lukas
Komentáře

Maverick je filmem nostalgickým, stoprocentně americkým, jdoucím naproti divákovi. Jako kdyby vás někdo zabalil do americké vlajky, položil vás na pláž, dal vám do ruky lahváče a pustil čtyřmi dekádami prověřenou populární hudbu. A vy si to budete užívat.

Otázkou je, zda se na TBH budou dívat ti, kterým je seriál určen, současní teenageři. Upřímně, těm, co viděli Euforii nebo Sexuální výchovu, TBH nic moc nového nedá. Jde o výpověď generace, která je nejistá a těžko nachází rozdíl mezi fikcí a skutečností. Strukturou a tématem seriál připomene starší a ceněné tuzemské internetové počiny Semestr a #martyisdead. Oba se moderním způsobům komunikace a šikaně také věnovali, ale byly u nás první. TBH si de facto bere částečně z obou, ale chybí mu údernější tečka. Nebo spíš #.

Devadesátky míří dál než minisérie Rédl, která se zaměřila na bezprostřední přechod z konce osmdesátých do začátku devadesátých let. Vše bylo viděné prizmatem tajných služeb (bývalých i těch stávajících) a více či méně bizarních postaviček. Devadesátky se ještě více drží dobových reálií, některé osoby a osůbky budou jistě divácky vděčné (Ivan Jonák v podání Michala Novotného, František Mrázek ztvárněný Albertem Čubou), ačkoliv těm historie znalejším poběží mráz po zádech při uvědomění si, že něco takového bylo tenkrát možné, běžné, tolerované, přehlížené, jaksi trpěné.

Ostatně bezmoc některých vyšetřovatelů je až hmatatelná a člověk jen čeká, kdy se na scéně objeví někdo na způsob Pacinova Serpica. Nechybí humor, cynismus a na jedničku zvládnutá autenticita počátku 90. let jak ve výpravě a kostýmech, tak v mluvě a přístupu účinkujících. Z herců mě nejvíc bavil Matouš Ruml coby psychopatický šofér mercedesu. Snad se z té škatulky bezradných a obcházených milenců vymaní a bude dostávat více podobných rolí.

Denis Villeneuve má našlápnuto k tomu stát se autorem nové sci-fi ságy, jejíž první část by mohla být hodně výživnou jednohubkou před hlubším ponorem do světa planety Arrakis. Jeho trumfy? Trpělivost ve vyprávění, jasnost a důslednost v koncepci (kde se diváci Lynchově Duně smáli, tady budou na pozoru), mimořádní herci sloužící celku, výprava, lokace a hudba Hanse Zimmera.

Film stojí a padá spolu s výkonem herců, a nejen těch hlavních. Sebemenší cameo příjemně překvapí, dalo by se tak říct, že autoři k filmu přistupovali jako k produktu, k němuž mají velké zahraniční produkce "manuál-kuchařku". Těšit se tak můžete na cholerický výstup Jiřího Langmajera v roli marketingového šéfa firmy na výrobu instantních polévek, duo Jiří Mádl-Kryštof Hádek, které se sejde v gay baru na hudební produkci, nebo na Taťjánu Medveckou vystupující v potupně "dementním" rodinném sitcomu.

V novince Prušinovský obsadil vůbec poprvé v rámci své filmografie do hlavní role ženu. Ženu, která se nicméně musí zatraceně obhajovat a utíkat, tudíž divák řeší otázku, jak to všechno autor vlastně myslel? Je to pouhý nestranný pohled na její těžký úděl? Nemilosrdný popis reality? Tam, kde Prušinovský tnul do živého jako černohumorný společenský kritik, částečně selhává v rámci žánru romance. Bohužel.

Pěkně udělanej dobovej seriál, kterej nenudí (Walter Gropius, ředitel Bauhausu, mluví s novinářkou a vrací se k zásadním událostem Bauhausu), má fajn vizuál, tempo i stopáž. Nejen pro fanoušky umění a architektury.

Ne, tohle se nepovedlo. A z mnoha důvodů. Proč ČT zařadí do programu 17. listopadu KOMEDII, která by se docela dobře mohla odehrávat v leckajkých kulisách, ale tvůrci zvolili dobu Charty 77. Co na tuhle "šaškárnu" signatáři a disidenti? Pak ještě dávali večer Zemský ráj to napohled. To bylo ještě horší.

Tyjo, takovej "hajp" kolem toho a ono jde o částečně otrocky převypravěný, ploše působící historky, navíc často z historického hlediska vyfabulovaný, aby jedno oko diváka nezůstalo suché. Přišlo mi to takové umělé. Pochopitelně, největší tah snímek dostává díky hudbě, střihu, hereckým výkonům. Když ale srovnám finální koncert Live Aid, tak filmová přehrávaná verze je fakt dost slabá. Stačí si na YouTube najít originál a člověk pocítí tu masovost, Mercuryho schopnost pohrávat si s návštěvníkama tak, že jsou dalším hudebním nástrojem kapely. Malek ok, předkus zbytečně výraznej. Množství černých mužských knírů á la Tom of Finland mě časem dost otravovalo.

Pořád si to drží velmi solidní kvalitu-úroveň. Ale pravdou je, že rozjezd je pomalejší, občas to připomíná takovou komediální romanci pro teenagery, možná spíš pro "děti" pod 13 let. Nejvíc mě bavil Jon Favreau jako Happy Hogan. Akční scény nic moc, ale jsou nutností. Praha se tam objevila, ale když se bojovalo na "Staromáku", pochopil jsem, že to točili v Liberci. Zábor Staromáku asi složitej i pro Marvel :D

Teda na finále jsem čekal trochu víc a jinak. Délka ok, uteklo to jak voda, i když by to podle mě sneslo nůžky. Ze všech postav mě nejvíc bavil Thor (po čase jsem se jeho Dudea přejedl) a Thanos (zase nevyužit jeho potenciál v rámci charakteru). Captain Marvel nezaujala... Ke "Kapitánovi" jsem si ani tentokrát nenašel vztah. Málo památných, wau okamžiků.

Škoda toho finále-nefinále. Mělo to dost velký potenciál, dobře zmáknutá dobovka z éry, kterou pamatuju jako nic netušící kluk. Mnozí seriál považují za jeden z tuzemských nejlepších-porevolučních. S tím bych byl opatrný. Sokkol mě o svých kvalitách bohužel stále nepřesvědčil. Nejlepší bylo duo - Novotný-Hofmann. Estébách Lorenc zbytečně vyobrazen jako neškodný strejda z lochu...

Potenciál by tam byl, ale ten výsledek. Vojtěch Dyk jako velezkušený ajťák jezdí každý den taxíkem ze Slovenska do Prahy, vztahová složka mezi ním a Gabrielou Marcinkovou dost slabá. Herecky je Marcinková spolu s Ondrou Malým asi nejlepší. Všechno se to odehrává v takovém těžko uvěřitelném prostředí, většina postav vás absolutně nebude zajímat. Janák se rozhodl natočit thriller, což dopadlo tragikomicky; nejlepší je scéna, kdy Marcinkovou se zoufale-hysterickou kamarádkou načapá O. Malý ve svém domě. Tam to chvilku dokonce vypadalo na vyvražďovací horor. Ale chyba lávky. Nechápu, že toto producentsko-dramaturgicky prošlo. Kamera dobrá, hudba přepálená, ale na "světové" úrovni. Jinak vážně nic, co by stálo za kladné body. Obdobné a lépe se točilo před 20 roky v USA.

Podobně jako televizním filu z roku 1990 je největším kamenem úrazu předloha Stephena Kinga. Když máte v rámci jednoho filmu přiblížit pocity a charaktery hned sedmi postav, není to vůbec legrace. Navíc když se věnujete tématům jako je strach na milion způsobů a podob, šikana nebo rodinné tragédie. Skáče se z jedné postavy k druhé a občas to tříští atmosféru, odvádí pozornost. V tom je Kingův génius a filmařské prokletí a nepomůže ani autorova asistence při psaní scénáře. Jde prostě o jiné médium.

Nejvíc mě bavila "čisticí" scéna v koupelně a herecký představitel "tlouštíka". Zbytečně to natahovala 135 minutová délka. Dobře vybraná byla osmdesátková hudba spolu s motivy původní minisérie. Mám nicméně pocit, že poselství knihy To šlo natočit lépe - chtělo by to méně krvavých scén a více psychologie.

Škoda, že se z dokumentu nedozvím, proč je Dalibor takový, jaký je. Tedy, co ho přivedlo k tomu, že sympatizuje s neonacismem. Takhle je to spíš kvalitně natočená série skečů, směs bizarních postav a několika zaznamenaných výjevů. Dozvíme se z toho, že Dalibor je špatně placený muž a syn bez otce, sexuálně frustrovaný, ve výsledku ale pro okolí neškodný, protože se neúčastní neonacistických srazů, ale žije si ve svém mikrosvětě. Otázkou samozřejmě je, kolik takových Daliborů u nás žije a jakou mají jako jedinci statistickou moc v rámci systému. Podle mě je to ale z tvůrčího pohledu nedotažený film.