny asijské atributy, tolik typické pro hongkongskou kinematografii.
