Jaroslav Balík se narodil 23. června 1924 v Praze a zemřel 17. října 1996 ve věku 72 let. Byl český režisér, scénárista a filmový pedagog, který se stal jednou z významných postav československé kinematografie druhé poloviny 20. století.
Počátky kariéry a studium
Jaroslav Balík začal po druhé světové válce studovat na FAMU, souběžně od roku 1946 pracoval jako asistent u filmu. FAMU absolvoval v roce 1952 a začal působit jako pomocný režisér, od roku 1957 jako samostatný režisér. V letech 1946 – 1957 působil jako asistent režie a pomocný režisér na filmech jako Temno, Anna proletářka, Kariéra nebo Tanková brigáda.
Režijní debut a první úspěchy
Hned jeho režijní debut Bomba (1957) vyvolal značný ohlas a byl oceněn na festivalu v Locarnu. Film Bomba měl anglický název The Bomb a za tento dramatický snímek o nálezu a zneškodnění nevybuchlé letecké pumy získal čestné uznání na festivalu v Locarnu 1958. Jaroslav Balík se tak etabloval jako režisér schopný vytvářet napínavá dramata s psychologickým podtextem.
Spolupráce s Josefem Nesvadbou a vědeckofantastické filmy
Během 50. a 60. let uvedl Jaroslav Balík psychologické drama Zkouška pokračuje (1959), o Juliu Fučíkovi Reportáž psanou na oprátce (1961), fantastické tragikomedie podle Josefa Nesvadby Tarzanova smrt (1962) a Blbec z Xeenemünde (1962). Film Blbec z Xeenemünde měl anglický název Idiot from Xeenemünde a dvojici filmů Blbec z Xeenemünde a Tarzanova smrt natočil v roce 1962 jako adaptaci stejnojmenných povídek Josefa Nesvadby, přičemž v obsáhlé filmografii J. Balíka jsou oba filmy možná nejlepšími pracemi.
Vrchol tvorby a mezinárodní uznání
V 70. letech po vědecko-fantastické komedii Slečna Golem (1972) s Janou Brejchovou natočil svůj nejúspěšnější film – melodrama Milenci v roce jedna (1973). Film Miss Golem (1972) a Milenci v roce jedna (1974) patří mezi jeho nejznámější díla. Film Milenci v roce jedna byl nominován na Oscara za neanglicky mluvený film, získal ocenění na festivalech v Cannes a Karlových Varech. Za Milence v roce jedna získal Prémii Českého literárního fondu za režii za rok 1974.
Pozdní tvorba a pedagogická činnost
Další Balíkovy filmy dosáhly ve své době značných úspěchů - Jeden stříbrný (1976), Stín létajícího ptáčka (1977), Konečná stanice (1981). Film Konečná stanice (1981) režíroval s Nelly Gaierovou a Otou Sklenčkou v hlavních rolích. V letech 1973-1990 byl též pedagogem na katedře režie na FAMU, v letech 1977-1989 byl také místopředsedou Svazu českých dramatických umělců. Poslední Balíkův film Narozeniny režiséra Z. K. (1987) zůstal již téměř bez odezvy. V roce 1990 odešel Jaroslav Balík do důchodu a zemřel o šest let později.