tamura
Komentáře

Předchozí díl bez debat lepší. Kompaktnější, v tempu konzistentní a pokud zvolní, má proč a divák to pozná. Tady to trochu přesáhlo samo sebe. Někde jakoby se tvůrci nechali unést významem nebo poselstvím nebo nutností tlačit na pilu nebo předtuchou, že slza ukápne a kalkulace zastínila přirozenou reakci diváka, která nepotřebuje vodit za ruku a když se to přeťápne, je reakce přesně opačná, než by si tvůrci přáli. Je tam spousta skvělých scén, nápadů, verbálních fórů, odkazů, herci si to zjevně užívají (Hemsworth obzvlášť). Pro mě přepísknutý konec. Až moc záběrů na štít Kapitána Ameriky (jo, je to dost šovinistický) a jako by si tvůrci byli vědomi, že se s tou Amerikou (zemí, ne chlapem) coby středem Vesmíru a Všehomíra možná přehání, v jednu chvíli se tam objeví Marvelka a řekne větu tuším něco jako "nemám na starosti jenom vás". To mě pobavilo. Mohlo to být klidně o 20 minut kratší.

Rád bych všechny varoval před ztrátou zhruba dvou hodin života. U téhle poněkud úmorné a upatlané exhibice filmových efektů a mimořádně toporných hereckých výkonů dře scénář hubou zem v jakémsi zavilém a dětinsky zakukleném přesvědčení, že čmoudy ze Zkurvystánu je třeba dobře mířenou ranou z epesního dronu vymazat z planety a bude klid. Sympaťák emerický prezident dostane od teroristy přes držku (v přímém přenosu, aby si přihlížející u megaobrazovek chytali tváře do dlaní a v celoplanetární empatii všech slušných lidiček syčeli bolestí, někde se vykřikne třeba i au nebo ouvej) a diváci pak odcházeli z kina s pocitem, že je třeba s tím přílivem imigrantů fakt už něco udělat. Třeba napalm? Nebo tak něco... Pád Bílého domu, Pád Londýna, co bude následovat? Rozhodně bych scenáristům doporučil šestý a sedmý pád.

Dokoukáno. Možná jsem si měl ten poslední díl nechat ujít a ponechat ho jako nezjevené tajemství. Obavy, že finále neustojí skvěle rozjetou hru, se, bohužel, do značné míry naplnily (i když to je věc samozřejmě subjektivního prožitku). Nicméně připomínám skvělou poučku z Kaufmanovy Adaptace (r.S.Jonze) - "Udělejte dobře konec a divák vám odpustí spoustu věcí, které se vám nepovedly před tím." Z produkce HBO pořád vítězí z českých titulů Hořící keř. Mamon je ale hned za ním.

Jestli bude další Mitchellův film o něco strašidelnější, tak je třeba mít náhradní spodní prádlo po ruce... Povedený horor v mnoha, ne všech, ohledech.

Coogan a Brydon - dva lidi, se kterýma byste chtěli jet na dovolenou, protože by to byla neskutečná zábava!

Souhlas s Evanou. Sex přes telefon pro hluchoněmé je nezapomenutelná etuda. Ještě teď se směju a tleskám s jakou dávkou invence, humoru a smyslu pro správné dávkování tvůrci divákovi naložili. Bravo.

Tak 65 % ze sympatií k JR, kterej se mi líbí snad všude a taky k faktu, že se většina věcí asi opravdu stala. Myslím ale, že dokument by moh bejt výrazně lepší. Což možná je, protože silně pochybuju o tom, že neexistuje.

Výborně okomentoval KarlosPHA - "Pro báby je tam Pitt...pro mě PRD !". Přesně. Vyhozený prachy. Po tomhle filmu neštěkne ani pes ne za pár let, ale ještě letos. Je mi líto jen promarněnýho obsazení osádky tanku, ty chlapi hrajou výborně! Jen nemaj moc co a o čem.

Peaky Blinders má za sebou dvě série (obě po šesti dílech, pokud se nepletu) a na rozdíl od populárnějšího Sherlocka s nesporně klesající úrovní jednotlivých dílů a tím i sérií jsou u téhle dvojsérie oba půltucty vyrovnané a mimořádně kvalitní. Bylo byjednoduché říct, že to celé táhne vynikajicí scénář Stevena Knighta a charisma Cilliana Murphyho, ale ono to je celé podařené. Casting, výtvarný design, režie, hudba (ta je!). Až u nás někdo udělá takovýhle seriál, smeknu a budu v úctě dřít hubou zem. Ale to se mi to žvaní, když ho nikdo neudělá, že jo...

Skvělý film. Důkaz toho, že pokud věnujete dobrému nápadu energii (a tady je to nezpochybnitelné), tak se to zkrátka na výsledném díle projeví. Baví mě i číst si reakce diváků, kteří nezřídka čekají, že se víc šlápne do pedálů, že se trochu bude stříhat, že se konflikty prohloubí, vyostří, ale ono to vůbec nebylo nutné a Linklater to dobře ví. Zachycuje zkrátka jakýsi extrakt obyčejných životů, rozštěpených manželství, bolesti i radosti dospívání a to, že film natáčel po kouskách 12 let je "jen" třešnička na dortu. Pokud si odmyslím, že sleduji hlavního hrdinu v jeho reálném stárnutí-dospívání a že by tuto postavu hrálo několik různých - věku postavy odpovídajících herců - fungovalo a působilo by to na mě stejně hypnoticky, nenásilně, dlouhodobě. Ale kdoví, možná, že alchymie tohoto filmu je právě v té třešničce, možná je v ní celý Vesmír ingrediencí, které pak prosakují do všech sfér vyprávění.

Tak jo, upřímně. Vůbec tomu nerozumím. Asi jako výsledkům voleb. Člověk to chápe, ale nerozumí tomu. Nebo tomu rozumí, ale nechápe to. Prostě je tam něco špatně. Jak ve filmu, tak v percepci diváků. Samozřejmě, že každý má vlastní hlavu a mozek, nicméně obávám se, že tenhle Fincherův film je přeceněný. A nebude to zase až tak vina režie. Spíš mám dojem, že je chyba ve scénáři. Bez pochyby se Fincher trefil (nebo spíš Gillian Flynnová) do toho, co by se dalo nazvat průnikem televizní seriálové a filmové tvorby, která zažívá obrovský boom. A divákovi nevadí, že postavy mají podivně prokreslené charaktery, vítá ty záludné manipulace, kdy se dějí zvraty v normálním životě nemyslitelné. Zmizelá si hraje s čtenářem respective divákem a valí se jako pneumatika, nezastavitelně a dlouho, hlavně že to odsejpá. Tahle jízda románovým tobogánem,kdy se mísí žánry, hlavní postavy twistují a divák žasne. Kde je ale dokonalost kresby postav ze Zodiaca? Tam jsem věřil tomu, že sleduji životné postavy, tady jsem viděl jen seriálové charaktery, které se proměňují, aby překvapily a ne v důsledku reálných životních situací. Ano, dá se namítat, že jde o dva různé úhly pohledu, snad kamsi za půlku ještě přijatelné, ale ani do té chvíle nijak strhující (to Woody Allen ve svém Match Pointu to zvládl nepoměrně lépe!). To, co se odehrává ovšem pak je jen autorská šaráda, spisovatelské egotripařství, hlavně aby se divák chytil na háček. Nikomu neberu názor, že jde o výjimečně zdařilé dílo, sobě ovšem ponechám a nijak se tím netrápím, neslaný nemastný dojem, který zákonitě rychle vyprchá. Od Finchera bych čekal víc, než jen otrocký přepis bestselleru. Chce-li už manipulovat s divákem, ať to dělá aspoň na úrovni Hanekeho Funny Games.

Kdo viděl V moci ďábla, ví, proč se režiséru Scottu Derricksonovi tenhle námět zamlouval. Mají pravdu ti, co tady už k filmu napsali, že nepřináší nic objevného, ale myslím, že to ani nebylo ambicí. Jediné, co považuju za poměrně odvážné, je snaha propojit klasickou krimošku s žánrem hororu. Mísení žánrů nikdy nedělá dobrotu, takže se tvůrci vydali na tenký led a podle mě jim to vyšlo. A pro Erica Banu mám slabost. Pořád tvrdím, že by měl převzít po Harrisonu Fordovi Indiana Jonese!:)

Důkaz toho, že na tenhle film se tvůrci i celý štáb bezpochyby těšili a je to zkrátka vidět. A je-li divák aspoň maličko naladěný na tenhle druh humoru (předpokládejme, že se na film nikdo nedívá z nějakého masochismu), tak tu energii sdílí. Mně osobně dostala hláška "Řekni něco cool!", jejíž vtip spočívá v kontextu, ale jeho rozkrytí by byl už spoiler.

Cooperův první film Crazy Heart je mnohem lepší. Bez diskuse propracovanější s přesným rytmem a dokonalým Jeffem Bridgesem. Out of the furnace trpí absencí kvalitní dramaturgie, ten film je neúnosně natažený, chápu záměr, ale u mě se minul účinkem. Taky hlavní postava ztvárněná snažícím se Christianem Balem je až příliš průhledná, příliš levně literární, jeho filmový bratr (Casey Affleck) je na míle zajímavější. Cooper má navíc sklon ke kýči a jako by to věděl, kryje to artovým kabátkem.

Po shlédnutých třech dílech si troufnu dát 80% v pevné víře hraničící s jistotou, že Steven Soderbergh si svůj projekt udrží v nastavené laťce, pokud ji dokonce ještě nezvedne. Seriál odehrávající se v nemocnici Knick je stylově přesný, čistý, využívající všech výhod a dodržující nezbytná pravidla televizního média. A myslím, že jsem ještě neviděl Clive Owena tak uměřeného a vyzrálého. Netváří se, nedělá svoje kukuče a hle, jeho charisma roste jak zalitý bambus. Doktor Thackery, kterého ztvárnil, připomene sarkasmem moderního kolegu House, ale nijak epigonsky. Tvůrci si dali navíc pořádnou práci s historickými detaily z oblasti vývoje medicíny a divák se nestačí divit, v jak ušpiněných plenkách se primáři nemocnic na přelomu 19. a 20. století plácali.