-
1.
Zelená míle (1999)
Komentář: Tady stačí říct jméno John Coffey a všichni mají jasno. Jeho pochod zelenou mílí a následný "odchod", to je něco, na co se nezapomína. Michael Clarke Duncan ztělesnil jednu z nejpamátnějších postav vůbec.
-
2.
Let číslo 93 (2006)
Komentář: Ani jsem to nevěděl. Seděl jsem v kině, sledoval jako přikovaný finále, přes pusu položenou ruku a po ní mi stékala slza. Závěř zdrcující a neskutečně "živý".
-
3.
Carlitova cesta (1993)
Komentář: Carlito moc chtěl jiný život. Snažil se. Vážně se snažil. Asi víc, než kdokoli z jeho okolí čekal. Ale konec mu dopřál jen kratičký úsměv. "You are so Beatufil". Nezapomenutelné.
-
4.
Volání o pomoc (2007)
Komentář: Podruhé jedenácté září, ale tady samotná událost takový prim nehraje. Jde o bolest hlavního hrdiny a o její vyjádření ve scéně monologu v čekárně. Klobouk dolů, Sandler neskutečně zaválel.
-
5.
Crash (2004)
Komentář: Crash je film vyloženě nacpaný emocemi, ale co mě dostává je scéna s holčičkou, která díky zázračnému plášti odolá kulce. Nádherný filmový moment.
-
6.
Oběti války (1989)
Komentář: Celé finále, v němž se Michael J. Fox marně snaží zvrátit váhy osudu, mě pokaždé ohromně rozesmutní.
-
7.
Marley a já (2008)
Komentář: Jsem pejskař, takže to asi vystihuje všechno :)
-
8.
12 opic (1995)
Komentář: Závěrečná zpomalená scéna je přímo nádherná filmařsky a ještě do toho Gilliam dokázal vložit opravdu silný motiv beznaděje, kdy se dva lidé snaží vzdorovat něčemu, co nelze změnit. Nádhera.
-
9.
Město andělů (1998)
Komentář: Kýč nejhrubšího ražení, ale neskutečně krásně natočený, jehož "nespravedlivý" zvrat na mě působí přesně tak, jak tvůrci chtěli.
-
10.
Moulin Rouge (2001)
Komentář: Osudový příběh pro milovníky osudových příběhů. Do detailu vymazlené divadlo, které je přiznaně umělé, ale tepe v něm skutečné (a velké) srdce. Přál jsem jim to, moc. Jak naivní!