Teda na finále jsem čekal trochu víc a jinak. Délka ok, uteklo to jak voda, i když by to podle mě sneslo nůžky. Ze všech postav mě nejvíc bavil Thor (po čase jsem se jeho Dudea přejedl) a Thanos (zase nevyužit jeho potenciál v rámci charakteru). Captain Marvel nezaujala... Ke "Kapitánovi" jsem si ani tentokrát nenašel vztah. Málo památných, wau okamžiků.
Studie lidských charakterů a animozit. Prvotřídní herecké výkony (u mě vede Rachel Weisz). Kamera, která se odváží nešetřit s "rybím okem" a působivými perspektivami. Sem tam černý humor, ostřejší dialog jak od Oscara Wildea nebo Markýze de Sade. Skvělá výprava a kostýmy. Originální závěrečné titulky. Ale něco mi tam chybělo, bylo to dlouhé. Podle mě nadhodnoceno, i když bych samozřejmě pro více takových děl v rámci "mainstreamu" a Oscarů také horoval.
Škoda toho finále-nefinále. Mělo to dost velký potenciál, dobře zmáknutá dobovka z éry, kterou pamatuju jako nic netušící kluk. Mnozí seriál považují za jeden z tuzemských nejlepších-porevolučních. S tím bych byl opatrný. Sokkol mě o svých kvalitách bohužel stále nepřesvědčil. Nejlepší bylo duo - Novotný-Hofmann. Estébách Lorenc zbytečně vyobrazen jako neškodný strejda z lochu...
Potenciál by tam byl, ale ten výsledek. Vojtěch Dyk jako velezkušený ajťák jezdí každý den taxíkem ze Slovenska do Prahy, vztahová složka mezi ním a Gabrielou Marcinkovou dost slabá. Herecky je Marcinková spolu s Ondrou Malým asi nejlepší. Všechno se to odehrává v takovém těžko uvěřitelném prostředí, většina postav vás absolutně nebude zajímat. Janák se rozhodl natočit thriller, což dopadlo tragikomicky; nejlepší je scéna, kdy Marcinkovou se zoufale-hysterickou kamarádkou načapá O. Malý ve svém domě. Tam to chvilku dokonce vypadalo na vyvražďovací horor. Ale chyba lávky. Nechápu, že toto producentsko-dramaturgicky prošlo. Kamera dobrá, hudba přepálená, ale na "světové" úrovni. Jinak vážně nic, co by stálo za kladné body. Obdobné a lépe se točilo před 20 roky v USA.
Podobně jako televizním filu z roku 1990 je největším kamenem úrazu předloha Stephena Kinga. Když máte v rámci jednoho filmu přiblížit pocity a charaktery hned sedmi postav, není to vůbec legrace. Navíc když se věnujete tématům jako je strach na milion způsobů a podob, šikana nebo rodinné tragédie. Skáče se z jedné postavy k druhé a občas to tříští atmosféru, odvádí pozornost. V tom je Kingův génius a filmařské prokletí a nepomůže ani autorova asistence při psaní scénáře. Jde prostě o jiné médium.
Nejvíc mě bavila "čisticí" scéna v koupelně a herecký představitel "tlouštíka". Zbytečně to natahovala 135 minutová délka. Dobře vybraná byla osmdesátková hudba spolu s motivy původní minisérie. Mám nicméně pocit, že poselství knihy To šlo natočit lépe - chtělo by to méně krvavých scén a více psychologie.
Tomuhle se říká válečný film s přidanou hodnotou. Nolan samozřejmě vzdává hold odvaze britských civilistů, kteří se svými “bárkami” zachraňovali ve válečné zóně. A pochopitelně na ně pomrkává ve dvou emocionálních scénách, kdy nezůstane oko suché. Ale Dunkerk je ve své podstatě univerzálním snímkem o válce, odvaze, zoufalství, pravdě, lidskosti a touze přežít (ať to stojí, co to stojí), kde o ty kulisy až tolik nejde.
Kdo čeká pořádnou výpravu, vtahující kameru a akci, dočká se. Vystupují zde velcí herci, ale nestrhávají na sebe pozornost. Postavy nejsou černobílé a de facto nikdo není ušetřen. Kamera funguje ve velkých celcích i dokumentárně laděných mikroportrétech. Vychytrale pracuje s kontrasty - dokáže autenticky zachytit válečnou vřavu i zrcadlící se slunce na moři. A co je důležité, nepůsobí nikterak pateticky nebo kýčovitě. Záměř vyprávět příběh z pláže, vody a vzduchu vyšel a Nolan si zde zajímavě pohrál s vnímáním času z pozice válečného pěšáka, mariňáka a letce. Hollywoodský konec se (naštěstí) nedostavuje, vše končí civilně, pietně.
Za mě místy rušivá a především nikdy nepřestávající “rucho-hudba” Hanse Zimmera. Kdyby jí bylo méně, možná by díky tomu silněji vyznělo více scén. Chápu, že měla po celou dobu udržovat držet (frenetcké) tempo, ale chtěl jsem si užít i nějakou scénu bez hudebního doprovodu. Film by to bez potíží ustál. A druhá věc, která bude spíš mým “problémem” a autorským záměrem - k téměř žádné postavě jsem si nevypěstoval hlubší vztah. Největší sympaťáci hodni obdivu pro mě ale byli rybáři z rodinné lodi. A z herectví vylézá na povrch sebemenší hnutí mysli. Soustředěné ve vážnosti a o to blahodárnější v momentech, kdy se někdo na okamžik třeba jen v koutku úst usměje. Je to po anglicku uměřené, nepřikrášlené. A o to pro mě sympatičtější. Přál bych Nolanovi, aby se jeho “srdcovce” dařilo i komerčně.
Škoda, že se z dokumentu nedozvím, proč je Dalibor takový, jaký je. Tedy, co ho přivedlo k tomu, že sympatizuje s neonacismem. Takhle je to spíš kvalitně natočená série skečů, směs bizarních postav a několika zaznamenaných výjevů. Dozvíme se z toho, že Dalibor je špatně placený muž a syn bez otce, sexuálně frustrovaný, ve výsledku ale pro okolí neškodný, protože se neúčastní neonacistických srazů, ale žije si ve svém mikrosvětě. Otázkou samozřejmě je, kolik takových Daliborů u nás žije a jakou mají jako jedinci statistickou moc v rámci systému. Podle mě je to ale z tvůrčího pohledu nedotažený film.
Filmařina prvotřídní, čnící nad ČR. Skvělý casting a volba angličtiny. Člověk se ale ztrácí ve flashbacích, postavách, možná to chtělo titulky k jednotivým lidem. Ve filmu je pár velmi silných scén (smrt otce, mobilizace, krádež kokainu v léčebně, krátký "tah" Masaryka s Davenportovou...). Ale dramaturgicky to není vyvážené, nespěje to k velkému finále, je to de facto sled scén, občas se všechny složky sejdou a člověku až zamrazí, jindy sleduje mluvící hlavy a trochu to nudí. Občas je hudby příliš... Příliš úzké kamerové záběry, ale chápu, že už takhle to bylo dost drahé a i tak je výprava velmi zdařilá. Ale pro "svět" to nebude příliš srozumitelné. Oproti Normalu nicméně režisér Ševčík hodně povyrostl, jsem zvědav na jeho další - a snad už ve všech směrech dotažený - film.
Olmo Omerzu má velký talent a každým filmem roste. Tento druhý má k dokonalosti ještě daleko, takže ho beru jako předkrm k hlavnímu chodu. Oceňuju autentičnost, reálnost, uvěřitelnost, lokace, práci s kamerou, herci, hudbou, střihem. Víc bych ocenil studii sourozeneckého vztahu než psího Robinsona na ostrově.
Perfektní záležitost, kde příběh působí lehce naivním dojmem, ale dialogy a vtipy anglického ražení jsou dokonalé. Výtvarná stránka á la období art deco a všemožné rekvizity si nezadají s prací "našeho" Oldřicha Lipského - "Adély" a "hradu v Karpatech". Zhrzený dr. Phibes - kultovní Vincent Price - ve své památné roli. Hodně zábavné a ač se to promítalo na Festivalu otrlého diváka, snese to parametry prvotřídní filmařiny.
Villeneuve dokáže na minimálním časoprostoru a za využití minimalistických prostředků vyčarovat sakra působivou atmosféru beze slov. Trošku mě nudila ta část s kaligrafií. Konec byl ovšem velmi působivý, trochu tíživý. Líbí se mi, že Villeneuve zase obsadil do ústřední role ženu-hrdinku, která se s tím vším musí poprat. V pozitivním slova smyslu emancipovaný film. Hudba a kamera nezapomenutelná. Vědecko-fantastický snímek se dá natočit i bez drahých efektů a triků. Stále si ale myslím, že vrcholné dílo Villeneuve ještě nenatočil.
Hudba šlape, chlápci vypadají úměrně věku, místy se to rozjede a fungují všechny složky (hlavně improvizovaný výstup Rentona a Sick Boye s písní 1690 na srazu antikatolíků). Chce to být jako jednička ve formě klipů, ale občas to dost usne. Ale oceňuju, že nejde o nostalgii a nápodobu jedničky, ale převládá smutek a zmar čtyřicátníků, kteří stále nevědí, co se životem. Trochu nevyužitý příběh Begbieho a jeho syna. Největší zoufalec Spud.
Zatím jsem dal úvodní díl a musím říct, že to je dost nuda. Trochu zmatek s tím vypravěčem z roku 1968, postavami a skoky v čase. Drama se pokouší navodit přepálená hudba. Javorský imituje Buriana. Důležitá dilemata se řeší během pár chvil, čemuž nevěřím, že to tak ve skutečnosti bylo... Radši bych si dal dobrej dokument o postavách a pak diskusi s historiky, pamětníky a podobně.
První díl a celkem zklamání. Prušinovský-Kolečko se buďto mstí středním Čechám, dělají ze sebe naschvál primitivy nebo nevím... Většina postav naprosto zakomplexovaná, prvoplánově "hláškující". Nechce se mi věřit, že to pár kilometrů za Prahou skoro 30 let od "sametu" vypadá takhle... A působí dost mimo, když se kupříkladu do teenagera vpisuje zjevná autorova láska k rappu a hip hopu 80. a 90. let, jenže seriál běží v roce 2017... S koncem prvního dílu to vypadá, že by se to mohlo vydat dál zajímavým směrem a začít to konečně něco řešit (z českého bělocha se stane černoch-dost klišé), ale nevím nevím... Kdyby to aspoň bylo vyhnaný ad absurdum - humor, trapnost - ale ono je to někde na půli cesty... nebo možná ani tak daleko ne.
Wau! Nečekal jsem, že mě dostane 2 a půl hodinový film německé autorky odehrávající se převážně v korporátním prostředí na území Rumunska. Otec (velké dítě) přepadne svou dceru-vážnou manažerku a jeho pokus navázat s ní lidské pouto se promění v přehlídku tragikomických epizod jdoucích pod kůži. Chtělo se mi tleskat hned několikrát během filmu. Smutná komedie o pomíjivosti štěstí.
Krásná loutková animace, motiv origami a idee východu. Příběh není nikterak objevný, sem tam dojde na legrácku, jak ji známe z animáků pro masy, ale vše vloženo citlivě a s rozumem. Velkou devizou je hudba, motiv chlapce s třístrunnou kytarou a budování emocí - lehce melancholických. Trochu mě tam štvaly akční sekvence - muselo jich tam tolik být? Řekl bych, že pro děti od 8 let ideální. Je tam dost dialogů... A rodiče to bude bavit taky.
Perfektní záležitost! Dokument s důslednou dramaturgií, bohatými archivy, výpověďmi a příběhem. Snímek se věnuje beatlesácké koncertní jízdě v letech 1962-1966, kdy chlapci jeli 8 dnů v týdnu a vše se měnilo před očima. Z dokumentu mi nejvíce utkvěl v hlavě pohled na newyorský Shea Stadium, kde Beatles hráli v roce 1965 pro 55 tisíc lidí. Pohled na čtyři brouky, jejich neskutečně masivní aparaturu a davy fanoušků působí dost bizarně. Jelo to samospádem a je obdivuhodné, že se po těch záležitostech nepropadli k drogové či jiné závislosti, řekli dost a zavřeli se do studia, aby natočili přelomová alba. Horký kandidát na dokumentárního Oscara!
Film bez scénáře, sled opakujících se situací (kluci se opijí, kamera zabírá krásné přímořské scenérie, kluci se probudí z opice). Když už v druhé "půlce" dojde k nějakým závažnějším záležitostem, buď se po pár chvílích řešení vypaří, nebo otrocky a pateticky odehraje, protože se to tak dělá. Na komedii je v tom málo humoru. Michálek s největší pravděpodobností točil jen ze setrvačnosti. Letní Padesátka z toho není.
Netradičně vyprávěná a vizuálně zpracovaná detektivka-gangsterka. Na dnešní dobu samozřejmě celkem uhlazená, ale v roce vzniku šokovala zpodobněným násilím. Perfektní lokace, experimentální střih a záběry. Na druhou stranu poněkud naivní scénář a řada momentů. Lee Marvin introvertní mstitel. Skvělé halucinační scény a skoky v čase.
Je to hrozně upovídané, nevýrazné. Samosebou, když to stálo přes 100 milionů, je pochopitelné, že výprava, kostýmy, svícení, kamera je prvotřídní. Postavám ale chybí charisma, motivace, scénář šustí papírem a ve výsledku se ani o tom Mattonim moc nedozvíme. Jistě výzva pro režiséra Najbrta, ale utáhnout takový kolos a mašinérii bylo nad jeho síly.
Výjimečný film. Spíš než mohutným válečným výbuchům a efektům se věnuje psychologii. Naivita, s kterou šli pensylvánští továrníci do války, versus deziluze a rozklad jedné semknuté komunity. Cimino nastavil válečné mašinerii zrcadlo. Poněkud upozaďovaný film o vietnamském syndromu, který je špičkou žánru. Vedle hereckých es (De Niro, Walken, Streep) podal velmi silný výkon John Cazale.
Další nenápadné (vele)dílo vysokého tichého Američana. Paterson působí jako autorova meditace za harmonické vztahy, přijetí reality a vypořádávání se s každodenností, drobnými radostmi a vytrženími z monotónních činností. Nechybí humor, literární odkazy, vytříbený filmový jazyk a nové herecké tváře - Adam Driver, Golshifteh Farahani a buldok! Jarmusch natočil film o obyčejném životě neobyčejným způsobem.
Zombie, zombie, zombie. Samozřejmě, téměř po půl století je to mírně archaické, občas v dialozích nudné. Jindy ale zvukově a co do atmosféry velmi vynalézavé a působivé i dnes. Zajímavá práce se vstupy novinářů a televizí. Pořád mi z toho vylejzá kritika nukleárního věku, rasisistické společnosti a policejního státu. Sami jsme si vybudovali zombie a teď je bezmyšlenkovitě zabíjíme. A neděláme rozdílů mezi lidmi a těmi, co jsme znetvořili... Mrazivé finále.
Pohádka-film pro děti s jedinečnou poetikou, písničkami, uvěřitelnými dětskými herci a slavnými dospěláky. A baví to děti i po 40 letech od vzniku. Škoda, že dnes je pohádkový žánr u nás tak málo využíván. Ale nedivím se, po komerčním neúspěchu Sedmera krkavců Alice Nellis bych se do toho taky nepouštěl.
kinobox.czkinobox.cz
