Karel Hegner

Karel Hegner, narozen 5. prosince 1954 v Olomouci, je český zpěvák, divadelní a televizní herec, konferenciér, rozhlasový moderátor a vysokoškolský hudební pedagog. Vzdělání a hudební kariéra Karel Hegner prožil mládí převážně v Havířově, kde si již v raném věku zamiloval lidovou hudbu, a to jak cimbálovou, tak dechovou. V roce 1970 začal studovat operní zpěv na Státní konzervatoři v Ostravě. Poté pokračoval ve studiu klasického zpěvu na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně, které dokončil v roce 1980. Jeho hudební kariéra je spojena především s interpretací lidových písní. Jako zpěvák se Karel Hegner podílel na celé řadě audionahrávek, mezi které patří Vianoce s Jožkou Černým (1991), Na Moravské svatbě 1/2/3 (1991–1992), Vánoční Gloria (1993), Českomoravská, Penízek vděčnosti, Já zpívám Ave Maria (1997), Vacenovské sklépky (1998) a Den svatební (1998). S Jožkou Černým natočil Hegner celou řadu televizních pořadů a hudebních nahrávek. Mezi lety 1992 a 2004 vystupoval v mnoha televizních pořadech s dechovou hudbou jako zpěvák i moderátor, například moderoval pořad Klub přátel dechovky, který produkovalo brněnské studio. Na vlnách Českého rozhlasu Brno moderuje pořad Morava krásná zem, který vstoupil do Českého éteru již na samém počátku jednadvacátého století. Vysílá se od roku 2001. Pedagogická činnost Již v roce 1982 Hegner působil jako hlasový poradce a pedagog členů Brněnského akademického sboru a od následujícího roku nastoupil dráhu soukromého hlasového a pěveckého poradce a pedagoga. V letech 1987–1989 externě spolupracoval s divadelními obory JAMU. Před sametovou revolucí o místo na krátko přišel, ale v roce 1990 se znovu vrátil. Od roku 1992 začal působit na Divadelní fakultě JAMU jako interní pedagog a později se stal i vedoucím kabinetu hlasové výchovy. Mezi jeho studenty byli například Daniela Šinkorová, Roman Vojtek, Peter Strenáčik, Andrea Březinová, Robert Jícha, Lucia Jagerčíková, Vendula Příhodová a Lukáš Vlček. V současné době působí na JAMU. Je docentem a věnuje se výuce muzikálového zpěvu. Divadelní kariéra Od roku 1981 začal své osmileté působení v brněnském Divadle Radost. Zde účinkoval mimo jiné ve hrách Pohádka o Jankovi a Kráse (režie Zoja Mikotová, 1981), Otvírání studánek, Balada (režie Karel Brožek, 1982), Císař Peer Gynt (režie Petr Kacík, 1985), O pejskovi a kočičce (režie Zoja Mikotová, 1986) a dalších. Vystupoval také v Divadle Husa na provázku (operní představení Chameleon, režie Peter Scherhaufer, 1984) či v HaDivadle (Hry pro děti s dětmi, režie Jan Borna, 1986). V Divadle Radost pohostinsky účinkoval také v pozdějších letech, například v představeních režírovaných Vlastimilem Peškou Psaníčko na cestách (1993), Lucerna (1997), Na tý louce zelený (2001), Vlasta kopla Vlastu aneb Dívčí válka v Čechách (2004), Malované na skle (2008) či Bylo nás pět (2013). Mimoto účinkoval také v pražském představení Moravská láska – lidový muzikál (režie Zdeněk Všelicha, 2001) a roli Preláta ztvárnil v Muzikálu Jan Hus (režie Zdeněk Plch, 2006). Filmová a televizní kariéra Už během 80. let se objevil také v několika menších rolích v televizních filmech: jako operní zpěvák v komedii Hrom do kapelníka (režie Rudolf Adler, 1983) či jako Zloděj v Rozsudcích soudce Ooky (režie Evžen Sokolovský ml., 1988). Jeho zřejmě nejvýraznější role se pojí s oblíbeným seriálem umístěným do předválečného Československa Četnické humoresky, kde po boku Ivana Trojana, Tomáše Töpfera, Petra Kostky a dalších ztvárnil postavu psychiatra. Mimo to objevil také v seriálu Znamení koně nebo ve filmech Hrom do kapelníka, Rozsudky soudce Ooky a Pravda visí na vlásku. V Četnických humoreskách se objevil ve dvou epizodách. V seriálu Znamení koně (2011) se objevil po boku herců jako Vilma Cibulková, Richard Krajčo, Igor Bareš, Tereza Ramba, Jiří Mádl, Bolek Polívka a další. Tento seriál se odehrává v prostředí chovu a dostihových koní a vypráví příběh o rodinných poměrech na dvou statcích. Osobní život Svůj osobní život si velmi dobře střeží, a proto nejsou podrobnosti o něm veřejně známy. Vyjádřil se však, že je rád, že se hudební sklony v jeho rodině dědí, jelikož dcera se věnuje hře na violu ve filharmonii, zatímco syn si osvojil hru na kytaru a trubku.